Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Helena Karolína Tereza, zvaná Néné, bavorská vévodkyně (4. dubna 1834, Mnichov – 16. května 1890, Řezno) a princezna, sňatkem se dočasně stala hlavou domu Thurn-Taxis.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| manžel | |
| bratr | |
| bratr | |
| bratr | |
| sestra | |
| sestra | |
| sestra | |
| sestra | |
| děd | |
| babička | |
| děd | |
| babička | |
Obsah |
Helena se narodila jako třetí dítě bavorského vévody Maxe Josefa a jeho manželky princezny Ludoviky. Vévoda Max byl veselý člověk, který mnoho cestoval, dával přednost společnosti obyčejných lidí a nenechal na pokoji žádnou sukni. Jeho manželka Ludovika se narodila jako královská dcera a domluvený sňatek s požitkářským Maxem se jí rozhodně nezamlouval. Oba manželé byli velmi rozdílní, Ludovika se snažila svým dětem vštípit nějaké vědomosti (podle otcova vzoru) a vévoda Max dělal vše proto, aby se jí to nepodařilo (brával děti do cirkusu, cvičil je v jízdě na koni a hře na citeru).
Většinu času trávila Néné se svými sourozenci Ludvíkem, Alžbětou, Karlem Teodorem, Marii, Matildou, Sofii a Maxem Emanuelem v paláci v Mnichově nebo na venkovském zámečku Possenhofen u Starnberského jezera. Nejbližší vztah měla se svou mladší sestrou Alžbětou, toto pouto přetrvalo po celý život až do Heleniny smrti.
Na učení se příliš důrazu nekladlo, matka se sice snažila zajistit vhodné učitele pro své ratolesti, ale tím její iniciativa končila.
Situace se změnila, když se Ludovičina sestra arcivévodkyně Žofie rozhodla, že se její neteř Helena stane manželkou jejího syna rakouského císaře Františka Josefa I. Snažili se rychle dohnat, co by Helena mohla potřebovat jako budoucí císařovna - správně tančit, pohybovat se, oblékat atd. Největší mezery měla ale princezna ve znalosti cizích jazyků, a tak se musela doučit zejména důležité francouzštině a poznat další jazyky monarchie.
Roku 1853 dorazila Ludovika se svými dvěma dcerami Helenou a Alžbětou do Ischlu, aby se uskutečnilo setkání budoucích snoubenců u příležitosti císařových narozenin. Všechny tři dámy držely smutek za nedávno zesnulého vzdáleného příbuzného. Helena působila v černé upjatě a přísně, naproti tomu mladistvá Alžběta, jejíž nevšední krásu černá jen podtrhovala, císaře záhy upoutala. A tak se roku 1854 konala nikoliv Helenina svatba, ale svatba Heleniny sestry Alžběty s císařem Františkem Josefem I.
Roku 1856 přivedla matka Heleně do cesty Maxmiliána Antona, syna knížete Maxmiliána Karla z rodu Thurn-Taxisů. Tento rod sídlící v Řezně byl jedním z nejbohatších v monarchii (měli monopol na poštu). Thurn-Taxisové často pořádali hony pro velkou společnost a jako hostitelé byli vyhlášení. Na jejich jídelní tabuli se člověk mohl setkat jak s nejvyhlášenějšími, tak s nejexotičtějšími lahůdkami vůbec. Také jejich paláce byly krásně a moderně zařízeny, aby jejich návštěvníci měli co nejlepší pohodlí.
Maxmilián Anton a Helena v sobě našli zalíbení, Maxmilián však nebyl Heleně roven rodem (byl pouze kníže a Helena sestra císařovny rakouské), celou záležitost vyvolal Helenin bratranec a bavorský král Maxmilián II. Bavorský, aby jí mohl zase vyřešit - Helena bude kromě titulu dědičná princezna/kněžna Thurn-Taxis používat titul vévodkyně bavorská (Její Královská výsost).
24. srpna 1858 se v Possenhofenu konala Helenina velkolepá svatba, po které nevěsta přesídlila do Řezna. Helena se starala o chudé a potřebné lidi doma v Bavorsku a stejně tak i v Řezně, starala se o zřizování různých spolků a památníků. Dědičná princezna byla velmi oblíbená jak obyčejnými lidmi, tak i svými novými příbuznými.
V roce 1890 Helena těžce onemocněla a 16. května v Řezně za přítomnosti své sestry Alžběty zemřela.