HC Moeller Pardubice

ČEZ aréna - sídlo klubu

HC Moeller Pardubice je pardubický hokejový klub, který je od roku 1950 pravidelným účastníkem nejvyšší československé a nyní české soutěže. Získal doposud čtyři tituly mistra ligy.

[editovat] Týmové úspěchy

• Vítěz nejvyšší domácí soutěže – 1972/1973, 1986/1987, 1988/1989, 2004/2005
• Pohár mistrů evropských zemí – 2. místo (1974, 1988)

[editovat] Historie

[editovat] Před prvním titulem

První hokejové utkání v ledním hokeji se v Pardubicích na Matičním jezeře odehrálo již v roce 1913, ale soutěžně se zde pravidelně začalo hrát až o sedmnáct let později. Pardubice si vybojovaly právo účasti již ve druhém ročníku první ligy v zimě 1937–38, ale vstřelily jediný gól a nezískaly žádný bod. V roce 1947 se klub dočkal otevření zimního stadiónu a o tři roky později postoupil definitvně do nejvyšší soutěže, kterou již neopustil. Do horní poloviny tabulky se poprvé Pardubice propracovaly v roce 1959. V 50. letech v Pardubicích nastartovali svoji kariéru budoucí reprezentační borci jako útočník Bronislav Danda a brankář Vladimír Nadrchal, oba se však národního dresu dočkali až po přestupu do Brna. Zastřešení stadiónu Pardubice oslavily v sezóně 1959–60 třetím místem.

V dalších ročnících se klub pohyboval obvykle kolem poloviny tabulky bez výraznějších starostí o záchranu. Do reprezentačního dresu se na mistrovstvích světa a zimních olympijských hrách v první polovině 60. let oblékal útočník Jiří Dolana a během celého desetiletí se v něm objevoval Stanislav Prýl. V roce 1965 byl Zdeněk Špaček nejlepším střelcem ligy se 33 góly. Konec tohoto desetiletí již patřil nastupujícímu mládí. Předznamenali to starší dorostenci, kteří se stali přeborníky v roce 1967. Do juniorského a posléze i seniorského týmu záhy pronikla útočná trojice Bohuslav Šťastný, Jiří Novák a Vladimír Martinec. Křídla tohoto útoku se stala na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mistry světa.

[editovat] Československé tituly

Pardubický tým čekal na svou velkou chvíli do roku 1973, kdy nejprve vyhrál základní část, potom následné play off a tím tedy i první titul mistra ligy. Martinec byl nejlepším nahrávačem ligy se 23 asistencemi a získal první Zlatou hokejku. O rok později v Poháru mistrů evropských zemí zastavil Pardubice až ve finále CSKA Moskva. Na domácí scéně se tým držel mezi nejlepšími po titulu ještě tři sezóny. Brankář Jiří Crha v té době byl na několika vrcholných turnajích v pozici druhého gólmana, ale na rozdíl od kolegů v útoku se žádné zlaté medaile nedočkal a nakonec i emigroval, aby si jako první Čech zachytal v NHL. V dalších letech se více dařilo individualitám než týmu jako celku. Přišly další tituly mistra světa pro výše zmiňované útočné trio, Martinec se k tomu v roce 1976 stal díky 28 asistencím opět nejlepším nahrávačem ligy a v anketě Zlatá hokejka zvítězil od poloviny 70. let ještě třikrát. V roce 1979 si Martinec se 42 brankami dokonce vystřílel pozici ligového krále střelců, ale to již tým jako celek na jistou dobu vyklidil čelné pozice v tabulce. Příslibem se opět stalo mládí, když se starší dorostenci stali přeborníky v letech 1978 a pak třikrát v období 1981–1983.

Od roku 1982 začal i opětovný vzestup seniorského mužstva. Do týmu byli postupně zapracováni již tehdy zářící brankářská hvězda brankář Dominik Hašek, obránce František Musil, útočníci Otakar Janecký a Jiří Šejba. Musil a Šejba získali v roce 1985 titul mistrů světa, ale v dané sezóně oblékali na vojně dres Dukly Jihlava. Musil emigroval do NHL, ale Šejba, který závěrečný duel mistrovství světa rozhodl hattrickem, se vrátil do Pardubic právě včas, aby s ostatními mohl v letech 1987 a 1989 oslavit titul mistra ligy. V obou mistrovských sezónách byl Zlatou hokejkou oceněn příspěvek Haška, který si třetí vítězství v anketě v pardubickém dresu schoval ještě na rok 1990. V celkově třetí mistrovské pardubické sezóně se nejlepším nahrávačem ligy stal Janecký se 41 přihrávkou a ocenění nejlepší trenér připadlo Martincovi. Na druhém z titulů z 80. let se podílel už i další objev útočník Ladislav Lubina, který se v roce 1991 stal se 41 gólem i nejlepším střelcem ligové soutěže. S počátkem 90. let ale přišel z hlediska konečných umístění velký výkyv směrem dolů.

[editovat] V české extralize

Do prvního ročníku samostatné české soutěže vstupoval tým poměrně stabilizovaný. Mnozí hráči z něj již nasbírali potřebné zkušenosti a mohli doplnit dřivější opory. Platilo to především o brankáři Radovanu Bieglovi (vyhlášen nejlepším brankářem ligy) a útočníkovi Richardu Královi (se 33 góly nejlepší střelec soutěže). Když se výbornými výkony v play off zvláště při proměňování samostatných nájezdů přidal i sotva osmnáctiletý Milan Hejduk (vyhlášen nejlepším nováčkem ligy), byla cesta k úspěchu v podobě účasti ve finále play off otevřena. Druhé místo pro Pardubice získal trenér Marek Sýkora, který byl posléze vyhlášen nejlepším mužem ligy na lavičce v sezóně a který nebyl v městě perníku doma, což bylo v místních podmínkách něco zcela nezvyklého. Po druhém místě přišel ovšem na dva roky opět půst, který vyvrcholil nutnosti obhajovat v roce 1996 extraligovou příslušnost v baráži. Pryč postupně odešli Král, Biegl a další hráči, které nahrazovali junioři a mezi nimi především střelec Petr Sýkora. Hejduk se v roce 1998 stal olympijským vítězem, čímž si otevřel dveře do NHL.

Pardubice od krizové sezóny v play off nechyběly, i když v něm od roku 1998 včetně hned pětkrát skončily v prvním kole. Několik let se tak do Pardubic stěhovala pouze individuální ocenění pro hráče i trenéry. Například P. Sýkora si 26 zásahy vystřílel v roce 2001 titul ligového krále střelců. Rok 2001 byl významným i kvůli přestavbě stadiónu, který se přejmenoval na Duhovou arénu a na počátku roku 2002 na něm vrcholilo pro českou reprezentaci neúspěšné mistrovství světa hráčů do 20 let. Na domácím ledě se zde představil Aleš Hemský, Petr Průcha a Tomáš Mojžíš. Pardubičtí junioři získali republikový titul o rok dříve. V letech 2003 a 2004 se útok mladíků Průcha, Koukal a Kolář zařadil do seniorského týmu, který vyhrál základní část soutěže. Ani v jednom z obou ročníků ale mužstvo nezvládlo v play off klíčové sedmé utkání série, což zapříčinilo v prvním případě zastavení se těsně před vrcholem kvůli Slavii a ve druhém pak nedozírné zklamání z vyřazení osmým týmem tabulky a sice Plzní. Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v produktivitě celé Extraligy. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský, který se s Průchou a P. Sýkorou dostal i do kádru mistrů světa.

[editovat] Vývoj názvu týmu

• 1923 – LTC Pardubice
• 1949 – Sokol Pardubice (sloučení LTC a Rapidu)
• 1950 – Slavia Pardubice
• 1953 – Dynamo Pardubice
• 1960 – Tesla Pardubice
• 1991 – HC (Hockey club) Pardubice
• 1995 – HC IB (Investiční banka) Pardubice
• 1997 – HC IPB (Investiční a poštovní banka) Pardubice
• 2002 – HC ČSOB (Československá obchodní banka) Pojišťovna Pardubice
• 2003 – HC Moeller Pardubice

[editovat] Hráči

[editovat] Současný kádr

Brankáři

• 25 – Ján Lašák
• 35 – Alexander Hylák
• 99 – Martin Růžička
• 22 – Vladislav Koutský

Obránci

• 50 – Martin Táborský
• 7 – David Havíř
• 28 – Jan Snopek
• 87 – Jakub Nakládal
• 82 – Michal Šeda
• 46 – Tomáš Linhart
• 55 – Jaroslav Koma
• 89 – Jan Kolář II
• 8 – Angel Nikolov

Útočníci

• 61 – Daniel Rákos
• 27 – Tomáš Bláha
• 79 – Tomáš Zohorna
• 26 – Michal Klejna
• 12 – Michal Tvrdík
• 96 – Radovan Somík
• 42 – Petr Koukal
• 48 – Jan Kolář I
• 60 – Tomáš Rolinek
• 93 – Tomáš Blažek
• 94 – Jiří Cetkovský
• 30 – Miroslav Hlinka
• 37 – Petr Sýkora
• 73 – Zdeněk Ondřej
• 19 – Libor Pivko
• 23 – Jan Starý
• 33 – Peter Pucher
• 64 – Jan Semorád

[editovat] Mistři světa, olympijští vítězové a vítězové Stanley cupu

• Jiří Dopita (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001)
• Dominik Hašek (ZOH 1998, SC 2002, 2008)
• Milan Hejduk (ZOH 1998, SC 2001)
• Aleš Hemský (MS 2005)
• Vladimír Kobranov (MS 1949)
• Vladimír Martinec (MS 1972, 1976, 1977; asistent trenéra na MS 1999, 2000, 2001 a ZOH 1998)
• František Musil (MS 1985)
• Jiří Novák (MS 1976, 1977)
• Josef Paleček (MS 1972)
• Petr Průcha (MS 2005)
• Dušan Salfický (MS 2001)
• Adam Svoboda (MS 2005)
• Michal Sýkora (MS 1996, 2000)
• Jiří Šejba (MS 1985)
• Bohuslav Šťastný (MS 1972, 1976)

[editovat] Vyřazená čísla

• 5 Jiří Dolana
• 10 Jiří Šejba
• 13 Vladimír Martinec
• 16 Karel Mach
• 17 Bohuslav Šťastný
• 20 Vladimír Dvořáček
• 20 Jiří Novák
• 21 Milan Koďousek
• 91 Otakar Janecký
• 3 Martin Čech

[editovat] Další významní hráči klubu

• Jiří Crha
• Richard Král
• Ladislav Lubina
• Vladimír Nadrchal
• Stanislav Prýl

[editovat] Ocenění jednotlivců

• Vítěz kanadského bodování – Michal Mikeska (2004-2005)
• Nejlepší střelec ligy – Zdeněk Špaček (1964-1965), Vladimír Martinec (1978-1979), Ladislav Lubina (1990-1991), Richard Král (1993-1994), Petr Sýkora (2000-2001) a (2006-2007)
• Nejlepší nahrávač – Vladimír Martinec (1972-1973, 1975-1976), Otakar Janecký (1988-1989)
• Nejlepší trenér – Vladimír Martinec (1988-1989), Marek Sýkora (1993-1994), Miloš Říha (1996-1997)
• Nejlepší brankář – Dominik Hašek (1988-1989)
• Nejlepší nováček – Milan Hejduk (1993-1994)
• Nejlepší hráč play off – Dominik Hašek (1988-1989)
• Nejužitečnější hráč – Tomáš Martinec (1997-1998)
• Zlatá hokejka – Vladimír Martinec (1973, 1975, 1976, 1979), Dominik Hašek (1987, 1989, 1990)
• Členové Klubu hokejových kanonýrů – Jiří Dolana, Stanislav Prýl, Vladimír Martinec, Jiří Novák, Bohuslav Šťastný, Jiří Šejba, Ladislav Lubina, Richard Král

[editovat] Umístění v jednotlivých ročnících nejvyšší soutěže

• M – umístění klubu v tabulce po základní části, Z – počet zápasů, V – počet výher v normální hrací době, VP – počet výher po prodloužení, R – počet remíz, PP – počet proher po prodloužení, P – počet proher v normální hrací době, B – počet získaných bodů v základní části, play off – výsledky v play off

[editovat] Umístění v české extralize ledního hokeje

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální webové stránky