Hans Frank

Generál Alfred Jodl, Hans Frank (uprostřed) a Alfred Rosenberg během Norimberských procesů v roce 1946

JUDr. Hans Michael Frank (23. května 1900 - 16. října 1946) byl právníkem a vysoce postaveným členem nacistické strany ve 20. letech. Od roku 1939 byl neomezeným vládcem Generálního gouvernamentu (okupovaného Polska). Podílel se na holokaustu miliónů Poláků a Židů a za to byl mezinárodním soudním tribunálem pro válečné zločiny v Norimberku odsouzen k smrti a popraven.

[editovat] Předválečná kariéra

Narodil se v Karlsruhe právníkovi Karlu Frankovi a jeho ženě Magdaleně Buchmaierové. Měl staršího bratra Karla a mladší sestru Elisabeth. Sloužil v německé armádě za 1. světové války. Po skončení války se přidal k jednotkám Freikorps. V roce 1919 vstoupil jako jeden z prvních do německé dělnické strany DAP. Promoval v roce 1926 a od té doby se stal osobním Hitlerovým právnickým poradcem. V tomto postavení se pohyboval v těsné blízkosti Hitlera a mohl tak nahlédnout do jeho osobního života. Ve svých pamětech napsaných krátce před popravou napsal, že v roce 1930 vypátral Hitlerovu rodinu poté co obdržel vyděračský dopis od Hitlerova synovce W. P. Hitlera, který v něm údajně vyhrožoval, že zveřejní pravdu o Hitlerově předcích. Tvrdil, že měl nikdy nezveřejněné důkazy o tom, že jeho otec byl nelegitimní syn Žida Frankenburgera. Žádné důkazy to však nemohou potvrdit.

Frank byl v roce 1930 zvolen do Reichstagu a v roce 1933 se stal ministrem spravedlnosti bavorské zemské vlády. Zároveň byl předsedou nacionálněsocialistické juristické asociace a prezidentem akademie německého práva od roku 1933. Od roku 1934 byl říšským ministrem bez portfeje.

[editovat] Osobní život

2. dubna 1925 se v Mnichově Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbst (1895 - 1959) z Forstu (Lausitz). Měli spolu pět dětí:

• Sigrid Frank (*13. 3. 1927)
• Norman Frank (*3. 6. 1928)
• Brigitte Frank (*13. 1. 1935)
• Michael Frank (*15. 3. 1937)
• Niklas Frank (*9. 3. 1939)

Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během manželství měla několik milenců, ale odmítaný Hans neprojevoval zájem o jiné ženy. Od roku 1939 si Brigitte Franková říkala Königin von Polen (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce 1942 oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“. V roce 1987 napsal Niklas Frank knihu o svém otci Der Vater: Eine Abrechnung. Kniha vyšla v roce 1991 v Anglii pod názvem In the Shadow of the Reich. Původně kniha vycházela v časopise Stern na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v Německu, protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci.

[editovat] Válečná kariéra

V roce 1939 byl Frank jmenován šéfem administrativy u von Rundstedta v Generálním gouvernamentu. 26. října 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaného Polska (Generalgouverneur für die besetzten polnischen Gebiete) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführera. Frank dohlížel na segregaci Židů do Ghet a využíval polské obyvatele na nucené práce. V roce 1942 začal ztrácet své mocenské pozice mimo Polsko, také v důsledku soupeření s Friedrichem W. Krügerem, který byl hlavou SS a gestapa v okupovaném Polsku. Byl to však nakonec Krüger, který byl odvolán ze svého místa a byl nahrazen Willhelmem Koppem. Ve své výpovědi při norimberském procesu popíral svou účast na holokaustu – stejně jako všichni vrcholní představitelé Třetí říše. Tvrdil, že vyhlazení Židů v okupovaném Polsku bylo řízeno přímo Heinrich Himmlerem. Údajně zaslal Hitlerovi svou rezignaci čtrnáctkrát, ale Hitler ho odmítal uvolnit z funkce. Frank opustil okupované Polsko v lednu 1945 před postupující Rudou armádou.

[editovat] Zatčení a proces

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Hans Frank

Frank byl zatčen americkými jednotkami 3. května 1945 v Tagernsee nedaleko Berchtesgadenu. Krátce po svém zatčení se pokusil o sebevraždu, při které si chtěl vyříznout jazyk. O dva dny později se pokusil o druhou sebevraždu, při které si pořezal paži. Po zatčení byl obviněn z válečných zločinů a souzen norimberským tribunálem. Pod hrozbou trestu smrti se navrátil ke katolické víře. Frank dobrovolně odevzdal více než 40 svazků svých osobních deníků. Záznamy z nich pak byly použity jako důkazy o jeho vině. Během procesu u něj došlo k jakémusi obrácení a před soudem prohlásil: Vina Německa nebude smazána ani za tisíc let.

Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a 16. října 1946 popraven oběšením. Při čekání na rozsudek napsal své paměti.