HC Litvínov

HC Litvínov je litvínovský hokejový klub založený 8. listopadu 1945, který je pravidelným účastníkem nejvyšší československé a posléze české soutěže.

[editovat] Týmové úspěchy

• Umístění v nejvyšší domácí soutěži – 2. místo (1978, 1984, 1991 a 1996), 3. místo (1982, 1990 a 1992); vítěz základní části (1993)
• Hokejový pohár – vítěz 2002
• Evropská liga – čtvrtfinále (1997)

[editovat] Historie

[editovat] Začátky

Mužstvo hrálo nejprve na zamrzlém házenkářském hřišti. Od roku 1952 se postupně z I. A třídy přes krajský přebor a oblastní soutěž propracovalo do celostátní soutěže, která se posléze změnila ve druhou ligu. V té době klub hrál již celý rok na stadionu s umělou ledovou plochou vybudovném v roce 1955. V roce 1959 Litvínov vyhrál dvanáctičlenou druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže, kde se nachází dodnes.

Nováček soutěže ovšem velmi dlouho čekal na výraznější úspěch a pravidelně obsazoval místa ve druhé polovině tabulky. Často bojoval o holé udržení. V roce 1962 měl dokonce podle tabulky sestoupit, ale Tatra Kolín svého práva na postup z druhé ligy nevyužila. Po této sezóně zde sbíral tři roky první trenérské zkušenosti mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na mistrovství světa a zimní olympijské hry útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět. Navíc se v roce 1965 dočkala zastřešení ledová plocha. V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa.

[editovat] Vzestupy a pády v československé soutěži

Čekání na týmový posun trvalo ale dále. Až v roce 1975 mužstvo zakončilo sezónu v první polovině tabulky na 4. místě a navíc také poprvé s aktivním poměrem branek. Hlinka se podílel na plné polovině golů svého týmu, když nasbíral 78 kanadských bodů za 36 gólů a 42 přihrávek, v čemž neměl v lize konkurenci. Ve stejném roce se podařilo vyhrát republikový přebor i starším žákům. Po velkém výkyvu směrem dolů skončil Litvínov v roce 1978 nečekaně na 2. místě a Ivan Hlinka, nejlepší nahrávač ligy ročníku s 39 asisestencemi, vyhrál anketu Zlatá hokejka. Od prvních mistrovství světa do 20 let ve druhé polovině 70. let mládežnická líheň Litvínova zásobovala i náš juniorský reprezentační výběr. Obránce Arnold Kadlec posléze získal i seniorskou zlatou medaili ze šampionátu v Praze 1985.

Počátek 80. let sice znamenal rozloučení s Hlinkou a Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL, ale na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 roku věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistroství světa do 20 let a první dva se s obránci Kadlecem a Eduardem Uvírou, který do Litvínova přišel z Opavy, stali v roce 1985 v Praze mistry světa. Klímu o šampionát připravilo zranění, ale díky emigraci se stal v dresu Edmontonu v roce 1990 druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley cupu. O čtyři roky ho předstihnul ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.

Litvínov zatím na domácí scéně upevňoval svou pozici, když pravidelně končil v horní polovině tabulky, ale na úplný vrchol až příliš útočně laděné mužstvo nedosáhlo. V roce 1984 tým zopakoval 2. místo, čemuž velmi pomohlo domácí prostředí, kde zaznamenal ztráty jenom při 2 remízách z 22 utkání. Růžička se tehdy poprvé stal nejlepším střelcem ligy s 31 góly a zároveň i nejproduktivnějším hráčem ligy s 54 body. Tyto své úspěchy v dalších sezónách dokázal zopakovat a v roce 1986 v dresu Litvínova ziskal svou první Zlatou hokejku. Rozvoj hokeje v Litvínově podpořilo i dokončení druhé kryté haly v roce 1982. Následovala neuvěřitelná série šesti republikových dorosteneckých titulů v období 1985 – 1990, která se projevila i v juniorech, kde Litvínov triumfoval na republikové úrovni v roce 1989.

Na seniorské úrovní ve druhé polovině 80. let přišly opět výkyvy, které někdy ani nedovolily mužstvu proniknout do nově zavedeného systému play off. Když bylo nejhůře, sestoupil v lednu 1987 trenér Ivan Hlinka z lavičky a oblékl opět hráčský dres. Do týmu však již pronikali noví mladí hráči jako útočnící Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16 letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, obránce Jiří Šlégr, brankář Zdeněk Orct z Liberce, kteří se v budoucnu stali olympijskými vítězi a světovými mistry. V roce 1990 Litvínov v play off získal 3. místo a opět měl ve svém středu nejlepšího střelce a muže kanadského bodování celé ligy, kterým se stal Reichel se 48 góly a 82 body, a k tomu ještě nejlepšího nahrávače Rosola se 38 asistencemi.

I bez Reichela zaznamenal Litvínov v další sezóně, kterou poznamenal po změně společenských poměrů již oficiální hromadný odchod hráčů do zámoří, třetí výrazný úspěch v historii klubu. Po 3. místě v základní části se probojoval do finále play off, v němž nestačil na Jihlavu. Úspěch se odrazil i ve vyhlašování různých ocenění, když se Hlinka stal nejlepším trenérem a Šlégr nejlepším obráncem ligy. Na podzim 1991 klub přišel o Beránka a Ručínského, kteří nedbali platných smluv a nevrátili se s reprezentací z Kanadského poháru, aby mohli hrát NHL. Do kádru se tedy začleňovali další mladíci, mezi nimiž vyniknul zejména budoucí olympijský vitěz útočník Jan Čaloun. V posledních dvou federálních sezónách sice mužstvo vždy po konci play off o jednu příčku kleslo, ale v roce 1993 Litvínov poprvé vyhrál alespoň základní část soutěže. V posledním ročníku československé ligy si korunu krále střelců odnesl Čaloun za 44 branek a celý ročník v Litvínově odehrál kanadský útočník Lloyd Pelletier.

[editovat] Působení v české soutěži

Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínoští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručínský, Šlégr a Svoboda. Finále play off se ale do města vrátilo až v sezóně následující. Ani v roce 1996 však Litvínov na celkový primát v lize nedosáhnul, protože nezastavil v té době kralující Vsetín. Na post brankářské jedničky se po čtyřech sezónách propracoval Petr Franěk a v obraně se na dva roky zabydleli obránci Normund Sejejs z Lotyšska a Sergej Butko z Ruska. Josef Beránek st. byl vyhlášen nejlepším ligovým trenérem a Vladimír Jeřábek, který byl u všech litvínovských druhých míst v historii klubu, veteránem ligy. Další tři sezóny byly ve znamení ústupu z pozic, když se tým dvakrát nedokázal probojovat do play off. Probíhala obměna kádru, ale doplňování schopnými mladíky začínalo váznout, ačkoli starší žáci získali v letech 1995 a 2000 celorepublikové tituly.

V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Reichel, Jan Alinč a Rosol. O rok později šel tým po základní části do play off dokonce ze 4. pozice a jeho dres oblékal nejproduktivnější obránce ligy Karel Pilař. Stejně jako v předchozím roce přemohla Litvínov v play off Sparta, ale tentokrát se to stalo již ve čtvrtfinále. Do následující sezóny vstupoval tým i přes návrat Klímy značně oslabený a až v posledním kole na ledě Kladna začátkem března 2002 Litvínov výhrou odmítl nutnost hrát baráž o setrvání v extralize. V mezisezónní přestávce ovšem potom Litvínov vyhrál hokejový pohár (Tipsport cup). Na play off se zde nicméně čekalo až do sezóny začínající na podzim 2004, v níž probíhala tentokrát celoroční výluka NHL, která do domovského dresu poslala útočníky Ručinského s Reichelem a obránce Šlégra se Škoulou. Dokonalou senzací však byl v půlce sezóny návrat Čalouna, který ve 24 utkáních vstřelil 28 branek. Kvůli zraněním různých hráčů ale Litvínov postoupil do play off jenom díky lepším vzájemným zápasům s Plzní a posléze vypadl ve čtvrfinále s obhájcem titulu ze Zlína. Jiří Šlégr se po mistrovství světa ve Vídni 2005 zařadil jako jeden z prvních Čechů mezi velmi pomalu se rozrůstající celosvětový klub hráčů, kteří získali zlato na MS, ZOH a jsou i držiteli Stanley cupu (viz Zlatá trojkoruna).

[editovat] Vývoj názvu týmu

• 1945 – Sportovní klub Stalinovy závody Horní Litvínov
• 1954 – Jiskra SZ Litvínov
• 1962 – CHZ (Chemické závody) LITVÍNOV
• 1990 – HC (Hockey club) CHZ Litvínov
• 1991 – HC Chemopetrol Litvínov
• 1994 – HC Litvínov, s. r. o.
• 1996 – HC Chemopetrol, a. s.
• 2007 - HC Litvínov

[editovat] Hráči

[editovat] Současný kádr

Brankáři

• Jaroslav Hübl
• Miroslav Brzobohatý
• Petr Franěk

Obránci

• Ivan Švarný
• Jiří Šlégr
• Karel Kubát
• Martin Walter
• Matěj Stříteský
• Milan Vobořil
• Ondřej Martinka
• Ondřej Poživil
• Petr Lomička
• Petr Punčochář
• Radim Skuhrovec
• Stanislav Jasečko

Útočníci

• Bronislav Andres
• Daniel Branda
• David Zíma
• František Lukeš
• Jakub Černý
• Jakub Maxa
• Lukáš Rindoš
• Martin Jenáček
• Martin Mach
• Michal Trávníček
• Peter Jánský
• Robert Reichel
• Viktor Hübl
• Vladislav Vrtek
• Vojtěch Kubinčák
• Zdeněk Bahenský

Trenéři

Jaroslav Hübl a Petr Rosol

[editovat] Mistři světa, olympijští vítězové, držitelé Stanley cupu

• Jiří Bubla (MS 1972, 1976, 1977)
• Jan Čaloun (ZOH 1998, MS 1999)
• Petr Franěk (MS 1996)
• Ivan Hlinka (MS 1972, 1976, 1977, ZOH 1998 (trenér)
• Arnold Kadlec (MS 1985)
• Petr Klíma (SC 1990)
• Robert Kysela (MS 1996)
• Robert Lang (ZOH 1998, MS 1996)
• Karel Pilař (MS 2001)
• Robert Reichel (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001)
• Petr Rosol (MS 1985)
• Martin Ručinský (ZOH 1998, MS 1999, 2001, 2005)
• Vladimír Růžička (ZOH 1998, MS 1985, 2005 (trenér))
• Petr Svoboda (ZOH 1998, SC 1986)
• Martin Škoula (SC 2001)
• Jiří Šlégr (ZOH 1998, MS 2005, SC 2002)
• Eduard Uvíra (MS 1985)

[editovat] Další významí hráči klubu

• Jan Alinč
• Josef Beránek ml.
• Vladimír Jeřábek
• Kamil Kašťák
• Vlastimil Kroupa
• Zdeněk Orct
• František Procházka
• Jaroslav Walter

[editovat] Klubové rekordy

• Nejdelší série výher – 9 (1977-78)
• Nejdelší série proher – 8 (1971-72, 2004-05)
• Nejdelší série bez výhry – 14 (1961-12)
• Nejdelší série bez prohry – 12 (1982-83)
• Nejvyšší průměrná návštěva – 7 070 diváků na utkání (1977-78)
• Nejvyšší návštěva na jedno domácí utkání – 10 000 diváků na několika zápasech v první polovině 60. let na otevřeném stadiónu

[editovat] Rekordy jednotlivců v klubu

• Nejvíce bodů v jedné sezóně – 82 Robert Reichel (1989-1990)
• Nejvíce gólů v jedné sezóně – 48 Robert Reichel (1989-1990)
• Nejvíce nahrávek v jedné sezóně – 43 Ivan Hlinka (1974-1975) a Vladimír Jeřábek (1995-1996)
• Nejvícekrát nejlepší střelec klubu – 9x Ivan Hlinka (1971 – 1978, 1981)
• Nejvíce gólů z pozice obránce v jedné sezóně – 21 Jiří Bubla

[editovat] Ocenění jednotlivců

• Vítěz kanadského bodování ligy – Ivan Hlinka (1974-1975), Vladimír Růžička (1983-1984 a 1985-1986), Robert Reichel (1989-1990)
• Nejlepší střelec ligy – Vladimír Růžička (1983-1984, 1984-1985, 1985-1986, Robert Reichel (1989-90), Jan Čaloun (1992-1993)
• Nejproduktivnější obránce nejvyšší soutěže – Karel Pilař (2000-2001)
• Zlatá hokejka – I. Hlinka (1978), Vladimír Růžička (1986)
• Členové Klubu hokejových střelců deníku Sport – Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Petr Rosol, Robert Kysela
• "Zlatý hattrick" - Jiří Šlégr - vítěz zimních olympijských her (Nagano ´98), vítěz mistrovství světa (Vídeň a Innsbruck ´05) a vítěz NHL (s týmem Detroit Red Wings ´02)

[editovat] Umístění v České extralize ledního hokeje

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální webové stránky