Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Heinrich Schütz

Heinrich Schütz
Schutz.jpg
Narození 18. října 1585
Bad Köstritz
Úmrtí 6. listopadu 1672 (ve věku 87 let)
Drážďany
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Povolání hudební skladatel
Významná díla Dafne
Musikalische Exequien
Psalmen Davids
Cantiones sacrae
Die sieben Worte Jesu Christi am Kreuz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Schütz (latinsky Henricus Sagittarius, 8. října (pokřtěn 9. října) (JK) 1585, Köstritz6. listopadu 1672, Drážďany)[1] byl německý skladatel a varhaník, obecně považovaný za nejdůležitějšího německého skladatele před Johannem Sebastian Bachem, a je spolu s Claudiem Monteverdim často považován i za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 17. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Schütz se narodil v Köstritzu a jeho výjimečné hudební nadání objevil v roce 1599 landkrabě Mořic Hessensko-Kasselský (Moritz von Hessen-Kassel). Poté, co zpíval jako chlapec v pěveckém sboru, vydal se studovat právo do Marburgu. Později odešel do Benátek, kde mezi lety 16091613 studoval hudbu u Giovanni Gabrieliho, kapelníka v chrámu svatého Marka. Následovně krátce pracoval jako varhaník v Kasselu a v roce 1615 se přestěhoval do Drážďan, kde získal místo dvorního skladatele na dvoře saského kurfiřta.

Zde pracoval až do konce svého života, byť během dlouhého působení Drážďany několikrát na delší dobu opustil. Například v roce 1628 se vydal znovu do Benátek, kde se pravděpodobně setkal i s Claudiem Montiverdim, u něhož také studoval. Po návratu do Drážďan ho nastalé finanční problémy a smutek způsobený úmrtím několika jeho blízkých po třicetileté válce přivedly na několik let do Kodaně, kam jej provázel jeho žák Matthias Weckmann, ale již v roce 1641 byl zpět ve svých milovaných Drážďanech, v jejichž blízkosti zůstal až do konce svého dlouhého života. Jeho stáří bylo poznamenáno ztrátou sluchu i téměř úplnou ztrátou zraku. Zemřel ve věku 87 let na srdeční mrtvici.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Portrét Schütze od neznámého autora

V díle Heinricha Schütze je zřetelný vliv dvou jeho hlavních hudebních učitelů, Gabrieliho a Monteverdiho. Monteverdiho Schütz velice obdivoval a právě jím se nechal nejvíce ovlivnit a inspirovat. Je zde zřetelný rovněž vliv dalších významných skladatelů z přelomu 16. století, stejně jako tradice evangelické pozdně renesanční tvorby (např. Johan Walter, Hans Leo Hassler, Leonhard Lechner).

V jeho hudbě je cítit extrémní citlivost pro zvuk a význam textu. Schütz by se dal do jisté míry srovnávat i s Bachem nebo Händelem, neboť jeho mistrovství ve sborových skladbách, které se projevuje např. na jeho známém Vánočním oratoriu, nebo skvělé zhudebnění čtyř pašijí odůvodňuje umístění po boku těchto proslulých následovníků. I ve svých pozdějších letech, kdy trpěl hluchotou, skládal obdivuhodné mistrovské skladby, které vynikajícím způsobem v sobě spojovaly italskou vokální svobodu a luteránskou zbožnost, jako například Sedm slov z kříže nebo Německý Magnificat. Schütz může být rovněž považován za prvního německého autora opery a baletu, nesmrtelnou pověst mu však zajišťují jeho nekonečně vynalézavé sborové skladby.

Schütz se již za svého života dočkal velkého věhlasu. Rozvoji umění (drážďanský dvůr s jeho kapelou nevyjímaje) však bránila dlouhá třicetiletá válka, která často pustošila také kurfiřtské Sasko. Teprve doba pozdního baroka přinesla zásadní stylovou proměnu, za jejíhož reprezentanta byl vedle jiných autorů považován Johann Sebastian Bach, který se se svými díly stal v té době „králem hudby“. Tento jev nebyl ničím neobvyklým a je možné jej sledovat u mnoha skladatelů až do 19. a 20. století, kdy se hudba starších slohových epoch stala žádanou dramaturgickou náplní koncertů. Ke změně v případě díla Heinricha Schütze došlo až po druhé světové válce, kdy pod vlivem rozvoje tzv. historicky poučené interpretace a zájmu o německou předbachovskou hudební kulturu nastala nová renesance hudebního odkazu 16. a 17. století, která pokračuje dodnes.[2]

Kupodivu Schütze nepřežila žádná varhanní hudba, kterou skládal, dokonce ani pomocné texty ke svým dílům, přestože měl za svého života pověst jednoho z nejjemnějších a nejlepších varhaníků. Tato nepříjemná záležitost dala vzniknout dalším otázkám k Schützově dílu, které budou jen stěží někdy správně zodpovězeny.

Titulní strana Schützova díla Psalmen Davids

Schütz svým jedinečným stylem tvoření dal vzor mnoha převážně německým, ale i francouzským a anglickým skladatelům. Nechal se jím do jisté míry inspirovat i sám Johann Sebastian Bach.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Il primo libro de madrigali (Benátky, 1611)
  • Psalmen Davids (Drážďany, 1619)
  • Historia der frölichen und siegreichen Aufferstehung… (Drážďany, 1623)
  • Cantiones sacrae (Freiberg, 1625)
  • Psalmen Davids (Freiberg, 1628)
  • Symphoniae sacrae (Benátky, 1629)
  • Musicalische Exequien (Drážďany, 1636)
  • Kleiner geistlichen Concerten (Lipsko, 1636)
  • Symphoniae sacrae (Drážďany, 1647)
  • Geistliche Chor-Music (Drážďany, 1648)
  • Symphoniae sacrae (Drážďany, 1650)
  • Zwölff geistliche Gesänge (Drážďany, 1657)
  • Psalmen Davids (Drážďany, 1661)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Schütz na anglické Wikipedii.

  1. Schütz (Sagittarius), Heinrich (Henricus, Henrich) [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. 
  2. Např. německé nakladatelství Carus Verlag Stuttgart realizuje kompletní kritické vydání Schützova díla a stejně rozsáhlý nahrávací projekt.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Manfred Bukofzer, Music in the Baroque Era. New York, W.W. Norton & Co., 1947. ISBN 0-393-09745-5
  • Basil Smallman: Heinrich Schütz, The Master Musicians, 2000.
  • Tamsin (nee Tristan) Jones, "Passions in Perspective: An Analytical Discussion of the Three Passions of Heinrich Schütz (1585-1672) against their Historical and Stylistic Backgrounds" (Ph. D. thesis, University of Birmingham, 2000)
  • Heinrich Schütz: "Geistliche Chor-Music, Op. 11." Edited by Andrew Thomas Kuster. Ann Arbor, MI, 2005. ISBN 1-4116-4243-0.
  • Erich H. Müller, Heinrich Schütz - Gesammelte Briefe und Schriften, Regensburg 1931
  • Hans Joachim Moser, Heinrich Schütz. Sein Leben und sein Werk, Kassel, 1936
  • Hans Heinrich Eggebrecht, Heinrich Schütz. Musicus Poeticus, Göttingen 1959, Wilhelmshaven 1984, ISBN 3-7959-0410-2
  • Otto Brodde, Heinrich Schütz. Weg und Werk, Kassel 1979, ISBN 3-7618-0159-9
  • Martin Gregor-Dellin, Heinrich Schütz. Sein Leben, sein Werk, seine Zeit, München 1987, ISBN 3-492-02919-1
  • Mara R. Wade: Heinrich Schütz as Artistic Director of the Great Wedding, in: German Court Culture and Denmark. Wiesbaden: Harrassowitz 1997, S. 221-278, ISBN 3-447-03899-3
  • Michael Heinemann, Heinrich Schütz, Rowohlt, Hamburg 1994, ISBN 3-499-50490-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heinrich_Schütz&oldid=15827997
Stránka byla naposledy upravena 5. 2. 2018 v 21:27. Editovat celý článek Heinrich Schütz.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy