Flatus

Flatus (z latiny, lidově „prd“) je označení pro směs plynů zpravidla zapáchající produkovanou v trávicím traktu a vypuzovanou rektem. Vypouštění plynu bývá doprovázeno charakteristickým zvukem vyvolaným kmitáním tkání v okolí řitního otvoru. Jako mnoho dalších činností, které jsou spojené s vyměšováním, se i slovo prd používá v lidové mluvě v hanlivých konotacích - viz sprosté slovo.

[editovat] Vlastnosti

Pach flatu je dán sirovodíkem, který obsahuje síru. Mezi množstvím zkonzumované potravy obsahující síru a výsledným pachem je úměra. Potravinami způsobující obzvláště plynatost jsou: fazole, zelí, sýry a vejce, u lidí špatně trávících pak mléko a jeho blízké odvozeniny. Samotný sirovodík je však ve směsi plynů zastoupen méně než jedním procentem. Průměrný flatus sestává z 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku. Tato směs je díky obsahu metanu a vodíku hořlavá, nicméně zastoupení těchto plynů silně záleží na bakteriích, které žijí ve střevě. Podpalování střevních plynů není bezpečné a může dojít k nepříjemným popáleninám.

Další vlastnosti udávané v literatuře:

• teplota plynů na počátku odpovídá tělesné teplotě, tedy asi 36,5 °C
• rychlost úniku plynů je 3 m/s
• průměrný člověk vytvoří přibližně půl litru střevních plynů denně
• většina lidí si od střevních plynů uleví cca 14krát denně

Plynatost po požití fazolí je dána vysokým obsahem oligosacharidů, které není schopno trávicí ústrojí (člověka) strávit. Jakmile se tyto cukry dostanou do střev, střevní bakterie při jejich rozkladu produkují velké množství plynu. Část výsledné směsi je však i z jiných zdrojů, například oxid uhličitý pochází z reakce slin s žaludeční kyselinou.

[editovat] Literatura

• Mark Leyner, Billy Goldberg, Proč i muži mají bradavky, ISBN 80-253-0272-5