Nizozemština

Nizozemština je západogermánský jazyk, kterým hovoří jako svou mateřštinou nebo kulturním jazykem asi 22 milionu lidí na celém světě. Někdy se používá nepřesné označení holandština, které může označovat i dialekty provincií Severní a Jižní Holandsko. Vlámština je naproti tomu souhrnný pojem pro mluvenou nizozemštinu ve Vlámsku. Pro spisovnou nizozemštinu existuje jednotná norma. Základem jazyka bylo hornofranské nářečí (dolní němčina), ze kterého se tento jazyk vyvíjel již před 12. stol. V lexikologii i morfologii má hodně společných znaků s němčinou, liší se od ní ale zejména ve výslovnosti a pravopisu.

[editovat] Rozšíření

• tmavě oranžová – původní jazyk
• oranžová – úřední jazyk
• světle oranžová – druhý nebo neoficiální jazyk
• oranžový čtvereček – nizozemská menšina

Nizozemštinou se hovoří:

• v Nizozemsku (14 mil. mluvčích)
• v severní Belgii – Vlámsku (5,6 mil. mluvčích – zhruba 60 % obyvatel) – úřední jazyk vedle francouzštiny a němčiny
• v severní Francii – departement Nord-Pas-de-Calais – jazyk vlámské menšiny
• mimo Evropu (asi 5 mil. mluvčích) na Nizozemských Antilách, Surinamu, v Indonésii

V Jižní Africe se z nizozemštiny vyvinul samostatný jazyk, afrikánština. Oba jazyky jsou si dodnes do značné míry vzájemně srozumitelné.

[editovat] Historie

Předpokládá se, že nizozemština začala vznikat někdy kolem roku 700 z různých dialektů existujících na území Nizozemska, zejména dolnofranského původu. Standardizační proces začal ve středověku pod vlivem burgundského vévodského dvora v Dijonu (a od roku 1477 v Bruselu).

Nejstarší známý text je věta „Hebban olla vogala nestas hagunnan, hinase ic enda tu, wat unbidan we nu“ („Všichni ptáci si již dělají hnízda, kromě mne a tebe, na co čekáme?“) Napsal ji vlámský mnich v klášteře v anglickém Rochesteru.

Zpočátku byla nejvlivnější nářečí z Flander a Brabantu. V roce 1618 byl sestaven překlad Bible, a aby mu mohli rozumět obyvatelé celé země, byl napsán v nově vytvořeném jednotném jazyce. Ten obsahoval prvky mnoha nářečí, ale jeho jádro tvoří dialekty z Holandska.

[editovat] Nářečí

V zásadě lze nářečí rozdělit do dvou skupin, nizozemská a vlámská. Vlámština se vyslovuje jemněji, měkčeji a nizozemština ze severu zní Vlámům tvrdě až arogantně. Vlámština má také větší tendenci k využívání starší slovní zásoby.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Nizozemština se píše latinkou. Nizozemská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

• C se čte S před E a I, jinak K.
• CH se většinou čte jako zadní (uvulární) CH. Stejnou výslovnost má i G, pokud se nevyskytuje jako NG. V přejatých slovech se CH může číst jako Š nebo Č.
• J se čte jako v češtině s výjimkou některých přejatých slov, kde se čte DŽ či Ž.
• NG se čte jako N v českém slově banka.
• N na konci slova se často polyká, není slyšet.
• R je hrdelnější než české. Nachází se někde mezi německým R a CH.
• SCH se (na rozdíl od němčiny) čte SCH, nikoli Š; i když v některých oblastech Nizozemska lze na „německou“ výslovnost také narazit. V některých kontextech se SCH vyslovuje jen jako S (např. na konci přídavných jmen: technisch čti [technis].
• TIE na konci slova se čte SÍ nebo CÍ: atractie čti [atraksí].
• V se vyslovuje někde mezi naším V a F, zatímco W je blíže našemu V. Na rozdíl od angličtiny se W nečte se zaokrouhlenými rty!
• V písmu zdvojené souhlásky se ve výslovnosti nezdvojují, mohou však způsobit uzavřenost (= krátkost) předcházející slabiky, viz níže.
• Nizozemské samohlásky se dělí na krátké a dlouhé (Nizozemci říkají krátkým matné, dlouhým jasné). V otevřených (tj. nekončících souhláskou) přízvučných slabikách je samohláska dlouhá, aniž by to bylo vyjádřeno pravopisem (tj. např. Breda se čte [bréda]). V ostatních případech je délka samohlásky vyznačena (např. meer čti [mér]).
• AA se čte Á.
• IE se čte Í.
• IË se čte IE.
• Krátké E se čte spíše jako neurčitá samohláska, která vznikne, když vyslovíme např. české neslabičné předložky k, s, v, z bez následujícího podstatného jména a odmyslíme si počáteční souhlásku.
• EE se čte É.
• EI se čte EJ.
• OO se čte Ó.
• OE se čte U.
• UU se vyslovuje mezi naším Ú a Ý, podobně jako dlouhé německé Ü. Výslovnost krátkého U kolísá od Ü ([ütrecht]) přes Ö až po neurčitou samohlásku (vyskytuje se v názvech našich písmen B, C…).
• UI se vyslovuje přibližně jako ÖJ nebo jako neurčitá samohláska + J.
• IJ je samostatné písmeno. Má dokonce i svůj kód v Unikódu (velké 306, malé 307, tj. hex U+0132, resp. U+0133), v případě potřeby se však přepisuje pomocí I a J. Od spřežek jako CH se však liší tím, že na začátku vlastních jmen je „celé velké“ — tedy při přepisu pomocí I a J musí být velké i J, nejenom I. Čte se EJ, i když místně může mít blízko k německému AJ.
• OU, AU i UIJ se čte AU. Např. Gouda se čte [chauda].

[editovat] Gramatika

• Rozlišuje se určitý (de, het) a neurčitý člen („een“).
• Nizozemština má pouze „obecný“ pád, i genitiv se většinou opisuje.
• Slovesa rozlišují 2 prosté a 6 složených časů.
• Slovosled je podobný němčině, pořadí sloves je méně striktní.

[editovat] Slovní zásoba

Nejvíce cizích vlivů ve slovní zásobě je německých, běžné jsou i vlivy francouzské, pocházející z období francouzské nadvlády – „niveau“, „cadeau“. V posledních letech je největší množství nových výrazů přebíráno z angličtiny a to zejména v obchodním styku. V některých případech dochází k „poholandšťování“ přejatých sloves ("to check" – "checken") i k tvorbě nových sloves z přejatých podstatných jmen (př. „volleyball“ – „volleyballen“).

[editovat] Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

Pro srovnání nizozemštiny s němčinou je text uveden v obou jazycích.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova nizozemština.

• Seznam jazyků
• Seznam písem

[editovat] Literatura

[editovat] Učebnice

• KRIJTOVÁ, Olga; ČERVENKOVÁ, Jana. Učebnice nizozemštiny. 3., doplněné a přepracované vyd. Praha : Karolinum, 2008. 368 s., 2 CD-ROM. ISBN 978-80-246-1435-9.
• TRNKA, Bohumil; GUITTART, L. J. Učebnice holandštiny se slovníkem. Praha : Česká grafická Unie, 1939. 230 s.

[editovat] Slovníky

• MÁČELOVÁ-VAN DEN BROECKE, Emmy; SPĚVÁKOVÁ, Dana. Česko-nizozemský slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2005. lii, 1185 s. ISBN 80-7335-057-2.
• ČERMÁK, František; HRNČÍŘOVÁ, Zdenka. Nizozemsko-český slovník. 1. vyd. Praha : Leda, 1997. ISBN 80-85927-12-8.

[editovat] Reference

1. ↑ Hoeveel mensen spreken Nederlands als moedertaal? (Pro kolik lidí je nizozemština mateřským jazykem?), Nizozemská jazyková unie, 2005.

[editovat] Externí odkazy

• A Dutch course at Wikibooks
• Online Nederlands leren
• Online Nederlands Woordenboek
• History of the Dutch Language
• Nederlandse Taalunie (Nizozemská jazyková unie – nizozemsky)
• Algemene Nederlandse Spraakkunst (Nizozemská gramatika – nizozemsky)
• Online kurz holandského jazyka (Nizozemská gramatika – česky)
• Free online resources for learners
• Dutch Course in 8 Chapters
• Ethnologue report for Dutch
• Euromosaic - Flemish in France – Status nizozemštiny ve Francii
• Sampa for Dutch
• List of online Dutch-related resources

[editovat] Slovníky

• Majstro Multilingual Translation Dictionary
• Interglot dictionary
• Lookwayup English-Dutch-English dictionary
• Freedict English-Dutch-English dictionary
• Travlang Dutch-English dictionary
• Euroglot dictionary
• Van Dale (Slovník – nizozemsky)
• http://www.notam02.no/~hcholm/altlang/ht/Dutch.html – The Alternative Dutch Dictionary
• Flemish-English Dictionary: from Webster's Online Dictionary – the Rosetta Edition.
• Dutch-English Dictionary: from Webster's Online Dictionary – the Rosetta Edition.