Francouzské království

Francouzské království Royaume de France ←  987 – 1793  → vlajka znak
geografie
hlavní město:	Paříž
obyvatelstvo
jazyky:	Starofrancouzština, Okcitánština, Bretonština, Francouzština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
vznik:	987 (nástup Huga Kapeta na západofranský trůn)
zánik:	1789/93 (Velká francouzská revoluce/Poprava Ludvíka XVI.)
předcházející státy: Západofranská říše nástupnické státy: Francouzská první republika

Rozdělení Karolinské říše ve Verdunské smlouvě

[editovat] Počátky za Karlovců

Dějiny Francie jako jednotného státu začínají roku 843 rozdělením Francké říše' Verdunskou smlouvou. Synové Karolinského císaře Ludvíka I. Pobožného (814-40) rozdělili Franskou říši na východní, střední a západní část. Prvním králem Západofranské říše, jejíž kořeny sahaly k někdejším říšským panstvím Neustrie a Austrasie, byl Karel II. Holý (843-77). Ty je možné považovat za základ dnešní Francie, přičemž Smlouva z Coulaines z roku 843 později stává zárověň zakládací listinou, neboť v rozdělení říše položila základ samostatnému ústavnímu systému. Francouzští vědci však tuto tezi částečně napadají i pozdější historii a za první krále považují až Chlodvíka I. a dokonce i Pharamonda.

Jako ve Východofranské části se utvářejí rozsáhlá teritoria: vévodství Frankie, Akvitánie (Guyenne), Gaskoňsko, Bretaň a Normandie, hrabství Champagne, hrabství Toulouse, Barcelona, Flandry, jakož i markrabství Gothie. Původně bylo království ve Francii rozděleno mezi všechny syny. K tomuto pravidlu se zpočátku přihlíželo i ve třech franských říšských částech. To se však již brzy změnilo a došlo k dělení podle státní identity na západě, východě a také v Itálii. Střední říše, Lotharingie, při tom byla definitivně připojena k východní říši (roku 925). S těmito změnami bylo spojeno i s dynastickými změnami, zavedením nových názvů říší, jakož i změnou dědičné monarchie ve volební. Díky praxi, kdy byli korunováni jako panovníci synové ještě za života otců a podíleli se na výkonu moci, byl v Západo a Východofranské říši rozhodující dynastický původ. Na rozdíl od Východních Frank/Německa, kde Karlovci roku 911 vymřeli a během celého středověku po sobě nikdy nenásledovalo více než pět nepřerušených generací panovníků jedné dynastie, hrály v Západních Frankách/Francii dynastická kontinuita a rodové právo až do 19. století významnou roli, a králové docílili na počátku 13. století dokonce zřízení dědičné monarchie.

Zpočátku měly Západní Franky silnou pozici pod vládou karolinských říší. Karel II. Holý získal Itálii a roku 875 byl korunován císařem. Vinou brzské smrti jeho syna a obou vnuků se však říše rozpadla: roku 877 vznikla Dolní Burgundy (Arelat) a roku 888 Horní Burgundy, samostatná království, a rovněž vláda v Itálii byla neudržitelná. V roce 880 muselo být upuštěno od nároku na Lotrinsko, to posléze připadlo Východním Frankám. V roce 884 byl původně východofranský král a císař Karel III. Tlustý (881-87) vládcem rovněž říše Západofranské. Pro svou pasivitu vůči normanské hrozbě byl však donucen odstoupit (Reichstagem v Triburu) a v roce 888 v osobě hraběte Oda Pařížského byl zvolen první vzdorokrál v Západních Frankách. Karlovci se sice v Západních Frankách udrželi ještě sto let, nicméně moc už v té době měli v rukou Robertovci, potomci hraběte Oda.

[editovat] Vzestup království za vlády Kapetovců

Gotická katedrála (zde: Notre-Dame de Paris), prominentní 'exportní artikl' rozvíjejícího se francouzského království

Montségur, poslední bašta katarů za albigenských válek

Papežský palác v Avignonu

Nástup Kapetovců na francouzský trůn začíná Ludvíkem VI. Tlustým (1106-37) a současně s ním dochází k nárůstu významu Francie a jejího rozvoje coby království. Zavedením lenního práva a privilegováním měst mohl začít postupný proces upevňování koruny na náklady nižší šlechty. Francouzská národní hrdost přichází skrze nástup císaře Jindřicha V. roku 1124 a skrze křížové výpravy, v nichž se Francouzi chápou jako ,vyvolený nástroj Boha‘. Ludvík vyjednává úzký svazek s papežským státem na ‚ochranu proti Německu’. Jeho kancléř, cisterciánský opat Suger, obnovuje kontakty mezi panovníkem a cisterciány. Jeho církevní stavba Sein Kirchenbau, Basilika Saint-Denis je zkamenělá připomínka panovníka a představuje prvotní stavbu gotiky, jež bude po následujících 250 let dominovat evropské architektuře, vzrůstající význam Francie.

[editovat] Související stránky

• Francie v raném novověku
• Dějiny Francie
• Seznam francouzských králů
• Seznam francouzských královen
• Francie