Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Ezer Weizman עזר ויצמן |
|
|---|---|
 |
|
| Ve funkci: 13. května 1993 – 13. července 2000 |
|
| Předchůdce | Chajim Herzog |
| Nástupce | Moše Kacav |
|
|
|
| Ve funkci: 1977 – 1980 |
|
| Předchůdce | Šimon Peres |
| Nástupce | Menachem Begin |
|
|
|
| Narození | 15. května 1924 Tel Aviv, Britský mandát Palestina |
| Úmrtí | 24. dubna 2005 Caesarea, Izrael |
| Politická strana | Strana práce |
| Manžel/ka | Reuma Weizman |
Ezer Weizman (hebrejsky: עזר ויצמן; 15. června 1924, Tel Aviv, Britský mandát Palestina - 24. dubna 2005, Caesarea, Izrael) byl v pořadí sedmý prezident Státu Izrael, který svůj mandát zastával v letech 1993-2000. Byl veteránem druhé světové války a před funkcí prezidenta byl velitelem izraelských vzdušných sil, generálem a ministrem obrany.
Obsah |
Ezer Weizman se narodil 15. června 1924 v Tel Avivu. Jeho otec, Jechiel byl agronom. Vyrůstal v Haifě, kde navštěvoval střední školu Reali. Oženil se s Reumou Schwartzovou, se kterou měl dvě děti - Saula a Michala.[1] Saul byl během Opotřebovací války vážně zraněn u Suezského průplavu kulkou ostřelovače.[2] V roce 1991 Šaul a jeho žena zahynuli během dopravní nehody. Weizmanova sestra Jael zemřela v roce 2006. Weizman byl synovcem prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna. Zemřel v důsledku respiračního selhání ve věku 80 let, 24. dubna 2005, v Caesariji. Na rozdíl od ostatních izraelských prezidentů a premiérů není pohřben na Herzlově hoře, ale společně se svým synem a snachou v Or Akivě.
Ezer Weizman byl bojový pilot. V roce 1942 vstoupil do britské armády, aby mohl bojovat proti nacistům. Sloužil jako řidič náklaďáku na poušti v kampaních v Egyptě a Libyi. V roce 1943 vstoupil do RAF, výcvik absolvoval v Rhodésii, posléze sloužil od roku 1944 až do konce války jako stíhací pilot Spitfiru v Indii. Svou kariéru u britského královského letectva skončil v hodnosti Sergeant.
V letech 1944 až 1946 byl členem podzemního hnutí Irgun, známého také jako Ecel. V letech 1946 až 1947 studoval ve Spojeném království letectví
Weizman, jako jeho otec, vstoupil do Izraelského vojenského letectva a v izraelské Válce o nezávislost sloužil jako pilot Hagany. Byl velitelem letecké základny Negev poblíž Nir-Amu. V květnu 1948 se učil létat na stroji Avia S-199 v Československu na letecké základně v Českých Budějovicích[3] a zúčastnil se první izraelské bojové mise, při které letouny útočily na egyptskou armádu postupující k arabskému městu Išdud (nyní Ašdod) jižně od Tel Avivu. Zúčastnil se slavné bitvy mezi izraelskými letouny a letouny britského královského letectva (RAF) a byl jedním ze čtyř izraelských pilotů Spitfirů, kteří bojovali se 14 britskými Spitfiry a Hawker Tempest. Během této bitvy byly tři izraelské stroje sestřeleny.
Po založení státu vstoupil Weizman do Izraelských obranných sil a sloužil jako velitel operací Generálního štábu. Naučil se létat na českých verzích bojových letounů Messerschmitt a Supermarine Spitfire. V roce 1951 promoval na RAF Command and Staff College v Anglii. Po svém návratu se stal velitelem první letky proudových stíhačů Gloster Meteor.
V letech 1958 až 1966 sloužil jako velitel izraelských vzdušných sil a později jako zástupce náčelníka generálního štábu IOS. Generálmajor Weizman získal uznání za své působení v hodnosti velitele operací generálního štábu během Šestidenní války v červnu 1967. Přímo řídil ranní letecké útoky proti egyptským leteckým základnám, které izraeli získali téměř úplnou leteckou převahu na bojištích na Sinaji.
Přestože se stal v roce 1966 zástupcem náčelníka generálního štábu, odešel v roce 1969 z armády, když pochopil, že nebude jmenován náčelníkem generálního štábu.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| strýc | |
Po odchodu z armády vstoupil Weizman do pravicové strany Gahal. Do roku 1970, kdy z vlády národní jednoty Leviho Eškola vystoupila strana Gahal, zastával v této vládě funkci ministra dopravy. Stranu opustil v roce 1972, ale o čtyři roky se do strany, která se mezitím sloučila v Likud, navrátil. V roce 1977 se stal ministrem obrany ve vládě Menachema Begina. Během jeho funkčního období zahájil Izrael v jižním Libanonu proti Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) Operaci Lítání a vyvinul víceúčelový stíhací letoun IAI Lavi.
Postupem času začal být Weizman mnohem více umírněný. Spřátelil se s egyptským prezidentem Anwarem Sadatem po jeho návštěvě v Jeruzalémě v roce 1977. Tyto vztahy byly klíčovým faktorem v mírových rozhovorech, které vyvrcholily roku 1978 v Mírové hovory z Camp Davidu, jež o rok později následovala Egyptsko-izraelská mírová smlouva.
V květnu 1980 Weizman opustil vládu. Společně s Moše Dajanem oznámil založení nové politické strany, což mělo za následek jeho vytlačení z Likudu. Následující čtyři roky se stranil politice a začal podnikat.
V roce 1984 založil novou stranu Jachad, která v parlamentních volbách v roce 1984 získala 3 křesla v Knesetu. Strana byla součástí vlády národní jednoty, ve které zastávali funkci premiéra dle rotačního principu Šimon Peres a Jicchak Šamir. V říjnu 1986 se Jachad sloučil se stranou Alignment. V letech 1984 až 1990 zastával Weizman funkci ministra pro arabské záležitosti a ministra pro vědu a technologie. V roce 1992 se strana Alingment přeměnila na Stranu práce.
Ezer Weizman byl do funkce prezidenta slavnostně uveden 13. května 1993. Během jeho funkčního období musel projít Izrael velmi těžkou zkouškou, kdy teroristé z Hizballáhu a Hamasu páchaly po celé zemi teroristické útoky během Druhé intifády. Weizman navštěvoval rodiny vojáků zabitých ve službě a rodiny, jejichž milovaní byli zabiti nebo zraněni při teroristických útocích. Často rovněž navštěvoval nemocnice, aby povzbudil raněné. Byl oblíbený pro svůj neformální způsob vystupování a otevřenost ke kontroverzním tématům.
Úřad prezidenta je ceremoniální funkce. Od prezidenta se očekává, že bude reprezentovat národ a zůstane politicky neutrální. Weizman, na rozdíl od svých předchůdců, často tyto zvyklosti porušoval. Při pokusu o postrčení mírového procesu pozval v roce 1996 na soukromou návštěvu do svého domu v Caesariji předsedu OOP Jásira Arafata. V roce 1999 se setkal s vůdcem teroristů Najefem Hawatmehem, přičemž prohlásil: „Jsem připraven setkat se i s ďáblem, pokud to pomůže (přinést mír).“ Otevřeně podporoval stažení z Golanských výšin, výměnou za mír se Sýrií, za což byl kritizován pravicovými stranami.
V roce 1999 uveřejnily noviny obvinění, že měl Weizman v letech 1985-1993 přijmout v malých obnosech dar od francouzského židovského podnikatele Edouarda Saroussiho ve výši 300 tisíc amerických dolarů, aniž by toto nahlásil finančnímu úřadu.[2] Většinu peněz měl použít na léčení svého syna Saula.[2] Generální prokuratura zahájila vyšetřování, ale to bylo nakonec kvůli nedostatku důkazů zastaveno.[2] I přesto se však Weizman kvůli tlaku veřejnosti rozhodl odstoupit. Na post prezidenta rezignoval 13. července 2000 a byl historicky prvním prezidentem, který tak učinil.[2]
 |
Související články obsahuje Portál Izrael |
| Ministr dopravy Izraele | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Moše Karmel |
1969–1970 Ezer Weizman |
Nástupce: Šimon Peres |
| Ministr vědy, kultury a sportu Izraele | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Gideon Patt |
1984–1988 Ezer Weizman |
Nástupce: Juval Ne'eman |
| Prezidenti Izraele |
|---|
.svg) |
| Ministři obrany Izraele |
|---|
 |
