Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Hans Makart (* 28. květen 1840 v Salzburgu; † 3. říjen 1884 ve Vídni) byl rakouský malíř a dekorativní umělec. Je hlavním reprezentantem období vzniku vídeňské Ringstrasse (60.-70. léta 19. století).
Obsah |
Johann Evangelist Ferdinand Apolinaris Makart, byl synem, komorníka na zámku Mirabell Johanna Makarta a jeho ženy Marie Kathariny roz. Rüssemayrové. Otec měl výtvarné nadání a během cesty do Itálie, při které maloval, roku 1849 zemřel.
Makart r. 1858, odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění, ale byl jako netalentovaný propuštěn. Krátce nato odjíždí do Salcburgu a poté do Mnichova, kde nejprve studuje u Schiffmanna a r. 1851 se zapisuje na Akademii výtvarných umění a studuje u Karla Theodora von Pilotyho. Makart cestoval r. 1862 do Londýna a Paříže a 1863, 1864 a 1866 do Itálie, až byl r. 1869 pozván do Vídně, kde mu byl na státní náklady zařízen a pronajmut atelier. Ve stejném roce se Hans Makart žení, jeho manželkou se stává Mnichovanka Amalie Franziska Roithmayrová, která ale již r. 1873 umírá. Zimu 1875-1876 strávil Makart společně s přáteli Rudolfem Huberem a Carlem Leopoldem Müllerem v Egyptě, kde se v Káhiře setkává s Franzem von Lenbachem. R. 1876 se Makart stává profesorem na výtvarné akademii ve Vídni. Cestuje: r. 1877 do Belgie a Holandska a poté r. 1877-1878 do Španělska a Maroka. Od r. 1878 je Makart vedoucí speciálky pro historickou malbu na vídeňské akademii. U příležitosti stříbrné svatby císařského páru (Franz Joseph a Alžběta) zorganisoval Makart slavnost 24. července 1879, při které účinkovalo několik set protagonistů v kostýmech do podrobností navržených Makartem. Jednalo se o kostýmy renesanční pro měšťany a barokní pro umělce. Četné skicy k návrhům na kostýmy a doplňky jsou dodnes zachovány. V letech 1880-1882 byl Makart ředitelem vídeňského Domu umělců. Ve svém atelieru uskutečnil celou řadu oslav, kterých se účastnily přední osobnosti tehdejší doby. R.1881 žení se Makart podruhé a jeho ženou se stává tanečnice Bertha Babitschová.
Po jeho smrti obdržel čestný hrob na vídeňském Centrálním hřbitovu a r. 1889 byl náhrobek upraven dle návrhu Edmunda Hellmera. Umělcovým jménem byla r. 1894 jedna z ulic Vídně přejmenována (Makartgasse). R. 1898 postavil Fritz Zerritsch Makartův mramorový památník ve vídeňském Městském parku, podle návrhu Viktora Tilgnera. Rakouská pošta vydala vícekrát příležitostné známky k poctě Makarta.
Poté, co byl Makart v březnu 1869 z Říma pozván do Vídně byl mu z nařízení císaře France Josefa zařízen atelier v domě sochaře Antona Dominika Fernkornse. R. 1872 na vlastní náklady si Hans Makart pořizuje atelier v Gusshausstrasse č. 25, který vybavuje atypicky luxusně nábytkem, koberci, antikvitami a zbraněmi. Starý atelier mu slouží k bydlení.
Od r. 1873 se uskutečňují legendární atelierové oslavy s četnými prominentními hosty. Makartův atelier byl volně přístupný veřejnosti a stal se opravdovým turistickým lákadlem pro cizince. R. 1872 navštívila atelier sama císařovna Alžběta. R. 1875 je v atelieru slavnost k poctě návštěvy Richarda Wágnera, při které byl přítomen i malíř Arnold Böcklin a Franz List hrál na klavír. Makart pronajímá bezplatně atelier i svým kolegům (Eduard Charlemont, Franz Lenbach, Emil Jakob Schindler nebo Viktor Tilgner). Mnozí umělci zachovali Makartův atelier na svých obrazech. Po smrti umělce zůstala budova prázdná a r. 1916 byla zbořena. Dnes se mluví o Makartově stylu bydlení a bytového zařízení 19. století, který je charakterisován pompou, sametovými těžkými závěsy, obklady stěn a mohutnými lustry.
Takový styl bydlení získal u bohatých měšťanů na značné oblibě. V tomto prostředí hrála důležitou roli i tzv. Makartova kytice – obraz s květinami, palmami, rákosím a trávou.
Makartovými vzory byli předevřím Tizian a Rubens. Jeho díla jsou charakterisována smyslností a pathosem, vše za účelem teatrálního efektu. Toto působení je také označováno jako barevné opojení. Z jeho děl jsou známy především cyklus „Pět smyslů“, který je z větší části vystaven v zámku Belvedere (Rakouská galerie).
Většina zakázek na výzdobu budov ztroskotala na jeho požadavcích obrovského honoráře, teprve r. 1881 mohla začít výzdoba prostor schodiště Uměleckohistorického musea ve Vídni. Tato malba znázorňuje alegorii malířství a sochařství a deset zobrazení slavných malířů i s jejich modely. Působil též jako bytový architekt, zejména pro svého mecenáše průmyslníka Nikolause Dumbu, kterému upravil sídlo ve stylu svého atelieru. Též klobouky a límce se nosily dle Makartových návrhů. Blížil se tím ideálu celostního umění (Gesamtkunstwerk). Po jeho předčasné smrti převládl názor, že s jeho odchodem končí i určitá kulturní epocha, a skutečně již po několika desetiletích je Makart vnímán téměř jako slavná sportovní postava. Makart měl výrazný vliv na mladé malíře, jako např. na Gustava Klimta, který také pokračoval ve výzdobě schodiště Kunsthistorického musea.