Faust

Goethe: Faust (1808)

Pro informace o stejnojmenné opeře Charlese Gounoda najdete v článku Faust (opera).

(Doktor) Faust je postava legendy o vzdělanci, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Legenda je německého původu, ale rozšířila se i do dalších evropských zemí.

Legendární dr. Faust vychází ze skutečné historické postavy dr. Johanna Fausta (asi 1480–1540), středověkého německého alchymisty, o kterém již za jeho života kolovaly pověsti o jeho spolčení s ďáblem.

Tato legenda se dočkala mnoha zpracování v literatuře. Jedním z nejstarších je německá verze z roku 1578 Historie dr. Johanna Fausta. Velmi známá zpracování jsou např. od anglického dramatika Christophera Marlowa, nebo od Johanna Wolfganga Goetha

[editovat] Christopher Marlowe

The Tragical History of Doctor Faustus (divadelní hra, kolem 1600)

Doktor Jan Faust z Wittenbergu, jenž se vlastním úsilím vypracoval na slavného učence, hledá nenaplnění své touhy po absolutním poznání, kráse i moci v magii. Odvrhuje dosažené školské vědomosti i morálku a rozmlouvá s ďáblem Mefistofelem, který však často jen s rozpaky odpovídá na naléhavé otázky týkající se podstaty bytí, nebe i pekla. Faust uzavírá smlouvu, podle níž mu bude Mefistofilis sloužit 24 let a po uplynutí této doby si jej může odnést do pekel. Brzy ale Faust poznává, že mu smlouva s ďáblem nepřináší očekávané naplnění žádostí a tužeb. Chce na Mefistofelovi ženu a ten mu poskytuje jen za nevěstku přestrojeného čerta, otázky podstaty existence a stvoření světa zůstávají nenaplněny a Mefistofelovo umění se naplňuje pouze ve fraškovitých žertech a eskamotérských čárech na papežově dvoře, u něm. císaře a vévody z Vaholtu. Faust se nechá zmámit, teprve když mu Mefistofeles zjeví krásnou Helenu trojskou. Je varován starcem a napomínán k lítosti a spáse Dobrým andělem, protihráčem Zlého anděla, jenž mu opět možnosti spásy vyvrací. Faust zavrhuje naději ne vykoupení, novým úpisem poroučí duši peklu a definitivně opouští Boha. Jeho osud je zpečetěn a lhůta dovršena. Fausta si odnesou ďáblové.

(Slovník světových literárních děl, Odeon, 1988, str. 39)

[editovat] Johann Wolfgang von Goethe

Dvoudílná veršovaná dramatická báseň (1. díl 1806, 2. díl 1832)

1. díl: V prologu uzavírá Bůh s Mefistofelem sázku o Faustovu duši. Mefistofeles není prostým ztělesněním zla, ale spíše radikálním skeptikem. V prologu prohlašuje: „Té síly díl jsem já, jež, chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Faust touží po vědění, ale to mu nepřináší štěstí. Vyvolá Mefistofela a podepisuje s ním smlouvu – jestliže bude aspoň na okamžik spokojen, propadne jeho duše ďáblu, ten mu za to bude sloužit do jeho smrti. Mefistofeles ho omlazuje a seznamuje ho s Markétkou. Mezi nimi vzplane opravdová láska, s čímž pekelný kníže nepočítal. Tato láska končí tragicky, Markétce umírá matka a bratr a ta nakonec zabíjí Faustovo dítě. Markétka je uvězněna a má být popravena. Mefistofeles ji nabízí své služby, ale ona ho odmítá a umírá.

2. díl: Faust je sám a nechce mládí a lásku. Mefistofeles mu dává slávu. Faust odchází jako učenec k císařskému dvoru. Vynalézá papírové peníze (zachraňuje císaře), vyvolá z podsvětí ducha trojské Heleny. Těmito činy získá císařovu náklonnost a vyžádá si na něm půdu. Zde chce vytvořit stát pro svobodné lidi, v práci pro druhé chce najít uspokojení. Starost o dokončení díla ale opět plodí násilí a vraždy (Filemon a Baucis). Nakonec Faust oslepne a umírá. I díky Markétčině přímluvě jeho duše nepropadá ďáblu, ale je nesena do nebe „za věčným ženstvím“.

[editovat] Externí odkazy

• Dr. Čeněk Zíbrt (editor) - Historia o životu doktora Jana Fausta