Grumman F6F Hellcat

Grumman F6F Hellcat
Grumman F6F Hellcat
Typ:	stíhací letoun
Výrobce:	Grumman
První let:	26. června 1942
Zaveden:	1943
Vyřazen:	1954 (USN)
Hlavní uživatel:	USA Velká Británie Argentina Francie Paraguay Uruguay
Výroba:	1942-45
Vyrobeno:	12 275 ks

Firma Grumman se v roce 1942, kdy probíhaly nejen v Tichomoří tvrdé boje, snažila využít zkušeností amerických pilotů se stíhačkou Grumman F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu, který dostal název Grumman F6F Hellcat.

[editovat] Vývoj

První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již v červnu 1942. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, takže byl do něj instalován výkonnější motor Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů.

[editovat] Bojové nasazení

F6F na USS Yorktown (CV-10)

F6F na letadlové lodi USS Enterprise (CV-6)

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5155 či 5156 sestřelů japonských letounů). Ačkoliv byl Hellcat dvakrát tak těžký, jako Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Američané ničili japonské stroje ve velkém, celkový poměr ztrát byl 19,1÷1 ve prospěch pilotů Hellcatů! Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebrala Velká Británie. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou.

[editovat] Hlavní technické údaje

[editovat] F6F-3

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 13,056 m
  • Rozpětí se sklopeným křídlem: 4,928 m
• Délka: 10,236 m
• Výška: 3,988 m
• Nosná plocha: 31,03 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4128 kg
• Vzletová hmotnost: 5643 kg (bez podvěsů)
• Max. vzletová hmotnost: 7025 kg

[editovat] Pohonná jednotka

• • 1 × dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-10 Double Wasp
  • 1 × dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-10W Double Wasp se vstřikováním vody do válců (montovány od ledna 1944)
• Výkon motoru:
  • R-2800-10: bojový výkon 2000 hp (1491 kW)
  • R-2800-10W: bojový výkon 2200 hp (1640 kW) se vstřikováním vody a metanolu
    

[editovat] Výkony

• Maximální rychlost (bez podvěsů):
  • 624 km/h ve výšce 7620 m
  • 502 km/h u hladiny moře
• Cestovní rychlost: 257 km/h
• Dostup: 11 705 m
• Čas výstupu do výšky:
  • 1 min. do 1067 m
  • 7 min. do 6096 m
• Dolet:
  • 1755 km (s palivem jen ve vnitřních nádržích, celkem 946 litrů)
  • 2560 km

[editovat] Výzbroj

• 6 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm, se zásobou munice 400 nábojů na zbraň

[editovat] Prameny

• Grumman F6F Hellcat — Pilot’s Flight Operating Instructions
• Charles A. Mendenhall, Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
• A. Jarski, W. Pajdosz, F6F Hellcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-05-8
• Časopis Letectví & Kosmonautika
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
• SCHMID, Jaroslav, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA, nakl. Fraus Plzeň, 1992 (2. vyd.) ISBN 80-85784-01-7

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Grumman F6F Hellcat

Související články obsahuje: Portál Letectví