Heian-kjó

Poloha císařského paláce na plánku Heiankjó s vyznačenými ulicemi

Model Heian-kjó s císařským palácem a hlavní ulicí Suzaku-ódži

Heian-kjó (japonsky: 平安京, doslova Město míru a klidu) byl prvotní název japonského města Kjóto, které bylo hlavním městem Japonska po více než tisíc let od roku 794 až do roku 1868.

Císař Kammu jej nechal založit v roce 794 jako nové hlavní město a přemístil do něj císařský dvůr z nedalekého Nagaoka-kjó na radu svého rádce Wake no Kijomary.^[1] Vybudováno bylo podle vzoru Čchang-anu (dnešní Si-an), hlavního města čínské dynastie Tchang. Zůstalo hlavním politickým centrem země až do roku 1185, kdy se moci chopil klan Minamoto a založil šógunát Kamakura. Období japonských dějin mezi roky 794 a 1185 je známé jako období Heian.

Město bylo vybudováno na planině uprostřed kotliny obklopené zalesněnými horskými svahy. Kotlinou protékaly řeka Kamo s přítokem Takano a řeka Kacura. Půdorys města tvořil obdélník s 4500 m dlouhou východo-západní stranou a 5200 m dlouhou stranou jiho-severní. V západo-východním směru Heiankjó protínalo devět širokých ulic zvaných džó očíslovaných od nejsevernější Ičidžó (První) až po nejjižnější Kudžó (Devátou). Mezi První a Druhou ulicí stál císařský palác, od něhož se směrem k jihu táhla nejširší (asi 90 m) ulice celého města Suzaku ódži (Velká cesta Rudého ptačího draka).^[2]

[editovat] Reference

1. ↑ HALL, John Whitney. The Cambridge History of Japan. [s.l.] : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521223571. S. 516–517.
2. ↑ WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Japonsko. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. (Dějiny odívání; sv. 4.) ISBN 80-7106-297-9. S. 43-44.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Heian-kjó