Halucinogen

Halucinogeny jsou skupina psychoaktivních drog dělící se do tří kategorií, na psychedelika, disociační drogy a delirogeny. Alternativním názvem jsou fantastika. Působí změny ve vnímání, myšlení, emocí a vědomí. Na rozdíl od ostatních psychoaktivních drog jako jsou stimulanty a opiáty, které působí na běžné oblasti mysli, zkušenosti po těchto látkách připomínají stav transu, meditace a snění.

Tyto látky mají dlouhou historii užití v lékařství a náboženství po celém světě. Jsou užívány v šamanistických metodách léčení a věštění, iniciačních rituálech a náboženských rituálech hnutí jako je Native American Church a Santo Daime.

Na začátku poloviny 20. století se halucinogeny stali objektem širokého zájmu v západním světě. Bylo zkoumány za účelem léčby depresí, posttraumatických stresových poruch, obsedantně kompulzivních poruch, alkoholismu, závislosti na opiátech a bolestí hlavy a jiných nemocí. Existovali také málo úspěšné pokusy na použití jako pomůcky při vyslýchání.

Halucinogeny jsou také využívány jako prostředek k získání náboženských zkušeností, zvýšení kreativity, osobnímu vývoji a „rozšíření mysli“. Užívání psychedelických látek bylo jedním z hlavní prvků proti-kultury 60. let kdy byly spojovány s různými politickými tendencemi, atmosféru rebelství a mezigeneračními spory.

[editovat] Psychedelika

Slovo psychedelický (z řeckého psyché, duše, mysl + delos, manifest, zjevnost ) je vytvořeno za účelem ukázání myšlenky že tyto látky zjevují skryté ale reálné aspekty mysli. Užívá se pro mysl měnící látky jako je LSD, psilocybin, DMT, 2C-B, mezkalin a DOM. Hlavní přírodní zdroje jsou psilocybinové houby, ayahuasca, peyotl, kaktus San Pedro, semena některých rostlin z čeledi svlačcovité a havajská lesní růže.

Mnoho diskusí se vede nejen o přirozenosti a účincích ale také o jejich efektech. Jedna prominentní teorie, prvně publikovaná v knize Aldouse Huxleyho Dveře vnímání, používá termín „redukční vlny“. Z tohoto pohledu tyto látky vyřazují „filtrační“ mechanismy mozku , tento efekt je nazýván „expanze mysli“ a „rozšíření vědomí“. Mnoho drog jako konopí a extáze které lze klasifikovat jako psychedelické (zvláště ve vysokých dávkách), přesto ale nejsou považovány za pravá psychedelika protože jejich ostatní efekty bývají podbné účinkům sedativ. Mimo to tyto drogy nepůsobí na serotinové receptory.

Psychedelické efekty se můžou měnit v závislosti na dávkování a prostředí. Rozsah „tripu“ může být krátký ale intenzivní jako po DMT do rozvleklých zkušeností po ibogainu. Můžou působit ve velmi nízkých dávkách (LSD) nebo také poměrně velkých (mezkalin). Některé jako sluchový halucinogen DIPT můžou působit na jediný smysl, jiné působí obecně. Některé jsou vhodnější pro samotářské zkušenosti, ale ostatní zvyšují empatii. Mnoho psychedelik (LSD, mezkalin, psilocibyn a mnoho jiných) není toxických proto se nimi nelze předávkovat.

[editovat] Disociační drogy

Disociační drogy redukují (nebo blokují) signály vědomí jiným částem mozku, především fyzické vnímání. Způsobují především smyslovou deprivaci, halucinace a snům podobné stavy. Řadí se mezi ně především PCP (andělský prach), ketamin, muscimol (muchomůrka červená), oxid dusný a dextromethorphan (aktivní látka v mnoha sirupech proti kašli).

[editovat] Delirogeny

Delirogeny jsou speciální třída disociačních látek které působí antagonisticky na acetylcholinové receptory. Někdy jsou nazývány „pravé halucinogeny“ protože působí na běžné vnímání. Některé stavy připomínají lucidní sny. Mezi delirogeny se řadí rulík zlomocný, mandragora, blín černý, durman a ve vysokých dávkách některé farmaceutické drogy

[editovat] Zdroje

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Hallucinogen na anglické Wikipedii.

[editovat] Externí odkazy

• Článek o halucinogenech

Tento chemický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.