Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Horácko

Schematická mapa kraje Vysočina s vymezením národopisných oblastí. Tečkami je vyznačena zemská hranice Čech a Moravy, zeleně rozsah Horácka.[1]Na mapě není vyznačena "východočeská" část území Horácka: Skutečsko, Poličsko, Rychmbursko, ani k Podhorácku patřící Moravskokrumlovsko na Moravě.
Skanzen Veselý kopec tvořený z tradičních obydlí Českého Horácka
Horácké kroje tanečního souboru Bajdyš
Rouchovanský horácký kroj, který podle tradice navrhl v roce 1931 národopisný badatel Vratislav Bělík.

Horácko je rozsáhlá etnografická oblast na rozhraní Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. V 19. století byl tento pojem širší a platil spíše pro území na Moravě.[2] Pojem České Horácko byl vytvořen analogicky k Moravskému Horácku. V současné době největší část Horácka spadá do Kraje Vysočina, folkloristé označují jako Horácko pruh území od Telče přes Jihlavu až k Novému Městu na Moravě, Podhorácko se pak uvádí jako oblast trojúhelníku mezi městy Jemnice, Velké Meziříčí a Moravský Krumlov.[3]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Horácko v širším slova smyslu se skládá z těchto podoblastí:

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Z jazykového hlediska je oblast zajímavá tím, že i v moravské části se mluví interdialektovou obecnou češtinou (oproti většině Moravy), popř. českomoravským/jihovýchodočeským dialektem české nářeční skupiny. Uvádí se, že obyvatelé z Třebíče si s některými výrazy nemusí s obyvateli dalších měst porozumět, jako příklad lze uvést to, že jedí žlicou místo lžicí. Jako jedno z netypických slov se uvádí také výraz čupnout si ve významu dřepnout si.[4]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

O tradiční lidovou kulturu na Vysočině od roku 2005 pečuje Muzeum Vysočiny v Třebíči, ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie věd České republiky muzeum pracovalo v letech 2011 až 2015 na projektu sbírky lidových písní z oblasti Podhorácka. Jedná se o písně, které sbírali sběratelé od počátku minulého století. V roce 2016 byla vydána trojdílná publikace, která se zabývá písněmi z oblastí Náměště nad Oslavou, Velké Bíteše, Třebíče, Hrotovic, Moravských Budějovic, Jemnice, Tišnova a Bystřice. Celkem bylo zaznamenáno 934 písní, ty byly zaznamenány 77 sběrateli. Zpívalo celkem 248 zpěváků ze 121 míst.[5] V roce 2017 vydalo muzeum Vysočiny spolu s dalšími organizacemi zpěvník z Horácka a Podhorácka, která zaznamenává 100 písní. Zpěvník navazuje na původní publikaci vydanou v roce 2016.[6]

Kroj[editovat | editovat zdroj]

Lidové kroje na Horácku dlouho využívaly přírodní materiály jako lněné plátno, vlnu nebo kůže.[7] Byly kombinovány s potištěnými bavlněnými látkami – kartounem, a různými druhy hedvábných látek pro slavnostní příležitosti. Velké obliby došel i modrotisk.[8]

Pro mužské kroje byly charakteristické úzké kožené kalhoty, bílé, žluté či černé, méně často hnědé. Plátěné košile rovného střihu a vesty z vlny, kůže nebo kupovaných materiálů. Na ně se oblékaly krátké i dlouhé kabáty, obliby došly i límcové pláště. V zimě se oblékaly bílé kožichy, lemované kožešinou a vyšívané barevnými květy. Ty jsou charakteristické pro širší oblast Českomoravské vrchoviny.[9] Na hlavu patřily klobouky se širokou střechou nebo několik druhů čepic.Starší nízké střevíce vystřídaly během 19. století vysoké selské kožené holínkové boty.

Ženy dlouho zůstaly u kanafasových a vlněných sukní. Na severním Horácku jim říkaly „šarky“ a „mezulánky“, na Podhorácku „dělanice“. K nim si uvazovaly podle příležitosti nejrůznější zástěry. Na svátek většinou nosily kabátky ze vzorovaných látek nebo hedvábí a na krk často vyšívaný nebo vzorovaný šátek. Na hlavu, podobně jako v jiných oblastech Moravy vázaly velké bavlněné šátky s červenou půdou a širokou květovou bordurou, zde byly nazývány „sackými“ či „sakskými“ šátky. Bohaté selky kromě toho na velké svátky nosily vysoké čepce ze zlatého nebo stříbrného dracounu či z černé krajky. Na jižním Horácku se čepec převazoval vyšívanou půlkou.[10]

Od konce 19. století byl místo regionálního kroje Horácka používán v mnoha obcích kroj kyjovský. Mnoho Horáků dnes ani neví, jak jejich kroj vypadal.[3]

Na Jihlavsku se zachovaly naprosto odlišné kroje, charakteristické jen pro tuto oblast. Mužský kroj byl laděný do černa, ženy měly modré či šedé sukně a k nim leštěnou modrou či černou zástěru, červené punčochy a brokátové hluboce vystřižené živůtky, šněrované červenou stuhou. Na hlavě velký červený šátek, zvaný „konec“.

Folklorní soubory[editovat | editovat zdroj]

Horáckem a jeho tradicemi se zabývá více folklorních souborů, v roce 1955 byl založen šestnáctičlenný soubor Třebíčan. Roku 1957 mu byl tehdejším třebíčským Městským národním výborem propůjčen čestný název Třebíčan a do roku 1990 měl za sebou již více než tisíc představení v různých zemích Evropy.[11] V Moravských Budějovicích pak od roku 2002 působí soubor Škrpál, jehož předchůdcem byl soubor Podhoráček (působící přibližně od sedmdesátých let 20. století). V roce 1989 pak v Moravských Budějovicích vznikl také soubor Borověnka, ten působil do roku 1997.[3]
Dětský folklorní soubor Rouchováček[12] při ZŠ a MŠ T.G.Masaryka v Rouchovanech na Třebíčsku vznikl v roce 1978, pracuje tedy již víc jak 40 let. Rouchováček čerpá z tradic Horácka a Podhorácka, ve svých pásmech zobrazuje dětské hry, horácké tance, škádlivky, říkanky a písně. Účastní se nejrůznějších akcí v rámci regionu Horácka[13], navštívil Maďarsko, Bulharsko a získal celou řadou ocenění. Pravidelně se účastní soutěže folklorních souborů Sedmikvítek.[14]
Historie podhoráckého souboru obce Ketkovice[15] začíná roku 1957, kdy zásluhou sester Bočkových, které sestavily pásmo z písní a tanců z okolí Ketkovic, bylo pořízeno 10 dětských, 10 mužských a 24 ženských krojů včetně klobouků pro muže.
V roce 2017 se konal již XV. ročník přehlídky folklorních souborů[16] a skupin z Podhorácka i sousedních regionů, který pořádá začátkem měsíce září městské muzeum ve Velké Bíteši.


Města[editovat | editovat zdroj]

Na Moravě[editovat | editovat zdroj]

V Čechách[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lidová kultura: Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Etnologický ústav AVČR 2007
  2. Horáci. In Ottův slovník naučný. Díl XI. Praha: J. Otto, 1897. S 558–560. Dostupné online.
  3. a b c BLAŽEK, Tomáš. Horácko je plné záhad. Neví se, kde přesně leží, známý není ani kroj. iDNES.cz [online]. 2016-01-28 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. 
  4. LAUDIN, Radek. S našou žabou jíjou žlicou. Na Vysočině se mluví mnoha jazyky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-11-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  5. luk. Vychází CD lidových písní z Podhorácka. místní kultura [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS, 2016-12-02 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  6. MAHEL, Luděk. Zpěvník z Horácka a Podhorácka má vrátit lidovou píseň do škol. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-12-12 [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. 
  7. SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji na moravském Horácku. Nové Město na Moravě:: Horácké muzeum, 1977. 
  8. SVOBODOVÁ, VLASTA: O HORÁCKÉM MODROTISKU. NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ: HORÁCKÉ MUZEUM, 1979, Vlasta: O horáckém modrotisku. Nové město na Moravě: Horácké muzeum, 1979. O horáckém modrotisku.. Nové město na Moravě: Horácké muzeum, 1979. 
  9. KOPÁČ, J. Horácký kožich. Národopisný věstník českoslovanský. 1907, roč. 2., s. 33-42. 
  10. MÁTLOVÁ-DIVOKÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska; 1. Ženský kroj. Praha: [s.n.], 1983. 
  11. PALEČEK, Richard. Udržují tradice horáckého lidu. Horácké noviny. 19. 9. 1990, roč. 1, čís. 22, s. 4. 
  12. Rouchováček při ZŠ a MŠ T.G.Masaryka v Rouchovanech webové stránky školy
  13. Tradiční svatováclavské krojované hody v Rouchovanech, video z vystoupení folklórního souboru Rouchováček
  14. Soutěž folklorních souborů Sedmikvítek webové stránky Pionýra
  15. podhorácký soubor z Ketkovic stránky obce Ketkovic
  16. přehlídka folklorních souborů stránky muzea ve Velké Bíteši

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Pernica: Lidové umění výtvarné. Horácko – Podhorácko. Havlíčkův Brod 1954.
  • J. Dufek: Naše Horácko jindy a nyní, Velké Meziříčí 1893.
  • J. Kopáč: Bývalý horácký kroj Vysočiny českomoravské v Čechách, Humpolec 1929.
  • V. Kovářů - J. Kuča: Venkovské stavby na Moravském Horácku, Nové Město na Moravě - Tišnov 2009.
  • J. Mátlová - Divoká: Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska. Ženský kroj, Praha-Jihlava 1983.
  • J. F. Svoboda: Horácká osada, Nové Město na Moravě 1928.
  • J. F. Svoboda: Moravské Horácko. Lidové umění výtvarné, Praha 1930.
  • J. F. Svoboda: Moravské Horácko, Jihlava 1940
  • V. Svobodová: O lidovém kroji na Moravském Horácku, Nové Město na Moravě 1977.
 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Horácko&oldid=15966246
Stránka byla naposledy upravena 26. 3. 2018 v 17:35. Editovat celý článek Horácko.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy