Halacha

Halacha (Hebrejsky: הלכה; od הלך – chodit, kráčet – jít určitým způsobem, postupně nabývá na významu zvyk, obyčej, mrav, předpis, ustanovení) je celkový souhrn židovského náboženského práva, včetně biblického práva (613 přikázání) a pozdějšího talmudského a rabínského práva, jakož i zvyků a tradic. Halacha řídí nejen čistě náboženské (např. liturgické) praktiky a věrouku, ale také četné aspekty každodenního života, majetkové, civilní i trestní právo.

Kromě výše zmíněného může mít slovo halacha v samotné halachické literatuře následující významy:

1. V jazyce tanaitských škol se tímto termínem začal označovat zákon, předchozí ustanovení v daném konkrétním případě – precedenční právo – bez ohledu na způsob vytvoření. Každé toto ustanovení se nazývalo halacha, pl. halachot. Později se tímto termínem začaly označovat zákony, které neměly exegetický charakter – spíše měly charakter tradovaného zákona.
2. Stejně jako termín mišna i halacha označuje pouze tu část ústní tradice, která nemá exegetický charakter.

[editovat] Rozdělení pramenů židovského práva podle důležitosti a právní závaznosti

1) Psaná Tóra - תורה שבכתב

a) Interpretace psaného zákona

– nepochybně dané ze Sinaje

– vnitřně obsažen v Tóře, ale zřejmým se stává teprve interpretací pomocí přijatých hermeneutických pravidel

b) Halacha le–moše mi–Sinaj הלכה למשה מסיני

c) Logická dedukce

2) Výroky dochované tradicí

3) Ústní Tóra – תורה שבעל פה

4) Výroky učenců – דברי ספרים

5) Minhag – מנהג – Slovo se nachází poprvé v 2Kr 9:20 a znamená jízda nebo řízení vozu – rabíni toto slovo přejali a nabylo význam jako zvyk, úzus. Označuje zvyky, které byly obecně přijaty a staly se závaznými, nebo místní regionální zvyky týkající se státu, regionu, či synagogy, nebo různé liturgické rity.

Viz: Ústní Tóra

Tento hebraistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Související články obsahuje Portál Hebraistika