Gustáv Husák

Gustáv Husák
7. prezident Československa
Ve funkci: 1975 – 1989
Předseda vlády	Lubomír Štrougal (1970–1988) Ladislav Adamec (1988–1989)
Předchůdce	Ludvík Svoboda
Nástupce	Václav Havel
Narození	10. ledna 1913 Dúbravka
Úmrtí	18. listopadu 1991 Bratislava
Politická strana	KSČ
Manžel/ka	Magda Husáková-Lokvencová Viera Husáková

JUDr. Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, dnes část Bratislavy – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident.

[editovat] Životopis

[editovat] Studia

Ve dvacátých letech studoval na bratislavském gymnáziu. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

[editovat] Válečné období

Za druhé světové války byl Husák odpůrcem Tisova Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Stal se místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby se zachoval i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo po válce zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastával stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa, byť má mít v tomto svazku značnou autonomii.

[editovat] Krátce po válce

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, zvítězila na Slovensku Demokratická strana (na rozdíl od českých zemí, kde zvítězili komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení československé vlády. Husák sám se stal předsedou Sboru pověřenců, jakési slovenské autonomní vlády.

Na podzim roku 1947 pak Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

[editovat] Uvězněn

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 byl pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudky byly vyneseny až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a i to možná přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti.^[zdroj?]

[editovat] Rehabilitace

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých let byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

[editovat] Po roce 1968

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968, kam Husáka přivezl ve své delegaci prezident Ludvík Svoboda, Husák zvolil pragmatický přístup a stal se Brežněvem preferovaným mužem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta Ludvíka Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Byl třikrát vyznamenán (1969, 1973, 1983) Zlatou hvězdou Hrdiny ČSSR.

Na začátku 70. let (jako odpověď na pokles počtu obyvatelstva po masivní emigraci po roce 1968) prosadil velké zvýšení přídavků na děti – na 1 dítě 300 Kč/měsíc. Rodina se 3 dětmi tedy brala 900 Kč/měsíc přídavky na děti – v cenách roku 2007 asi 2000 Kč/dítě/měsíc nebo 6000 Kč/3 děti/měsíc. Generaci dětí narozených od roku 1970 do roku 1980 se proto někdy říká „Husákovy děti“.

Porodnost tehdy stoupla závratným způsobem z 120 000 narozených dětí ročně na cca 290 000 dětí/rok (v celé ČSSR, v samotných českých zemí šlo téměř o 200 000 dětí). Společnost tehdy na takový babyboom nebyla připravena – chyběly školky, školy, obchody, jesle, byty apod. Výstavba obrovských panelových sídlišt na okraji velkých měst byla dalším z důsledků. ^[zdroj?]

[editovat] Abdikace prezidenta

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím, a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

[editovat] Konec života

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty k Husákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období.

Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani Husák nikdy postaven před soud, který by soudil jeho činy v době komunistické vlády. Nebyl však také nikdy za žádný čin zažalován.

[editovat] Související články

• Seznam hlav českého státu
• Husákovy děti
• Viera Husáková, druhá Husákova manželka