Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Hans Kelsen (11. října 1881 – 19. dubna 1973) byl rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec. Zabýval se zejména teorií práva, ústavním právem a mezinárodním právem. Je zakladatelem právně-filozofického směru nazývaného ryzí nauka právní nebo též normativní teorie.
Obsah |
Hans Kelsen se narodil 11. října 1881 v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně, kde získal vzdělání. V roce 1906 zde získal titul doktora práv.
V roce 1911 se úspěšně habilitoval prací Hauptprobleme der Staatsrechtlehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze a začal působit na vídeňské právnické fakultě jako soukromý docent. Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva. Podílel se na tvrobě ústavy Rakouské republiky(která platí dodnes) a stal se přísedícím ústavního soudu.
Po roce 1930 musel opustit z politických důvodů Rakousko a jeho působištěm se stal německý Kolín nad Rýnem. Z politických důvodů však musel opustit po roce 1933 i toto místo a dále působil v Ženevě a v letech 1936-1938 také na německé právnické fakultě v Praze.
V roce 1940 opouští Evropu a jeho psůobištěm se stala University of Berkeley v Kalifornii. Tam působí až do své smrti 19. dubna 1973.
V oblasti teorie práva se Hans Kelsen proslavil asi nejvíce. Vytvořil nový právně-teoretický směr, označovaný jako ryzí nauka právní. Základem této teorie je přísné oddělení práva a morálky. Právo je podle něj vnitřně souladný, hierarchicky uspořádaný systém norem. Hierarchie právního řádu spočívá v tom, že nižší normy (např. vyhlášky) musí být v souladu s vyššími normami (např. zákony, ústava). Pyramidální struktura právního řádu je dnes všeobecně přijímána.
Vytvořil také teoretický pojem základní norma (Grundnorm), což je nejvyšší norma, stojící nad ústavou. Ta v Kelsenově pojetí umožňuje chápat právní řád jako platný. Tato teoretická konstrukce se stala v právní teorii předmětem mnoha sporů a byla všeobecně diskutována.
Ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii (jak se vyvinula v 19. století). Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu. Odmítal také tzv. dualismů v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp.). Sám však říkal, že nechce připsat vědě o právu nový směr, že chce pouze vytvořit normativní vědecké základy srovnatelné s jinými vědními obory.
Zabýval se též problematikou platnosti a účinnosti právních norem.
V pozdějším období své vědecké kariéry se věnoval především normám jako takovým.
Během své vědecké kariéry spolupracoval též s tzv. brněnskou školou normativní teorie, zejména s jejím čelným představitelem Františkem Weyrem. Společně vydávali mezinárodní časopis Revue internationale de la théorie du droit.
Ve svém díle se Hans Kelsen inspiroval zejména trasnscendentální filozofií Immanuela Kanta, v interpretaci marburské školy (zejména Hermanna Cohena. To se projevuje především ve striktním požadavku na oddělení práva od jiných věd a v důsledném uplatňování normativních metod zkoumání práva. Kant inspiroval Kelsena pouze ve filozofické rovině, nikoli v rovině právně-teoretické (Kant byl zastáncem přirozeného práva). Myšlenkovými předchůdci Hanse Kelsena v právní teorii byli spíše Jeremy Bentham a John Austin a jejich rozkazní teorie. Sám Kelsen se označoval za žáka německého právníka a státovědce Georga Jellinka.
Díla z oblasti teorie práva a státovědy