Hebrejské písmo

Hebrejské písmo (hebrejsky: כתב אלף-בית העברי) je písmo, kterým se zaznamenává hebrejština, od biblické až po moderní (ivrit).

[editovat] Původ písma

[editovat] Starověké hebrejské písmo

Hebrejské písmo vychází stejně jako písmo řecké, latinské nebo arabské z písma fénického. Všechna tato písma mají společný základ v písmu protosinajském (cca 1500 př.n.l.), které tvoří přechod mezi písmem obrázkovým a hláskovým, a z něho se vyvinuvším písmem protokenaánským (13.-11. stol. př.n.l.), které je přímým předchůdcem fénické abecedy.

Šíloašský nápis

Tímto typem písma jsou zaznamenány nejstarší hebrejské písemné památky pocházející z doby izraelského a judského království jako např. Gezerský kalendář (10. stol. př.n.l.), Samařská ostraka (cca 8. stol. př.n.l.), Šíloašský nápis (cca 700 př.n.l.) nebo Lakíšská ostraka z Lachiše a Tel Aradu (zhruba z doby těsně před pádem Jeruzaléma v r. 586 př.n.l.).

Náhrobek krále Uzijáše z období druhého chrámu popsaný kvadrátním písmem. Nápis zní: Zde spočívají kosti Uzijáše, krále judského. Neotvírej!

[editovat] Kvadrátní písmo

Dnešní podoba hebrejského písma (tzv. kvadrátní písmo nebo אשורית ašurit - „asyrský“) pochází zhruba z 5. stol. př.n.l. a byla ovlivněna vývojem aramejského písma. Jedna z původních forem písma (v hebrejské tradici označované jako כנענית kena’anit - „keneanský“) se zachovala ve zvláštní podobě u Samaritánů a můžeme ji najít i ve svitcích od Mrtvého moře, kde je tímto typem písma zaznamenáno Boží jméno JHVH.

[editovat] Znaky

Hebrejština má 22 znaků pro souhlásky; samohlásky se nepíší. Pro rozlišení vokalizace se používá tzv. punktace vyvinutá židovskými učenci v době, kdy už hebrejština byla pouze bohoslužebným jazykem a bylo třeba sjednotit čtení biblického textu v židovských obcích roztroušených po celém světě (viz masoretský text). Hebrejské písmo se píše zprava doleva.

[editovat] Výslovnost znaků a vokálů

Podrobnější informace naleznete v článku Fonologie hebrejštiny.

[editovat] Vývoj a typy hebrejského písma

Kromě různých vývojových stupňů protokenaánského a fénického písma vznikly v samotné hebrejštině různé typy písem. Nejběžnější uvádí následující tabulka.

[editovat] Fénické písmo

Podrobnější informace naleznete v článku Fénické písmo.

Fénické písmo je nejstarší hláskovou abecedou na světě. Na rozdíl od písma klínového nebo egyptských hieroglyfů nezaznamenává již znak význam celého slova, ale pouze zvuk. Toto písmo bylo společné všem národům žijícím v oblasti Blízkého východu v době kol. r. 1000 př.n.l.

[editovat] Aramejské kvadrátní písmo

Podrobnější informace naleznete v článku Aramejské písmo.

Aramejské kvadrátní písmo je dalším vývojovým stupněm písma fénického. Začalo se používat s nástupem aramejštiny jako hlavního dorozumívacího jazyka Blízkého východu během perské nadvlády (6. – 4. stol. př.n.l.). Znaky jsou zjednodušeny a souhláskový systém bez psaní samohlásek zůstal zachován. Postupnou stylizací se z této varianty písma stalo hebrejské písmo, které známe dnes. Z kurzívní varianty téhož písma vzniklo o několik staletí později písmo arabské.

[editovat] Stam

Stam (hebrejsky: סת"ם) je zkratkou pro ספרי תורה תפילין ומזוזות (Sifrej Tora, tfilin u-mezuzot, Svitky Tóry, tfilin a mezuzy). Tímto typem písma jsou ručné psány svitky do těchto předmětů a také pět svátečních svitků (Rút, Kazatel, Píseň písní, Pláč Jeremjášův a Ester. Typu písma Stam existují celkem tři druhy:

• Bejt Josef (podle díla Josefa Kara, užívaný především aškenázskými židy)
• Arizal (podle zkratky jména Jicchaka Lurii אריז"ל אשכנזי רבי יצחק זיכרונו לברכה, Aškenazi rabi Jicchak, zichrono li-vracha, používaný především chasidy)
• Veliš (užívaný sefardskými židy.

Tyto tři druhy se od sebe v určitých detailech liší, ale pro laika je to jsou rozdíly neznatelné. Charakteristickým znakem písma Stam jsou tzv. korunky (tagin), které jsou tvořeny třemi malými písmeny zajin a píší se na všechna písmena, která v sobě zajin „obsahují“. Tyto jsou: šin, ajin, tet, nun, zajin, gimel a cade a koncové varianty od nun a cade.

[editovat] Aškenázské písmo

Aškenázské písmo je jednou z variant hebrejského písma, které se vyvinuly během středověku v Evropě. Písmo je podobného charakteru jako latinská gotická minuskule, což je způsobeno používáním stejných psacích prostředků (husí brk). Tímto písmem je napsána nebo vysázena většina hebrejských středověkých manuskriptů nebo tisků. Ze sefardského středověkého skriptu vznikla dnešní moderní hebrejská abeceda.

[editovat] Raši

Tzv. Raši písmo je připisováno Rašimu, ačkoli ten jej nikdy nepoužíval. Jedná se o zvláštní severoafrickou kurzívní variantu hebrejského písma, která byla použita v tištěných vydáních Talmudu a Bible, aby se odlišil vlastní biblický nebo talmudický text od Rašiho komentáře. Rozlišení se ujalo natolik, že se písmo začalo nazývat Raši (hebrejsky כתב רש"י) a sází se v něm tradičně všechny Rašiho (a nejen jeho) komentáře až dodnes.

Vývoj hebrejského písma
Moderní kvadrátní písmo			Moderní kurzíva	Raši	Aškenázské písmo, 12. stol.	Stam	Aramejské kvadrátní písmo	Fénické písmo
jméno písmene	znak písmene	přepis do ČJ[1]
alef	א	’
bet	ב	b, v
gimel	ג	g
dalet	ד	d
he	ה	h
vav	ו	v
zajin	ז	z
chet	ח	ch
tet	ט	t
jod	י	j
kaf	כ ך	k, ch
lamed	ל	l
mem	מ ם	m
nun	נ ן	n
samech	ס	s
ajin	ע	’
pe, fe	פ ף	p, f
cade	צ ץ	c					,
kuf	ק	k
reš	ר	r
šin, sin	ש	š, s
tav	ת	t

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Izrael

Související články obsahuje Portál Hebraistika

• Seznam písem
• Hebrejština
• Fonologie hebrejštiny

[editovat] Reference

1. ↑ NEWMAN, Ja'akov – SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Dotisk 1. vyd. Praha: Sefer, 2004. ISBN 80-900895-3-4. str. 9-12.