Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

František Josef Černín z Chudenic

(přesměrováno z František Josef Czernin z Chudenic, přímý odkaz na František Josef Černín z Chudenic)
František Josef Czernin z Chudenic

1. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
8. srpen 1710 – 6. březen 1733
Předchůdce titul vznikl jako nástupce vladaře domu hradeckého
Nástupce Prokop Vojtěch Černín z Chudenic

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
12. srpen 1721 – 6. březen 1733
Panovník Karel VI.
Předchůdce Josef František z Vrbna
Nástupce Filip Josef Gallas

Nejvyšší číšník Českého království
Ve funkci:
25. duben 1716 – 6. březen 1733
Panovník Karel VI.
Nástupce Prokop Vojtěch Černín z Chudenic

Český místodržící (nejdříve supernumerární)
Ve funkci:
30. březen 1720 – 6. březen 1733
Panovník Karel VI.

Přísedící českého zemského soudu
Ve funkci:
1719 – 6. březen 1733
Panovník Karel VI.

Tajný rada
Ve funkci:
1721 – ?
Panovník Karel VI.

Císařský komorník
Ve funkci:
15. duben 1716 – ?
Panovník Karel VI.

Narození 5. března 1697
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 6. března 1733 (ve věku 36 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Isabela Marie de Merode-Westerloo
Děti Prokop Vojtěch Czernin
Zaměstnání politik, úředník
Profese šlechtic
Náboženství římsko-katolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Heřman Jakub Černín
1659–1710
matka Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka
1667–1708
manželka Isabela Maria de Meróde-Westerloo
1703–1780
dcera Marie Terezie Černínová, provdaná Novohradská z Kolowrat
1719–1786
dcera Marie Josefa Czerninová
1722–1782
syn Václav Jan Czernin
1724–1733
syn Prokop Vojtěch Czernin
1726–1777
sestra Marie Markéta, provdaná z Valdštejna
1689–1725
švagr František Josef z Valdštejna
1680–1722
nevlastní bratr František Antonín Czernin
1710–1739
vnuk Jan Rudolf Czernin z Chudenic
1757–1845
děd Humprecht Jan Černín
1628–1682
babička Diana Marie Gazoldo
1636–1688
praděd Jan Křtitel Adam Černín
1597–1642
prababička Zuzana, rozená Homutová z Harasova
1600–1654
sestřenice Marie Gabriela, provdaná Lažanská
asi 1688–1758

František Josef hrabě Czernin z Chudenic (5. března 1697 Praha [?][1]6. března 1733 ve Vídni) byl český šlechtic z nedrahovické větve rodu Černínů z Chudenic a první vladař domu hradeckého a chudenického.

Život[editovat | editovat zdroj]

Někdejší kostel svatého Volfganga v Chudenicích, dnes rozhledna na Bolfánku

Narodil se jako první syn a druhý ze čtyř potomků Heřmana Jakuba Černína z Chudenic (25. července 1659 Vídeň8. srpna 1710 Praha), nejvyššího purkrabí Království českého (1704-1710), a jeho první manželky (sňatek 13. leden 1686 Praha) Marie Josefy Slavatové z Chlumu a Košumberka (2. únor 1667 Vídeň - 10. srpen 1708 Jindřichův Hradec), která byla dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka a dědičkou slavatovského jindřichohradeckého panství (1693). Pokřtěn byl u skotských benediktýnů ve Vídni a jeho kmotry byli nejvyšší kancléř Českého království František Oldřich Kinský, Marie Alžběta z Eggenbergu, manželka nejvyššího hofmistra císařského dvora Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna, a Jan Leopold Donát z Trautsonu, budoucí nejvyšší císařský hofmistr.[2]

V 6 letech těžce onemocněl. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích.[3] V roce 1710 mu zemřel otec a poručnictví nad ním převzala jeho sestra Marie Markéta s manželem Františkem Josefem z Valdštejna. V letech 1715–1717 vykonal kavalírskou cestu, během níž navštívil Štrasburk, Paříž, Brusel a Utrecht.[4] Dokonale se tam naučil francouzsky.

Byl vášnivým cestovatelem a navštěvoval hlavně Francii, Itálii a Nizozemí. V roce 1716 byl Karlem VI.[5] jmenován dědičným nejvyšším číšníkem Království českého a od roku 1721 byl nejvyšším dvorským sudím. Byl také císařským komořím a tajným radou. V letech 1721 a 1728–1730 byl jmenován královským sněmovním komisařem, to znamená, že na českém zemském sněmu zastupoval císaře.[6] Zemřel v 36 letech a byl pochován v kapli sv. Zikmundakatedrále sv. Víta na Pražském hradě, jeho srdce však bylo pochováno v černínské rodinné hrobce v Chudenicích.[7]

Podporoval i své příbuzné z chudenické větve rodu. Pomohl synovi Františka Maxmiliána Černína Janu Václavovi (1667–1743) získat post královského hejtmana Nového Města (1721) a později Starého Města pražského (1729). Jeho synovi Heřmanu Jakubovi (1706–1784) spolufinancoval kavalírskou cestu do západní a jižní Evropy v letech 1725–1727.[8]

Majetek a mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Po rodičích vlastnil Chudenice, Švihov, Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná (kdysi Kysibl, její cena byla 114 tisíc zlatých), Kostomlaty, Mělník, Kosmonosy (v hodnotě 102 tisíc zlatých), Kost (téměř 187 tisíc zlatých), Vinoř, Kowary (kdysi Schmiedeberg ve Slezsku a Jindřichův Hradec. Majetek rozšířil (případně jeho poručníci) o Srbice, Chocomyšl, Lštění, Kanice, Přestavlky, Dobříkov, Rabštejn, Stráž nad Nežárkou, Dlažov, Spůle, Mezholec, Smržovice a Slavíkovice[9] Jeho rod neměl nikdy předtím ani potom větší nemovitý majetek. Jím vlastněná panství, statky a dvory se nacházely ve čtyřech krajích, a sice Vltavském, Bechyňském, Plzeňském a Žateckém.

Nejenom císaři poskytoval obrovské sumy peněz (půjčky, dary), proto se dostal do finančních nesnází a musel změnit fideikomis. Jeho nová podoba byla zapsána do zemských desek 27. dubna 1731 a zahrnovala Krásný Dvůr, Petrohrad, Kowary, statek Milčeves, Černínský palác v Praze na Hradčanech, Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov, statky Polín, Srbice a Chocomyšl. Hodnota tohoto majetku přesáhla 1 milion zlatých.[10]

V dospělosti byl František Josef velkým stavitelem a zasloužil se o výstavbu zámku Krásný dvůr, nechal opravit zámek v Jindřichově Hradci po požáru. A také nechal zbudovat chudenickou Bažantnici a poutní kostel sv. Volfganga. Na Černínském paláci v Praze pracovali František Maxmilián Kaňka, Matyáš Bernard Braun nebo Ondřej Filip Quitainer.

Byl donátorem 6. a 10. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Kopie jeho portrétu namalovaného Petrem Brandlem v roce 1721 visí v přízemí zámku v Jindřichově Hradci.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 12. května 1717 se čtrnáctiletou Isabelou Marií z Merode z Westerloo (1703–1780), dcerou Jana Filipa hraběte z Merode markýze z Westerloo a jeho manželky Marie Terezy Pignatelli, vévodkyně z Monteleone. Seznámili se v Bruselu. Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Marie Tereza (18. 4. 1719 – 4. 3. 1786)[11]
    • ∞ (20. 8. 1738) František Ferdinand Novohradský z Kolowrat (10. 9. 1714 – 10. 12. 1763)
  • 2. Marie Desiderie Norbertina (23. 5. 1720 – 1. 10. 1720)[11]
  • 3. Marie Anna (19. 1. 1722 – 15. 1. 1772)[11]
    • ∞ (9. 4. 1741) František II. z Mansfeld-Vorderortu, kníže z Fondi (6. 7. 1712 – 15. 2. 1780)
  • 4. Václav Jan Nepomuk František (5. 6. 1724 – 21. (22.) 2. 1733)[11]
  • 5. Prokop Vojtěch František (23. 3. 1726 – 30. 1. 1777)[11]
    • 1. ∞ (28. 6. 1746) Marie Antonie Colloredová (21. 4. 1728 – 2. 10. 1757)
    • 2. ∞ (18. 8. 1759) Marie Tereza Rajská z Dubnic (17. 5. 1736 – 5. 2. 1780)

Vdova Isabela Marie se v roce 1735 podruhé vdala za Černínova nevlastního bratra Františka Antonína (1710–1739). Prvního manžela přežila téměř o 50 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOJDA, Zdeněk a CHODĚJOVSKÁ, Eva. Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I., Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 758 s. ISBN 978-80-7422-281-8. S. 77, pozn. č. 172. Autoři uvádějí vedle data 5. 3. 1697 v Černínském paláci i datum 6. 3. ve Vídni, ovšem toto považují za méně věrohodné.
  2. VOKÁČOVÁ, s. 414–415
  3. VOKÁČOVÁ, s. 416
  4. Vokáčová, s. 416–417
  5. Černínové [online]. novadomus.cz [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. (česky) 
  6. VOKÁČOVÁ, s. 452
  7. VOKÁČOVÁ, s. 464
  8. VOKÁČOVÁ, s. 440–441
  9. VOKÁČOVÁ, s. 416, 447–448
  10. VOKÁČOVÁ, s. 447
  11. a b c d e Vokáčová, s. 746

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Konec úředníka v Čechách, s. 412–465. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Josef_Černín_z_Chudenic&oldid=16237515
Stránka byla naposledy upravena 11. 7. 2018 v 13:36. Editovat celý článek František Josef Czernin z Chudenic.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy