Fénicie

Mapa Fénicie a obchodních cest

Fénicie taktéž Foiníkie byli státem semitských mořeplavců a obchodníků, kteří se na syrském pobřeží usídlili už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. S palestinským Kanaánem tvořili jedinou kulturní, náboženskou i etnickou oblast: Kannanejci vlastně hovořili fénickými dialekty, uctívali tytéž bohy.

Slovo Fénicie či Foiníkie vlastně znamenalo Země červená, od řeckého slova foiníkiein - barviti na červeno: byla pokládána za část Syrské vysočiny, a byl to úzký pruh země mezi Středozemním mořem a Libanonským pohořím, v podstatě se kryjící s územím dnešního Libanonu: to pohoří vysílá k pobřeží četné výběžky, kde tvoří mysy se zátokami a celou zemi dělí na řadu malých, dobře odvodněných a úrodných údolí. Dařilo se tu vinné révě, fíkům a moruším. Na stráních se nacházely šťavnaté pastviny, husté cedrové lesy, cypřišové háje, v horách byla hojná naleziště železné a měděné rudy, v moři ryby a u pobřeží nachoví.

[editovat] Fénická kultura

Fénická kultura byla poměrně na vysoké úrovni, byla svébytná, jen nepatrně ovlivněna mezopotámskými a egyptskými vlivy. Byla tu vyspělá architektura, kvetlo tu umění a především řemeslná dovednost: výrobky jejich uměleckých řemesel nacházely cestu do celého tehdejšího světa.

Vyváželo se zlato, stříbro, měď, železo, cín, ledek, síra, mramor, purpur, dřevo, sklo tkaniny aj. Na svých lodích křižovali rozsáhlým prostorem mezi Španělskem a Levantou, zboží převáželi mezi Baleárami, Sicílií a Egyptem. Féničané vynikali ve stavbě lodí, v tkalcovství, v barvení látek (nachovcem), v leštění drahokamů. Stopy fénických znalostí lze údajně najít v knize zvané Sanchoniathon.

Mapa Fénicie

[editovat] Féničtí bozi

Svérázné bylo také jejich náboženství, založené na uctívání mnoha bohů, z nichž nejvyšším bohem jejich panteonu byl byl strašný a obávaný El, stvořitel, uctívaný někdy též jako Dagon, byl tu jeho syn Jaw, který byl někdy ztotožňován z bohem úrody Baalem, Baalova dcera bohyně deště Tapie a Baalova manželka a bohyně lásky Astarté - a další a další. Byla také nalezena spousta příběhů a mýtů, které se nám dochovaly v podobě hliněných tabulek. Fénické náboženství bylo velice zostuzováno v Bibli, ale poté se ukázalo, že toto náboženství bylo velice mírumilovné a že všechno ostatní si vymysleli autoři Bible.

[editovat] Fénické lodě

Féničané také zavedli řadu novinek při stavbě lodí: jejich první lodi se zprvu podobali egyptským se zvednutou přídí i zádí a kolmými boky, měly však důmyslnější vazbu lanoví mezi přídí a zádí. Všechna fénická plavidla kombinovala pohon vesly a čtvercovou příčnou plachtou o ploše 300 čtverečních metrů. Výtlak takových plavidel při délce 30 - 40 metrů s ponorem 2,5 metru činil 300 - 400 tun. Posádku tvořilo asi 30 mužů - veslařů, námořníků a bojovníků. Féničané však disponovali i velmi rychlými a obratnými válečnými plavidly. Taková plavidla byla delší a užší než obchodní lodě a měla zesílenou příď.

S orientací na moři byly potíže a proto pluly lodě tak, aby bylo vždy vidět pobřeží. V noci se Féničané řídili podle hvězd na nebi. Průměrná rychlost lodi byla 8 kilometrů a válečné 15 kilometrů v hodině.

Hlavní loděnice byly v Sídonu, Ugaritu, Auvadu, Byblu, Týru a některých další městech.

[editovat] Fénická historie

V letech 1500 - 1209 př. n. l. se do čela foinických měst propracoval Sídon. Na území Fénicie jako na území celého Předního východu docházelo k četným velmocenským bojům mezi Asyřany, Chetity a Egypťany, jež však kupodivu nebyli tak na ujmu jako ku prospěchu - dovedli totiž využít onoho pohybu pro svůj prospěch. Jejich lodě brázdily Egejské moře tak jako celé východní Středomoří. Posléze je bylo možno vidět na ostrovech Kypru, Rhodu, Krétě, Théře, Sicílii, Korsice, Sardínii, Elbě a mnoha dalších. Většinou vzhlíželi ke své mateřské zemi s pietou, dodržovali její zvyky, náboženství a způsoby. Některé osady však byli drženy v přísné podřízenosti. V roce 1209 př. n. l. se většina vznešených rodin stěhuje do Týru, které se teď stává nejsilnějším městem Fénicie. V roce 1050 př. n. l. dobývá celou Fénicii král Abibaal a stává se králem Fénicie. Jeho syn Chíram byl současníkem Šalamounovým. Za jeho vlády dochází k velkému rozkvětu Fénicie.

Po Chíramově smrti dochází k Fénicii k nepokojům, a mnozí obyvatelé Týru se vystěhovali do zámořských osad. Poté se stává králem Ithobal, který končí zmatky ve Fénicii. Avšak po jeho smrti dochází k zmatkům a mnoho králů bylo svrženo. Po období zmatků se stává králem Pygmalion za jehož vlády dochází se stávají Féničané největší obchodní mocnost. V dobu jeho panování je podle legendy založeno město Kartágo jeho sestrou Elisser. Fénické obchodní stanice roztoušené až po Hispánii byly základnami mořeplavby a překladiště zboží pro vnitrozemí. Měly svou infrastrukturu, svůj soud, divadlo a chrámy.

Mapa fénických a řeckých měst

Féničané ale přitom neusilovali o kolonizaci cizích území ani o soužití s místním obyvatelstvem: žili jen mezi sebou a nepřijímali cizí zvyky nebo náboženství. Jejich exportním artiklem v té době bylo sklo, kovové předměty včetně klenotů a purpurové látky ( barva se na ně dovážela až z Kanárských ostrovů ). Významný byl jejich trh s otroky. Jejich kupci vždy chodili za armádami a poté skupovali otroky. Proti nebezpečným konkurentům neváhali použít zbraně jako v případě hispánského Tartessonu, které zničili, aby nebránilo v rozvoji jejich vlastního střediska Gades (dnešní Cádiz).

Po roce 850 př. n. l. byla moc v Týru oslabena jednak založením Kartága a jednak odlivem obyvatelstva do nových osad. Celá Fénicie pak byla často obsazována jinými říšemi. V roce 605 př. n. l. po bitvě u Karchemiše se stala Fénicie babylonskou provincii až na Týros, který kapituloval až roku 573 př. n l. po třináctiletém obléhání! V roce 538 př. n. l. se Fénicie dostává pod nadvládu Perské říše. V té době se staly hlavní zdrojem perské námořní moci. Roku 332 př. n. l. dobývá Fénicii Alexandr Veliký a Fénicie už nikdy nezíská samostatnost.

Související články obsahuje Portál Starověk