Feudalismus
Feudalismus je širší koncept uspořádání společnosti – společenský řád, jehož společným prvkem je půda a její vlastnictví (léno, država); v užším slova smyslu pak státní zřízení středověké Evropy, založené na poddanství vazalů vůči šlechtě.
Název je odvozen z latinského slova feudum, což znamená léno.
[editovat] Feudalismus jako pojem
Pojem feudalismu vytvořil marxismus jako zobecnění středověkých politicko-ekonomických systémů a jejich přizpůsobení marxistické interpretaci, která prohlašovala že feudalismus je zákonitou fází vývoje. Současné historiografie se raději vyhýbá takto široce chápanému pojmu.
Tento pojem pod sebou skrývá několik různých společenských uspořádání:
- Raně středověká situace: Za Konstantina Velikého dochází k úplému připoutání kolónů k půdě, je omezena úloha otroků a všem takto „připoutaným“ je zakázáno se stěhovat. To je považováno za jeden z milníků vzniku středověké společnosti. Jde o nástup feudalismu (306 př. n. l.) Úpadek antických měst vedl k posílení role venkova. Germánské kmeny, které ovládly bývalé římské území na něm aplikují vlastní právní zvyklosti, zatímco pro původní obyvatelstvo platí římské právo. Souběh více právních systémů je pro feudalismus typický.
- Lenní systém karolinské doby: Vznikl nový způsob distribuce moci v rozlehlé necentralizovatelné říši. Otázku vlastnictví půdy neřešil.
- Vrcholně středověký právní systém: do 10. století se v západní Evropě zcela rozpadla státní moc, jednotlivé skupiny si vydobyly rozličná práva.
- Raný novověk: Posiluje se státní moc a postupně, velmi pomalu, odbourává středověké právní zvyklosti.
- Systémy mimo západní Evropu: Často je pojem feudalismu aplikován na např. arabskou, perskou, tureckou, čínskou či japonskou společnost v době kryjící se s evropským středověkem a raným novověkem, navzdory tomu, že místní právní a společenské uspořádání stálo na zcela jiných základech.