George S. Patton

George Smith Patton
Generál poručík George Patton.
Narození:	11. listopadu 1885 San Gablier
Úmrtí:	21. prosince 1945 (60 let) Heidelberg
Vojenská kariéra
Hodnost:	Armádní generál
Doba služby:	1909–1945
Sloužil:	USA
Složka:	Armáda Spojených států
Velel:	II. armádní sbor I. obrněný sbor 17. armáda (1943–1944) 3. armáda (1944–1945) 15. armáda (1945)
Války:	Mexická občanská válka, První světová válka, Druhá světová válka
Bitvy:	Africké tažení, Italské tažení, Západní fronta 1944-1945, Bitva v Ardenách
Vyznamenání:	Distinguished Service Cross

George Smith Patton ml. (11. listopadu, 1885, San Gablier, Kalifornie – 21. prosince, 1945, Heidelberg) byl generálem armády Spojených států amerických. 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně města Plzně a Chebu.

Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jako malý si hrával na dědečka G.S. Pattona jak zdolává nepřátele. Trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou a na prestižní vojenské akademii West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.

Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké amádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné posty během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.

George S. Patton byl považován za nejlepšího polního velitele na straně západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha nebo též Krev a bláto. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost (např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dřívě než Monty, ať to stojí, co to stojí). Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe jeho podřízený gen. Bradley byl jmenován velitelem amerických armád v Evropě a stal se tak pro zbytek války jeho velitelem.

K jeho image nerozlučně patřily 2 revolvery: Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum, oba s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil téměř neustále za pasem.

Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována jako jeden z důkazů pro vůdcovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodení ještě neproběhlo.

George Patton zemřel na následky automobilové nehody - jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni. Patton však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embólii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel. Stalo se tak 23. prosince 1945.

[editovat] Získané hodnosti

1916 23.května – poručík (First Lieutenant)		Pravidelné vojsko (Regular Army USA)
1917 15.května – kapitán (Captain)		Pravidelné vojsko
1918 26.ledna – major (Major); propůjčená hodnost po dobu trvání války		National Army (USA)
1918 30.března – podplukovník (Lieutenant Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války		National Army (USA)
1918 17.prosince – plukovník (Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války		National Army (USA)
1920 30.června – kapitán (Captain); návrat na původní hodnost před válkou		Pravidelné vojsko USA
1920 1.července – major (Major)		Pravidelné vojsko USA
1934 1.března – podplukovník (Lieutenant Colonel)		Pravidelné vojsko USA
1938 1.července – plukovník (Colonel)		Pravidelné vojsko USA
1940 2.října – brigádní generál (Brigadier General)		Army of the United States
1941 4.dubna – generál major (Major General)		Army of the United States
1943 12.března – generál poručík (Lieutenant General)		Army of the United States
1944 16.srpna; oficiální datum povýšení 1943 1.září		Pravidelné vojsko USA
1944 16.srpna; oficiální datum povýšení 1943 2.září		Pravidelné vojsko USA
1945 14.dubna – armádní generál (General, Army of the United States)		Army of the United States

[editovat] Vojenská vyznamenání, která obdržel

[editovat] Pattonovy slavné výroky

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

George S. Patton

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

George S. Patton

• Moji vojáci mohou jíst své opasky, ale moje tanky potřebují naftu.
• Veďte mě, následujte mě, nebo mi jděte z cesty.
• Nechť má Bůh slitování s mými nepřáteli, neboť já je mít nebudu.
• Žádnej bastard ještě nevyhrál válku tím, že by zemřel pro svojí zemi. Vyhrál ji tak, že donutil jinýho pitomce, aby on zemřel pro tu svou.
• Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.
• Bojovat za něco je lepší než žít pro nic.

[editovat] Literatura

• Ladislas Farago: The last days of Patton, Berkley Books, New York 1982, ISBN 0-425-05388-1
• George Forty: The armies of George S. Patton, Arms & Armour, Londýn 1996, ISBN 1-85409-295-2
• Stanley P. Hirshson: General Patton, Harper Collins, New York 2002, ISBN 0-06-000982-9
• Earle Rice: George Patton, Chelsea House Publ., Philadelphia, 2004, ISBN 0-7910-7403-X
• Trevor Royle: Patton: Old Blood and Guts. – Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 2005. – ISBN 0-297-84676-0
• Patton, George Smith Válka mýma očima, Svoboda, 1992
• Linda, Petr Patton byl váš nejlepší, AB, Praha 1991
• Forty, George Velitelé tankových vojsk Rytíři moderní doby, Naše vojsko, 1994
• Brož, Ivan Manažeři války, Svoboda, 1994