Henri Bergson

Henri Bergson

Henri Bergson (18. října 1859, Paříž – 4. ledna 1941, tamtéž) byl francouzský filozof, jeden z nejvýznamnějších filozofů přelomu 19. a 20. století, představitel filozofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filozofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927.

[editovat] Život

Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka a Angličanky. Po studiích působil jako učitel na středních školách (např. v Clermont-Ferrand), od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie.

V mládí se aktivně zabýval anglickou filozofií (Spencer, Mill, Darwin) a pak vytvořil svůj vlastní filozofický systém, ve kterém proti racionalismu postavil intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd včetně evolučních teorií. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu.

Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filozofie je intuice (intuitivní introspekce), nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství.

Ve svých filozofických a esejjistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. V pozoruhodné knize Smích zasáhl do teorie literatury a zaměřil se na komedii ve vztahu k estetice a k filozofii umění. Umění se mu na základě jeho teorie intuice jeví jako proces vzpomínání a snění, nikoliv jako napodobování a poznávání světa a přírody.

Bergson byl ve své době velmi populární a chodit na jeho přednášky se stalo dokonce společenskou módou. Ačkoliv nikdy nepsal jiné než filozofické texty, obdržel v roce 1927 Nobelovu cenu za literaturu „jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po Theodoru Mommsenovi a Rudolfu Euckenovi třetím nositelem této ceny, který nebyl spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně).

Podstata jeho filosofie se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů vlivem vzniku nových teorií, zejména existencialismu.

[editovat] Bergsonovy úvahy o čase

Bergsonovým hlavním zájmem byla filozofická revize tehdejšího vědeckého myšlení, snad vůbec nejdůležitějším tématem byl čas. Ve svých dílech nabízel alternativu k chápaní světa pouze jako řetězce příčin a důsledků a zvláště vyhraněně vystoupil proti tomuto náhledu na člověka, lidské vnímání, prožívání.

Základním Bersonovým pojmem, kterým ovlivnil jak filozofii, tak i literaturu, byl pojem trvání (durée). Cestou k tomuto pojmu byla úvaha nad běžným vědeckým chápáním příčin a důsledků. To se zakládá na představě, že události se odehrávají postupně a jsou dělitelné na příčiny a důsledky. Díváme-li se takto na celý svět, můžeme ho vnímat jako síť příčin a důsledků, které je možno vědecky odhalovat, zkoumat, nalézat pro ně zákony a pomocí nich pak modelovat a předpovídat budoucí děje. Bergson však tvrdí, že v lidském vnímání je cosi, co zcela odporuje tomuto názoru. Totiž že si ho nelze představit jako příčiny a důsledky, protože každý okamžik v sobě obsahuje zabarvení, dojem, část z okamžiku předchozího a zároveň nápovědu, znamení okamžiku budoucího. Když přijmeme tento názor, je podle Bergsona již nadále nemožné skutečnost dělit na části, vnímání je vždy provázáno s minulostí a budoucností, a proto se z něj nedá vyčlenit nějaký díl, nějaká část, aniž bychom se nedopustili zkreslení, redukce. Bergson konstatuje, že tuto představu způsobila aplikace úvah o prostoru, hmotě (ty jsou dělitelné na části - na čas, duši, jejichž základní vlastností je právě trvání). Tyto jeho úvahy byly součástí rozsáhlejší společenské diskuze, která se snažila řešit tehdejší krizi věd a společnosti. Mezi ostatní autory, kteří výrazně ovlinili tuto diskuzi, i když mnohdy zcela jiným pojetím, patřili například Edmund Husserl, Sigmund Freud a Friedrich Nietzsche.

[editovat] Bergsonův vliv na literaturu

V literatuře byl jeho vliv patrný zvláště u modernistů (Marcel Proust, James Joyce, Virginie Woolfová). Ti se snažili umělecky vyjádřit právě tu představu, že čas a vědomí je nedělitelný, plynoucí proud. Kromě Bergsona zde měl velký vliv zejména William James, jehož úvahy se ubíraly podobným směrem a jehož pojem dal této literární koncepci i proslulý název – proud vědomí (stream of consciousness).

[editovat] Hlavní díla

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Henri Bergson

• Essai sur les données immédiates de conscince (1889, Pojednání o bezprostředních danostech vědomí), disertační práce, česky jako Čas a svoboda.
• Matiére et mémoire (1896, Duše a tělo),
• Le Rire (1900, Smích), česky také jako Komika charakteru,
• Introduction á la métaphysique (1903, Úvod do metafyziky),
• Évolution créatice (1907, Vývoj tvořivý),
• Énergie spirituelle (1919, Duchovní energie),
• Réflexions sur le temps, l'espace et la vie (1920, Úvahy o čase, prostoru a životě),
• Durée et simultanéité (1922, Trvání a současnost),
• L'intuition philosophique (1927, Filozofická intuice),
• Les deux sources de la morale et de la religion (1932, Dvojí pramen mravnosti a náboženství),
• La Pensée et le Mouvement (1934, Myšlení a pohyb).

[editovat] Česká vydání

• Komika charakteru, Pelcl, Praha 1916, přeložil J. Bartoš,
• Vývoj tvořivý, Jan Laichter, Praha 1919, přeložil Ferdinand Pelikán,
• Duše a tělo, Alois Hynek, Praha 1927, přeložil Josef Helm, znovu Votobia, Olomouc 1995.
• Dvojí pramen mravnosti a náboženství, Jan Laichter, Praha 1933, přeložil Václav Černý,
• Henri Bergson, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, napsal, ukázky z Bersonova díla vybral a přeložil Milíč Čapek,
• Čas a svoboda, Samcovo knihkupectví, Praha 1947, přeložil Boris Jakovenko, znovu Filosofia, Praha 1994.
• Smích, Naše vojsko, Praha 1993, přeložili Eva Majorová a Ladislav Major,
• Duchovní energie, Vyšehrad, Praha 2002, přeložila Marie Novotná,
• Myšlení a pohyb, Mladá fronta, Praha 2003, přeložil Jakub Čapek,
• Hmota a paměť, Oikoymenh, Praha 2003, přeložil Alan Beguivin,
• Dva zdroje morálky a náboženství, Vyšehrad, Praha 2007, přeložil Josef Hrdlička.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje: Portál Literatura

• Nobel Prize bio
• http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1927/bergson-bio.html - anglicky
• http://www.kirjasto.sci.fi/bergson.htm - anglicky