Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Hamiltonův princip označuje ve fyzice alternativní formulaci diferenciálních pohybových rovnic fyzikálního systému prostřednictvím ekvivalentních integrálních rovnic získaných pomocí variačního počtu. Tento princip bývá také často označován jako princip nejmenší akce.
Ačkoliv jeho původní formulace byla určena pouze pro klasickou mechaniku, lze jej použít také pro klasická pole (např. elektromagnetické nebo gravitační pole) a byl také rozšířen pro použití v dalších oblastech, např. kvantové mechanice nebo kvantové teorii pole.
Hamiltonův princip říká, že vývoj fyzikálního systému, který je popsán n zobecněnými souřadnicemi
mezi dvěma danými stavy
a
v časech t1 a t2, je extrémem (tzn. stacionárním bodem - minimem, maximem nebo sedlovým bodem) funkcionálu akce, který lze zapsat jako
,kde
je Lagrangeova funkce systému.
K nalezení tohoto extrému se používají metody variačního počtu. Z tohoto pohledu představuje Hamiltonův princip nalezení řešení funkcionální rovnice

V klasické mechanice jde vždy o nalezení minima akčního funkcionálu, proto se tento princip také označuje jako princip nejmenší akce.
Předpokládejme, že
jsou zobecněné souřadnice popisující vývoj systému ze stavu
v čase t1 do stavu
v čase t2. Dále předpokládejme, že
je malá porucha, která je nulová v krajních bodech trajektorie, tzn.

Variaci akce
se započtením této poruchy lze vyjádřit jako
![\delta \mathcal{S} =
\int_{t_{1}}^{t_{2}}\;
\left[ \mathcal{L}(\mathbf{q}+\boldsymbol\varepsilon,\dot\mathbf{q} +\dot\boldsymbol\varepsilon)- \mathcal{L}(\mathbf{q},\dot\mathbf{q}) \right]\mathrm{d}t = \int_{t_{1}}^{t_{2}}\; \left(
\boldsymbol\varepsilon \cdot \frac{\partial \mathcal{L}}{\partial \mathbf{q}} +
\dot\boldsymbol\varepsilon \cdot \frac{\partial \mathcal{L}}{\partial \dot\mathbf{q}} \right)\,\mathrm{d}t](/math/0/5/e/05e1ef43df564f7d600f446fbe264fd5.png)
Vyjádříme-li poslední člen integrací per partes, dostaneme
![\delta \mathcal{S} =
\left[ \boldsymbol\varepsilon \cdot \frac{\partial \mathcal{L}}{\partial \dot\mathbf{q}}\right]_{t_{1}}^{t_{2}} +
\int_{t_{1}}^{t_{2}}\;
\left( \boldsymbol\varepsilon \cdot \frac{\partial \mathcal{L}}{\partial \mathbf{q}}
- \boldsymbol\varepsilon \cdot \frac{\mathrm{d}}{\mathrm{d}t} \frac{\partial \mathcal{L}}{\partial \dot\mathbf{q}} \right)\,\mathrm{d}t](/math/4/0/c/40cc41376880a1cf2b0c362e95b59fc7.png)
V důsledku okrajových podmínek
vymizí první člen a zůstane pouze

Podle Hamiltonova principu má být variace
nulová pro libovolnou poruchu
, tzn. hledaná trajektorie v prostoru zobecněných souřadnic je stacionárním bodem funkcionálu akce
(tedy buď minimum, maximum nebo sedlový bod). Tento požadavek může být splněn pouze tehdy, pokud platí

To je však Eulerova-Lagrangeova rovnice vyjadřující Lagrangeovy pohybové rovnice.