Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Gnosticismus či gnóze (z řeckého γνώσις - poznání, znalost) je myšlenkový a náboženský proud, který spásu duše chápe jako vysvobození z vězení těla a hledá ji v individuálním poznání.
Gnosticismus nelze chápat jako víru nebo náboženství v pravém slova smyslu, některé jeho prvky souvisí spíše s mysticismem, jiné spadají spíše do oblasti filosofie. Hlavní myšlenkou je ostrý dualismus těla a duše a možnost poznat Boha v sobě samém. Pro gnostika je tedy důležitá osobní náboženská zkušenost, nikoli tvrzení autorit, církve, nebo dogmata víry.
Obsah |
Jádrem gnosticismu je myšlenka vysvobození či záchrany lidské duše z vězení hmoty a těla poznáním (gnósis) vztahů mezi lidským a božským. Toto poznání není přístupné každému a vyžaduje zvláštní zasvěcení.
Boží existence není v gnosticismu nezpochybnitelná, gnosticismus se neopírá o neprůkazné axiomy, ale o vlastní pozitivní zážitek Boží existence. V rané gnozi se často mluví o „božstvu Člověk“.[1] Bůh je chápán jako nepersonifikovatelná entita vtělená tímto světem. Cílem je pak osobní růst a vlastní prožitek Boha. Proto gnostici nejsou následovníci autorit a učitelů, ale jejich pokračovateli.
Bůh je považován za věčného, trvale přítomného, nestojí mimo tento svět, ale je jeho součástí. Pak není stvořitelem „zvenčí“ a svět je jeho vtělením. To vede k tomu, že nedochází k personifikaci Boha a není tak možné na něj přenášet lidské kvality a vlastnosti. Jeho všemohoucnost se tak pohybuje v jiných intencích než jsme zvyklí z jiných nábožensko-filosofických systémů a na rozdíl od nich Bůh není hybatelem či stvořitelem a není ani dobro. Tento svět je chápán jako Boží vtělení, zrovna tak je součástí Boha i lidská duše, ta je chápána jako část, která umožňuje Boží růst a sebepoznání. Není tedy možno se Boha vzdát, objevit ho atp., neboť Bůh pro gnostika prostě je všude, cílem je najít ho v sobě nebo přesněji cílem je najít cestu která umožní poznat Boha a prožít ho. Toto pojetí je samozřejmě velmi individuální a nevytváří proto hierarchický systém. Od Boha jako takového gnostik nic neočekává a Bůh, podle gnose, neočekává nic od člověka, není ho třeba nijak uctívat, obětovat mu, Bůh nic nenařizuje, nezakazuje a nikoho netrestá ani neodměňuje.
Každý gnostik má za cíl najít cestu poznání a nedůvěřovat věcem, které on sám neprožil nebo nepochopil. Pro Gnostika je každá cesta k Bohu prostě cestou k Bohu, žádná z nich nevede mimo něj, protože není nic mimo Boha.
Gnosticismus vznikl na přelomu letopočtu na Blízkém východě prolínáním nejrůznějších náboženských směrů a filosofií, nejrozšířenější byl ve Středomoří v prvních staletích po Kristu. Za předchůdce gnostiků bývají považováni židovští nazaréni a esejci. Za prvního přímého učitele a šiřitele gnostických myšlenek bývá považován Ježíš Nazaretský. Z období života Ježíšových žáků také pocházejí gnosticismem ovlivněné texty - Tomášovo evangelium, Evangelium Filipa, Evangelium podle Jana a několik dalších menších textů. Mezi „esenciální“ gnostické texty můžeme řadit i „Píseň o perle“ a několik novozákonních apokryfů.
Ve 2. století se gnóze šířila souběžně s působením jednoho z nejvýznamnější Kristových apoštolů, svatého Pavla, který s názory gnoze polemizoval. Gnostické hnutí se v té době rozpadlo na několik škol lišících se jednak vztahem k židovství a zachovávání micvot a jednak mírou vlivu helénských učení. Jednotlivé školy se pak v různé míře smísily s místními pohanskými představami. K hlavním učitelům tohoto období patří Markión a Efrém z Nisibisu, gnózí byl patrně ovlivněn i Órigenés, i když například Starý zákon rozhodně neodmítal.
Prameny gnóze jsou většinou spatřovány v duchovních hnutích Orientu ve druhém a prvním století před Kristem. Významný vliv na formování gnostických myšlenek měly některé proudy pozdního judaismu. Mnoho společných myšlenek najdeme mezi gnózí a učením Pythagora, gnostické myšlenky se prý objevují u starých Galů či řeckých novoplatoniků. Zajímavá je jistá podobnost s některými rysy s buddhismem, aniž lze prokázat, že došlo k ovlivnění.
Kromě polemik apoštola Pavla se křesťanská církev už ve 2. století ostře střetla s Markionem, který odmítal židovskou Bibli (Starý zákon) a stvoření pokládal za dílo zlého božstva. Po nicejském koncilu roku 325 došlo k definitivní roztržce mezi oficiálním proudem křesťanství a gnózí. Církev gnózi odsoudila, její stoupenci byli pronásledováni a gnostické texty ničeny.
Gnosticismus ovlivnil rané křesťanství v Sýrii, Palestině a Egyptě. Gnóze je duchovním proudem obsahově blízkým i buddhismu nebo taoismu. Z gnóze vycházel manicheismus, duchovní směr, odmítající hmotný svět a zahrnující i některé myšlenky Orientu. Mezi stoupence gnóze v širším slova smyslu bývají řazeni bogomilové a albigenští (kataři).
Vzhledem k mimořádné myšlenkové neurčitosti gnosticismu, jehož různé proudy nakonec spojuje pouze odmítavý postoj ke hmotě a k vnějšímu světu a hledání božství v sobě, ve vlastním prožitku, se ke gnosticismu mohou dnes hlásit velmi rozmanité proudy „nových náboženství“.