Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Harappská kultura, také kultura poříčí Indu či protoindická kultura, byla starověká kultura, která se nacházela v oblasti zvané Paňdžáb neboli pětiříčí. Existovala přibližně mezi lety 3200 př. n. l. - 1700 př. n. l. a jeho hlavní město bylo Mohendžo-daro a Harappa.
Obsah |
První nález byl uskutečněn roku 1921, kdy britský archeologický tým pod vedením Sira Johna Huberta Marshalla objevil pozůstatky rozlehlého starověkého města Mohendžo-daro, město dostalo svůj název podle jména pahorku (Móhan džó daró což v sindhském jazyce znamená Návrší mrtvých), pod kterým se nachází.
Časem byly nacházeny stále další osady obdobného typu. Ohromujícím objevem bylo město Harappa, které by se dalo označit jako sesterské město Mohendžo-dara. Fascinující ovšem nebyl jen samotný nález, ale hlavně jeho umístění. Harappa byla totiž objevena 640 km od Mohendžo-dara. To znamená že kultura poříčí Indu se rozkládala na větší ploše než kterákoliv jiná známá starověká civilizace. Dnes je známo již přes 70 nalezišť této ohromující kultury. Podle určitých indicií představovala tato civilizace konec védského období.[1]
Tato městská civilizace pravděpodobně vznikla v polovině 3. tisíciletí př. n. l. a trvala minimálně až do druhé poloviny druhého tisíciletí př. n. l. Město bylo pečlivě projektováno, jak nasvědčují 9 – 14 metrů široké hlavní ulice a pravoúhlé uspořádání celého města. Ke stavbě se používaly pálené cihly. Domy byly vybaveny takovými vymoženostmi jako jsou například koupelny a klozety napojenými na dokonale propracovaný kanalizační systém. Ve městech žilo až třicet tisíc obyvatel, což svědčí o vyspělém logistickém systému, který byl schopen tuto poptávku uspokojit.
Ve městech nebyly nalezeny žádné paláce nebo chrámy. Největšími nalezenými budovami jsou ústřední sýpka se systémem větracích průduchů a hala s nejasným účelem a rozměry 70 x 24 metrů. Uprostřed města se nachází uměle navršený pahorek, na němž není umístěn chrám, palác nebo pevnost (jak je to obvyklé u jiných starověkých civilizací), ale bazén. Tento bazén má rozměry 11,7 x 6,9 metru a jeho hloubka je 2,4 metru, je dokonale vyzděný pálenými cihlami, které jsou kvůli nepropustnosti pospojovány živicí.
Do současné doby se nedochovala žádná psaná literatura této kultury. To však neznamená, že její příslušníci neuměli číst a psát. Zejména na různých pečetidlech se do dnešních dnů dochovala řada většinou kratších nápisů. Jejich luštění je značně problematické, jelikož se přesně neví, k jaké jazykové skupině Harappané patřili. Nicméně luštěním písma se nadále zabývá řada badatelů (mimo jiné se na jeho zkoumání podílel i Bedřich Hrozný).
O náboženství Harappanů se neví prakticky nic, avšak existuje mnoho teorií, které se snaží náboženský život příslušníků harappské kultury osvětlit. Z velkého množství hliněných sošek nalezených v povodí Indu by se mohlo předpokládat, že Harrapané uctívali bohyni Matku symbolizující plodnost; tato domněnka však není obecně přijímána.[2] Bylo též nalezeno několik pečetidel, které zobrazují postavu s rohy, která má sedět v lotosové pozici. Již John Marshall se vyjádřil, že tato postava znázorňuje tzv. Proto-Šivu v aspektu pána tvorstva Pušupatiho. Postava skutečně v mnoha ohledech připomíná Pušupatiho pozdější ikonografická ztvárnění, kritici však zase poukazují na to, že např. údajná jógická pozice může jen zachycovat zcela běžný způsob sezení v Jižní Asii.[3]
Dosud zůstává otázka harappského náboženství otevřená, zejména pak co se týče možné návaznosti náboženských představ Harappanů na hinduismus či bráhmanismus.[3] K zastáncům názoru, že náboženství harappské kultury nemělo nic společného s hinduismem, patří např. historik John Keays. Ten poukazuje zejména na fakt, že dosud nebyly podány přesvědčivé důkazy, které by dokázaly uctívání bohyně Matky či Pašupatiho. Nebyl ani nalezen jediný chrám a veškeré teorie o spojitosti náboženství Harappanů s hinduismem se tak zakládají jen na domněnkách.[4] Další historikové jako Richard Hooker zase podle různých nálezů usuzují, že Harappané uctívali přírodní síly a předměty.[5]
Pozdní harappská kultura, která se dále rozvíjela v oblasti Paňdžábu, se označuje jako pohřební kultura H. Již nedosahovala takového územního rozsahu jako samotná kultura harappská. Je pravděpodobné, že pohřební kultura H byla společně s bárskou kulturou jakýmsi odrazem kolonizace Indoárijců do oblasti údolí Indu.[6] Název pohřební „kultura H“ je odvozen od „oblasti H“, což je pojmenování pohřebního místa nalezeného v Harappě,[7] kde se našly pohřební, barevně zdobené urny. V dřívějších dobách byli mrtví pohřbíváni v rakvích a až v pozdější době začali být spalováni a jejich ostatky umisťovány do uren. Tato skutečnost může naznačovat jakýsi náboženský posun, avšak také může být výsledkem ekonomických a politických změn.[8]
