Hluk

Jako hluk bývá označován také nepříjemný, rušivý zvuk. Tato definice je subjektivní, protože tentýž zvuk může být pro někoho obtěžující a pro jiného přijatelný nebo dokonce příjemný. Hluk jsou zvuky vyvolané neperiodickými kmity (většinou jsou lidskému uchu nepříjemné). Pro měření intenzity hluku se používá nejčastěji jednotka decibel (dB).

[editovat] Hluk v hudbě

V hudbě je jako hluk označován zvuk s neurčitou výškou jehož kmitání je nepravidelné a nemá jednoznačnou frekvenci. U některých hluků je někdy možné určit, zda zní hluboko, vysoko či mění výšku, ale na rozdíl od tónů frekvenci kmitání nelze určit. Zvuky s neurčitou výškou bývají označovány také jako nehudební zvuky, ačkoli se v hudbě běžně používají. Mnoho bicích hudebních nástrojů vydává právě zvuky s neurčitou výškou.

Příklady zvuků s neurčitou výškou: praskání, syčení, šum, hřmění, dunění.

[editovat] Hluk střídavého napětí – brum

Elektrické stroje a spotřebiče používající střídavé napětí mohou vydávat charakteristický hluk na frekvencích střídavého napětí které používají. Tento hluk má ve spektru složky s násobky 50 nebo 60 Hz, v závislosti na místní frekvenci napětí. Pro evropské střídavé napětí ukazuje spektrální analýza maximum na 50 Hz, pro americké na 60 Hz. Vyšší harmonické složky leží na násobcích základní frekvence. Hluk střídavého napětí se označuje jako brum.

Brum bývá někdy dobře slyšitelný přímo, např. brum transformátorů, častěji se brum z rozvodů síťového napětí indukuje jako rušivý signál do elektronických přístrojů pro zpracování a reprodukci zvuku.

• audio ukázka hluku střídavého napětí 50 Hz
• audio ukázka hluku střídavého napětí 60 Hz

[editovat] Úrovně hluku (Intenzita hluku)

Tento fyzikální článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.