Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Hansa-Brandenburg D.I byl jednomotorový jednomístný stíhací dvouplošník, vyvinutý německou firmou Hansa-Brandenburg jako typ Hansa Brandenburg KD (Kampf Doppeldecker), který byl používán během I. světové války výhradně vojenským letectvem Rakousko-Uherska. Letoun zkonstruoval Ernst Heinkel.
Prototyp poháněl motor Mercedes D.III o výkonu 160 k (118 kW), stroj byl nápadný unikátním „hvězdicovým“ uspořádáním zkřížených mezikřídelních vzpěr. Přepracovaný druhý prototyp byl poháněn domácím šestiválcem Austro-Daimler o stejném výkonu (jedná se o motory Austro-Daimler sériové řady 17.000). Přes některé horší vlastnosti Rakousko-Uhersko u firmy Hansa-Brandenburg objednalo stavbu 50 strojů ve dvou sériích (série 65.5 a 65.7), první byly dodány v říjnu 1916, mimo to byla objednána licenční výroba u rakouské firmy Phönix (první byly předány pravděpodobně v lednu 1917, na frontě byly „Phönixy“ prokazatelně až v únoru 1917). Stroje vyrobené u firmy Phönix dostávají výkonnější motory Austro-Daimler série 18.000 o výkonu 185 k (136 kW).
Stroj se vyznačoval vysloveně nebezpečnými letovými vlastnostmi, zejména pro méně zkušené piloty. Navíc v „utažených“ zatáčkách ztrácel výšku, takže rozhodně nebyl ideálním strojem pro manévrový boj, ke všemu nevynikal ani stoupavostí (což protivník poměrně rychle zjistil). Ale i přesto si v něm zkušení piloti získali jisté zalíbení, a některá esa na něm získala řadu vítězství — lze jmenovat především Godwina Brumowskiho (získal na něm 23 sestřelů, tedy většinu ze svých vzdušných vítězství), Julia Arigiho či Benno Fialu (na typu získali 5, resp. 8 sestřelů). Zajímavé ovšem je, že pouhé tři z 68 sestřelů připsaných na konto tohoto typu byla dosažena na původních německých strojích, zbytek byl dosažen na letounech sérií 28 a 28.5 (které byly postaveny v licenci firmou Phönix). Je nutné poznamenat, že výroba 50 strojů sérií 65.5 a 65.7 (které dodala firma Hansa und Brandenburgische Flugzeugwerke GmbH) je většinou literatury mylně připisována uherskému výrobci UFAG (Ungarischen Flugzeugfabrik AG), kde se původně uvažovalo o licenční výrobě. Menší množství strojů později (během služby) dostávají na místo nesynchronizovaného kulometu nad horním křídlem výzbroj synchronizovaným kulometem, alespoň na jednom stroji byly prokazatelně instalovány dva synchronizované kulomety.
Stroj byl znám pod přezdívkou Spinne (díky svým mezikřídelním vzpěrám), ale také pod velice nelichotivými, zato velice rozšířenými, přízvisky Totschlager či Fliegender Sarg, která si získal kvůli svým nevalným letovým vlastnostem a vysokému počtu havárií.
Posledních 22 (či 23) strojů vyrobených firmou Phönix, série 28.5, mělo nosnou plochu křídel zvětšenou na 25,50 m². Celková výroba se udává buď 122 nebo 124 strojů. Konstruktéři firmy Phönix vyšli z licenčního typu při konstrukci vlastního letounu, který přes prototypy Phönix 20.14, 20.15 a 20.16 vedl k úspěšnému typu Phönix D.I, který typ Hansa-Brandenburg D.I postupně nahradil (spolu s licenčními stroji Albatros, které po řadě změn v konstrukci vyráběla firma OEFFAG).
Zajímavostí je, že jediný originální stroj přežívá u nás — torzo letounu 28.68 (bohužel v nepříliš povzbudivém stavu) je v majetku NTM v Praze.
Obsah |
| Rakousko-uherské vojenské letouny první světové války | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Aviatik D.I | Aviatik D.II | Hansa-Brandenburg CC | Hansa-Brandenburg D.I | Phönix A (W.18) | Phönix D.I | Phönix D.II | Phönix D.III | ||
| Bombardovací letouny | ||
| Mises R.I | Hansa-Brandenburg C.I | ||
| Průzkumné letouny | ||
| Berg C.I | Hansa-Brandenburg B.I | Phönix C.I | ||
| Námořní průzkumné letouny | ||
| Lohner L | ||
