Filosofie vědy

Filosofie vědy je oblast filosofie, která zkoumá vědu jako specifickou sféru lidské činnosti i jako vyvíjející se systém poznatků. Zkoumání vědy můžeme pozorovat již v antické filosofii (zvláště u Aristotela), samotný pojem filosofie vědy se nicméně rozšířil počátkem 20. stol. v dílech představitelů logického pozitivismu (forma novopozitivismu praktikovaného Vídeňským kruhem okolo Rudolpha Carnapa). Původní snahou bylo omezovat filosofický výzkum vědy jazykovými prostředky formální logiky s cílem redukovat vědecké teoretické pojmy a výroky na empirické, které umožňují prověření pozorováním či experimentem.

Karl Raimund Popper namísto kritéria verifikovatelnosti zavádí kritérium falsifikovatelnosti; vědecká hypotéza je pravdivá, pokud jsou pravdivé výroky, které z ní můžeme dedukovat. Pokud hypotéza takové falsifikaci odolá, není již vědecká. Věda je tak evolučním procesem spočívajícím v neustálém překonávání omylů. Na Poppera navázal Thomas Samuel Kuhn se svým pojetím paradigmatu a vědeckých revolucí.

V současnosti se filosofie vědy zabývá nejen strukturou vědeckého poznání, ale i jeho dějinami. Kromě studia již získaných poznání se věnuje i problémům získávání nových poznání, a od trendu redukovat vědecký výzkum pouze na empirickou úroveň se postupně upouští.

Filosofie vědy je jedním z hlavních okruhů zájmů analytické filosofie (Ludwig Wittgenstein, W. V. O. Quine, Hilary Putnam a další), trvale se jí však zabývají i neanalytičtí filosofové jako Gaston Bachelard, Alexandre Koyré, Paul Feyerabend, v Česku pak např. Zdeněk Neubauer.

Tento filosofický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.