Heil Hitler

Hajlování s provoláváním slávy Hitlerovi během jeho projevu v Reichstagu

Heil Hitler je německý pozdrav, nesoucí význam zhruba „Sláva Hitlerovi“. Používán byl ještě předtím, než se NSDAP ujala moci v Německu, ale zejména v dobách Třetí říše, kdy se stal všeobecným pozdravem a projevem sympatií k Adolfu Hitlerovi. Byl využíván při veškerých setkáních, kdy byl pozdrav doprovázen ještě vztyčením pravice do úrovně ramen (případně o něco výše). Čtyři dny po neúspěšném atentátu na Hitlera v Rastenburgu 24. července 1944 vstoupilo v platnost nařízení, které zavádělo slova „Heil Hitler“ jako povinný pozdrav mezi všemi příslušníky vojenských sil Třetí říše.

Vztyčení pravice doprovázející pozdrav „Heil Hitler“ se nazývá hajlování (v češtině někdy psáno heilování), či též nacistický, árijský, německý, či Hitlerův pozdrav. Podobným výrazem jako „Heil Hitler“ se postupem času stalo i Sieg Heil.

[editovat] Historické pozadí

Hajlování má své kořeny v římském pozdravu, který rovněž spočíval ve vztyčení pravice doprovázeného zvoláním „Ave Imperator!“, případně v pozdějších dobách „Ave Caesar!“. V císařském období pozdvihnutou pravici jako pozdrav používal také Napoleon Bonaparte, který chtěl navázat na odkaz římských císařů a římského impéria. O totéž se dvacátých letech 20. století pokoušeli také italští fašisté po jejichž vzoru pak pozdrav pravicí ve druhé polovině dvacátých let převzal Adolf Hitler při budování své Třetí říše, jakož využil i další symboliku (např. říšskou orlici), která významově odkazovala jak na původní římskou říši, tak i na Svatou říši římskou národa německého.

Původně stranický pozdrav příslušníků NSDAP se po uchopení moci v Německu nacistickou stranou v roce 1933 stal oficiálním pozdravem, kterým Němci, sympatizanti s nacismem, vazalové a spojenci nacistického Německa dávalo najevo přízeň vládnoucí nacistické straně respektive jejímu Vůdci. Příkladem mohou být olympijské hry v Berlíně v roce 1936, kdy mnohé z olympijských výprav pozdravily představitele německého státu tímto způsobem.

Hajlování jako pozdrav bylo povinné zejména pro příslušníky strany a jejích ozbrojených formací (SS, SA). Naproti tomu příslušníci německé armády za stejných okolností používali tradiční vojenský pozdrav (salutování). Teprve v červenci 1944, poté, co se armádní důstojníci neúspěšně pokusili o převrat, bylo nařízeno hajlování také pro vojáky, jako výraz loyality armády k Vůdci.

[editovat] Způsob pozdravu

Pohyb ruky se skládal ze dvou částí: přiložení natažených prstů pravé ruky na srdce a následným vztyčením pravé paže do úrovně ramen (či přibližně pod úhlem 45° k rovině ramen) před sebe. Výkřik „Heil Hitler!“ (Hitlerovi zdar!), kterým se verbálně provolávala sláva Hitlerovi byl někdy nahrazován německým válečnickým pokřikem „Sieg Heil!“ (Vítězství zdar!), popřípadě pouze „Heil!“. Pokud zdravící osoba zdravila přímo Hitlera, dělo se zpravidla frází „Heil, Mein Führer!“ (Zdar, můj Vůdče!).

V písemném projevu se pozdrav „Heil Hitler!“ pužíval zpravidla na konci dopisu popřípadě publikovaného nařízení. V protektorátě byl zejména kolaboranty často užíván také český překlad ve formě „Vůdci zdar!“. Nacističtí ideologové setavili podrobná pravidla, kdo, za jakých okolností a jakým způsobem má nebo smí pozdrav používat. Velmi časté však bylo pouhé vztyčení pravice, někdy jen ledabylé mávnutí rukou (zejména odpovídal-li nadřízený na pozdrav podřízených).

[editovat] Jiné užití pozdravu

Ve filmu Charlieho Chaplina diktátor byl tento pozdrav parodován v proslulé podobě „Hail Hynkel!“. V protektorátě byl tento pozdrav Čechy parodován, na základě úmyslně nedbalé výslovnosti, jako „hajtla“.

[editovat] Hajlování dnes

Symbol v podobě hajlování byl po porážce nacistického režimu ve druhé světové válce v Československu, stejně jako v Německu a mnohých ostatních evropských zemích, zakázán a dnes může být jeho používání v Česku hodnoceno jako trestný čin podle § 260 či § 261 trestního zákona, s trestní sazbou šesti měsíců až osmi let odnětí svobody. Neonacisté používají hajlování jako symbol příslušnosti ke své ideologii.