Hanuš Hachenburg

Hanuš Hachenburg (* 12. července 1929 – † 10. července 1944) byl mimořádně talentovaný mladý básník terezínského ghetta (domova č. 1 v budově L 417, kde je dnes Muzeum ghetta) a jeden z nejvýraznějších přispěvatelů časopisu Vedem, jehož poezie patří k vrcholům umělecké tvorby nejen tohoto časopisu, ale celého ghetta.

[editovat] Život

Hanuš měl pouze matku, otce zřejmě nikdy nepoznal. Předtím, než byl ve třinácti letech deportován do Terezína, žil několik let v pražském sirotčinci.

V terezínském židovském ghettu si ho velmi brzy všiml vychovatel a pedagog Valtr Eisinger, který prosadil, aby byl Hanuš převeden do budovy L 417, kde složil většinu svých básní do ilegálního dětského časopisu Vedem.

18. prosince 1943 byl Hanuš Hachenburg spolu se svou matkou transportován do tzv. terezínského rodinného lágru v Osvětimi-Březince (Auschwitz II – Birkenau). Rodinný tábor, kde panovaly o trochu lepší podmínky než v ostatních sektorech Osvětimského koncentračního tábora, byl trpěn několik měsíců (snad měl být připravován na návštěvu Červeného kříže).

Hanušův osud se naplnil 10. července 1944. On a desetitisíce vězňů tábora z tzv. druhého transportu skončily během několika hodin v plynových komorách.

[editovat] Tvorba

Básně Hanuše Hachenburga, které začal psát od svých dvanácti let, byly nepochybně formovány dramatickými okamžiky jeho života. Jeho poezie, psaná na útržky papírů pod pseudonymem Ha–, zpočátku vykazuje určitou přirozenou dětskou naivitu a představivost, velmi brzy ale Hachenburg zkouší volný rým, dává básním dramatickou strukturu a dialogový charakter. Vedle Petra Ginze patřil Hachenburg mezi největší talenty Vedemu.

Podle pamětníků údajně složil Hanuš ještě v Osvětimi báseň Gong, která získala takovou popularitu, že tu kolovala mezi vězni (inspirací byl gong, který ráno probouzel vězně). Pro jinou jeho báseň, plnou představivosti a metonymických přirovnání, jej inspirovala stavba kolejí do koncentračního tábora a první příjezd vlaku necelé tři měsíce před jeho smrtí.

Hanuš Hachenburg se ještě stihl uvést také na poli dramatu - v roce 1943 napsal divadelní hru Hledáme strašidlo (uveřejněnou také v časopise Vedem), kterou po více než půl století našel a oživil Gary Friedman.^[1]

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

• Marie Rút Křížková, Kurt Jiří Kotouč, Zdeněk Ornest: Je mojí vlastí hradba ghett? Básně, próza a kresby terezínských dětí (obsahuje kompletní Hachenburgovu poezii)
• Erik Polák: Tři kapitoly, s. 98
• Karel Lagus, Josef Polák: Město za mřížemi

[editovat] Související články

• Terezínský rodinný tábor
• Vedem
• Petr Ginz

[editovat] Externí odkazy

• Básně dětí z terezínského ghetta 1941–1945
• Davidova hvězda zazářila… Středoškolská práce o poměrech v terezínském táboře na Zmizelí sousedé

[editovat] Reference

1. ↑ http://www.divadlo.cz/loutkar/arch2002_1.htm