Harpyje

Ulyssis Aldrovandi; Monstrorum historia; Bologna 1642

Harpyje ve znaku obce Čejov, okres Pelhřimov

Harpyje (též Harpie, nebo Harpye) jsou mýtické bytosti (monstra), které vznikly ve starověkém Řecku.

Slovo harpyje vzniklo řeckého slova harpadzo (tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné bytosti s cílem poškozovat lidi.

Jejich popis je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče byli Thaumás a Élektra.

Původní představa harpyjí byla velmi neurčitá a byli zosobněním bouře. Jejich původní posláním bylo unášet duše zemřelých do podsvětí. Již v antickém Řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, později byly vyobrazovány jako ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou. Nakonec se jejich hlava změnila na hlavu staré ošklivé ženy.

Základní představu si lze učinit z Hésioda, který uvádí existenci dvou harpyjí – Aléktó (Vichřice) a Ókypeté (Rychloletá), později k nim přibyla ještě třetí harpyje Kelainó (Mrákotná-temnomraká). Homér navíc uvádí Podargu (Rychlonohou).

V jiných představách je harpyjí blíže nespecifikovaný vyšší počet, ve středověku se prakticky jednalo o druh zlovolných bytostí jejichž počet nebyl nijak omezován, např. Dante Alighieri v Božské komedii (Peklo, XIII, 102/103) uvádí Harpyjí hejno v listí se jí pase, a bol jí působí a bol jí vodí.

Podle starověkých předpokladů se harpyje oplodňují větry, jejich děti jsou pak nejrychlejší a nejlepší koně (např. Achileovi či Aldrastův Oreión).

Harpyje vystupovaly v několika řeckých bájích nejznámější je o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním, ale protože ho zneužíval, bohové ho oslepili. Jeho druhá manželka Eidothea ho přesvědčila,že za slepotu mohou synové z prvního manželství, které z duše nenáviděla. Podle jedné verze je Fíneus uvrhl do žaláře, podle druhé je nechal zakopat za živa. Proto na něj byli seslán trest neukojitelného hladu a kdykoliv se chtěl najíst Harpyje přiletěly, vše snědly a co nestačily, to pokálely. Od Fínea byly zahnány až při výpravě Argonautů, kdy byly harpyje nuceny slíbit, že ho již nechají být a nebudou mu dále ubližovat.

Harpyje pronikly také do heraldiky, kde byly zobrazovány jako nestvůry – orel s dívčím obličejem, poprsím a orlím krkem, tělem a pařáty.

Široká křídla, tváře lidských tvarů,
na nohou spáry, břicho opeřené
a k nářku užívají zpěvu darů

Dante Alighieri v Božská komedie (Peklo, XIII, 12 – 14)