František Antonín Kolovrat

František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský

František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský (německy Graf Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky) (31. ledna 1778, Praha - 4. dubna 1861, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský státník, jenž byl umírněným liberálem oproti stoupencům knížete Metternicha na Vídeňském kongresu, ačkoli oba dva zastupovali rakouského císaře. Hrabě Kolovrat byl členem Císařské rady císaře Ferdinanda I., rytířem Řádu zlatého rouna a posledním mužským příslušníkem libštejnské větve Kolovratů. Patřil k zakladatelům Národního muzea a mecenášům české vědy.

Hrabě Kolovrat-Libštejnský pocházel z rodu vysoké české šlechty a od svých třiceti let se angažoval v zemské politice. Byl pražským hejtmanema a policejním ředitelem v letech 1807-10 a roku 1811 byl jmenován nejvyšším purkrabím pražským a tedy rakouským místodržícím v Čechách. Po celý svůj život byl velikým obdivovatelem a mecenášem české kultury, jejíž prudký rozvoj započal v letech 1809–1826. Podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození se u hraběte Kolovrata setkalo s přízní. František Antonín ovšem nebyl pouze českým provinčním úředníkem, nýbrž za císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl naprostým finančním a vládním odborníkem.

Když byl v roce 1826 odvolán ze svého postu státního místodržícího, učinil jej císař František I. novým státním ministrem. Hrabě František Antonín měl odteď vedení vnitropolitického osudu Rakouska téměř zcela ve svých rukou. V této době nacházel stále více porozumění pro umírněný liberalismus, který však byl trnem v oku státnímu kancléři, kníženti Metternichovi. František Antonín byl od 12. prosince 1836 až do Březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference. Jako liberálně orientovaný politik byl kompetentním pro vnitřní politiku a finance.

Když císař František I. roku 1835 zemřel, převzal rakouský trůn jeho duševně zaostalý syn jako Ferdinand I. Ferdinandova intronizace se konala v témže roce, přičemž oba státníci, Metternich i Kolovrat-Libštejnský ihned převzali společnou vládu. Avšak rozdíly v názorech mezi kancléřem a ministrem, které stále znovu vyvstávaly na státních setkáních, přivedly vnitřní politiku Rakouska do potíží. Císař proti tomu byl bezmocný a rozdíly v názorech obou mužů byly nakonec určující pro období před březnem 1848.

Klidnější období nastala teprve když byl kníže von Metternich během Březnové revoluce 1848/49 kvůli svému stoicko-konzervativnímu postoji svržen. Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl umírněný liberál a proto učinně zapadal do doby Vormärzu a zastával názor, že císařství potřebuje ústavu. Od 20. března do 19. dubna roku 1848 bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium v jejímž čele stanul hrabě František Antonín a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie. Ačkoli svého cíle - zavést v Rakousku konstituční monarchii - hrabě Kolovrat-Libštejnský dosáhl, nebyla tato dlouhodobě udržitelná a poté, kdy císař abdikoval a jeho nástupce, František Josef I., převzal vládu a novým ministerským předsedou jmenoval Felixe knížete ze Schwarzenbergu byla vystřídána neoabsolutismem.

Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl předsedou českého královského spolku vědců a zakladatelem Národního muzea v Praze, jemuž také věnoval svou knihovnu a sbírku minerálů .