Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Georgij Konstantinovič Žukov |
|
 G. K. Žukov, snímek z roku 1940 |
|
| Narození: | 1. prosinec 1896 Strelkovka, Kalužská oblast, Ruské impérium |
| Úmrtí: | 18. červen 1974 (77 let) Moskva, SSSR |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | Maršál Sovětského svazu |
| Doba služby: | 1915–1957 |
| Sloužil: |  Ruské impérium (do roku 1917) SSSR |
| Složka: |  Carská armáda (do roku 1917) Rudá armáda |
| Velel: | 1. sovětsko-mongolská arm. skupina (1938–1939) |
| Války: | První světová válka Občanská válka v Rusku Sovětsko-japonská pohraniční válka Zimní válka Druhá světová válka |
| Bitvy: | Bitva u Chalchin Golu (1939) Obsazení Bessarábie (1940) Operace Barbarossa (1941) Bitva u Jelni (1941) Obležení Leningradu (1941) Bitva o Moskvu (1941-1942) Operace Mars (1942) Operace Uran (1942-1943) Bitva u Kurska (1943) Operace Bagration (1944) Viselsko-oderská operace (1945) Bitva o Berlín (1945) |
| Vyznamenání: | 4x zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu |
Georgij Konstantinovič Žukov (rusky: Георгий Константинович Жуков) (1. prosince / 19. listopadu podle juliánského kalendáře 1896 Strelkovka, Kalužská gubernie, dnes Kalužská oblast – 18. června 1974 Moskva) byl sovětský vojevůdce a politik, maršál SSSR (od ledna 1943). Je považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Zvítězil například v bitvách u Stalingradu, před Moskvou nebo o Berlín. Byl také považován za velmi tvrdého a zcela nekompromisního velitele.
Obsah |
V 15 letech se učil kožešníkem a roku 1915 byl povolán do armády, jako vojín jezdeckého pluku. V 1. sv. válce byl 2x vyznamenán Křížem sv. Jiří a povýšen na četaře. Po VŘSR bojuje v Rudé armádě a v březnu 1921 vstoupil KSSS. Bojoval v Občanské válce (1917 až 1921) a získal Řád rudého praporu za potlačení povstání rolníků.
Roku 1923 byl již velitelem pluku a v roce 1930 velel brigádě. Období Velkého teroru a čistek v armádě přežil díky tomu, že se zachoval zcela jinak než ostatní velitelé - začal si stěžovat na všechny strany včetně samotnému Stalinovi, což mu zřejmě zachránilo život. Také to, že sloužil na Dálném Východě. Zde velel 1. sovětsko–mongolské armádní skupině. Bojovala proti japonské Kwantungské armádě na Mongolské hranici v letech 1938 až 1939. Vše začalo jako běžná šarvátka na hranicích a rychle vyústilo v opravdovou válku. Japonci zaútočili s 80 000 muži, 180 tanky a 450 letouny. Tento útok vyústil do rozhodující bitvy u Chalchyn Golu. Žukov zde napodobil Hanibalovu taktiku a během několika dnů byli Japonci poraženi. Za tuto operaci získal Žukov vyznamenání Hrdina SSSR. V roce 1940 se stal armádním generálem a velitelem největšího - Moskevského vojenského okruhu a náčelníkem generálního štábu.
V době napadení SSSR dne 22. června 1941 vojsky nacistického Německa byl odeslán k Jihozápadnímu frontu. Dne 30. července 1941 odeslán jako velitel Rezervního frontu. V srpnu organizuje za cenu obrovských ztrát protiútoky na znovudobytí města Jelňa východně od Smolenska, které nakonec padne 6. září 1941. Od 9. září organizuje obranu Leningradu. V říjnu 1941 Žukov nahradil Semjona Timošenka na postu velitele Západního Frontu, Timošenka zároveň uchrání osudu předešlého velitele Západního Frontu generála Pavlova, který byl zastřelen. Okamžitě se snaží obnovit souvislou obranu, která v předešlých dnech byla rozvrácena. Nařídil též popravy dezertérů a zbabělců. Řídil také přesun jednotek z Dálného Východu, kde byly umístěny dvě třetiny Sovětských pozemních sil v čase Hitlerova útoku. Nakonec odrazil protiútokem německé jednotky 25-150km od Moskvy. Během jednoho měsíce 5.12.1941-7.1.1942 však jeho front ztratil 260 tisíc mužů. Roku 1942 byl povýšen na zástupce náčelníka generálního štábu a byl odeslán na jihozápadní frontu, aby velel obraně Stalingradu. Zničení německé šesté armády roku 1943 zaplatil cenou zhruba jednoho milionu vojáků. Většina jeho akcí nese typický rukopis - úder na protivníkova křídla, obklíčení a odříznutí jeho čelních jednotek od týlu. V lednu 1943 zorganizoval prorážení německé blokády Leningradu a selhání maršála Vorošilova vyzdvihlo Žukova na velitelskou pozici při ukončování obležení Leningradu v půli roku 1944. Dále pak velel sovětské ofenzivě v r. 1944 a závěrečnému útok na hitlerovské Německo včetně obsazení Berlína. S maršálem Koněvem 8. května 1945 přijímá německou kapitulaci a stává se velitelem sovětské okupační zóny v Německu.
Stalin se jeho popularity začal obávat a v r. 1947 byl sesazen na funkci velitele Oděsského vojenského okruhu. Po Stalinově smrti se Žukov stává náměstkem ministra obrany, v září 1954 velí tajné vojenské operaci, při které byl proveden první pokusný výbuch na živých lidech na území Ruska. V roce 1955 ministrem obrany. Za podporu Nikity Chruščova se v červnu 1957 stal na čtyři měsíce členem ústředního výboru KSSS. Pak byl Chruščovem vyloučen a bylo mu nařízeno přísné domácí vězení. Po Chruščovově smrti roku 1964 se nakrátko objevil na veřejné scéně,ale mnohé zákazy ohledně vystupování na veřejnosti zůstaly. Přispívá tak alespoň do různých časopisů a novin. Zemřel 18. června 1974 v Moskvě. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami u Kremelské zdi.
Byla po něm pojmenována Vojenská velitelská akademie protivzdušné obrany v Kalininu. V roce 1996 byl vytvořen řád G.K.Žukova. Je také považován za největší Ruskou vojenskou osobnost.
