Houby

Houby
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota) Říše: houby (Fungi)
Oddělení
chytridiomycety (Chytridiomycota) spájivé houby (Zygomycota) vřeckovýtrusné houby (Ascomycota) stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)

Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní nově vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami.

V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou jsou oleje a glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy.

Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

[editovat] Stavba těla

Primitivní chytridiomycety nevytvářejí plodnice. Jsou to známí parazité, jejichž tělo je tvořeno jen podhoubím (na obrázku Spizellomycete)

Plodnice houbařsky cenného hřibu smrkového (Boletus edulis). Patrná je celá plodnice, dolní užší část ("noha") se nazývá třeň, horní rozšířená část je klobouk.

Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym.

[editovat] Hyfy

Podrobnější informace naleznete v článcích Hyfa a Podhoubí.

Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyf), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice.

[editovat] Plodnice

Podrobnější informace naleznete v článku Plodnice.

Plodnice je nadzemní "orgán" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž (zejména na spodní straně) výtrusy.

Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté (např. bedla, muchomůrka, pečárka, ryzec). Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté (např. hřib, křemenáč, kozák, klouzek).

[editovat] Výživa hub

Václavka smrková se chová často jako parazit na kmenech stromů, někdy však roste i na mrtvém organickém materiálu (pařezy) a proto někdy je saprotrofní.

Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub – saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně), Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formující lišejníky a houby mykorhizní.

[editovat] Parazitismus

Podrobnější informace naleznete v článku dřevokazné houby.

Četné druhy působí škody na rostlinách, zejména na dřevinách (dřevokazné houby), živočiších i člověku tím, že způsobují onemocnění. Tyto se nazývají parazitické (cizopasné) a mohou vyvolávat onemocnění na povrchu těla i ve vnitřních orgánech. K cizopasným druhům na obilí patří padlí, důležitým tropickým parazitoidem je houba rodu Cordyceps.

Existují i dravé houby, například některé lanýže pomocí specializovaných hyf loví drobné hlísty.

[editovat] Mykorhiza a lichenismus

Podrobnější informace naleznete v článcích mykorhiza a lišejníky.

Některé druhy hub žijí v symbióze s kořeny některých rostlin, což nazýváme mykorhiza. Houba přijímá od rostlin různé organické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnými minerálními látkami.

Mimoto žijí také v symbióze se řasami nebo sinicemi, zejména složené organismy zvané lišejníky.

[editovat] Rozkladači

Podrobnější informace naleznete v článku rozkladač.

Hniložijné houby jsou (spolu s hniložijnými bakteriemi) nejvýznamnějšími rozkladači odumřelých zbytků různých organismů. Někdy se také nazývají saprofytické houby. Mohou růst i na potravinách.

[editovat] Využití hub člověkem

Houbaření je oblíbenou činností Čechů

Jedlé druhy slouží jako potravina s malou kalorickou hodnotou ^[1] nebo jako pochutina. Jsou bohaté na vitamíny a minerální látky. Jedovaté druhy nejsou početné, ale pro obsah prudkých jedů nebezpečné.

Mnohé druhy se rovněž využívají ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. U štětičkovce druhu Penicillium notatum byla objevena antibiotika. V potravinářství se vyrábí např. plísňové sýry (camembert, niva, hermelín, …)

[editovat] Rozmnožování

U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování.

[editovat] Pohlavní rozmnožování

Pohlavní je podmíněné tvorbou gamet v gametangiích, což jsou speciální hyfy s gametami. Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází:

1. Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk
2. Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky
3. Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory)

Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy (nemají gametangia)

[editovat] Nepohlavní rozmnožování

Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě gamet, ale dochází k dělení buněk. Známe několik způsobů:

• Rozpad stélky
• Mitóza - nepřímé dělení
• Pučení-u jednobuněčných

Spory jsou u nepohlavního rozmnožování výtrusy, které dávají vzniknout novému jedinci bez toho, aby splývali s jinou sporou. Známe několik druhů výtrusů:

• Zoospory - bičíky, tvorba v zoosporangiích
• Sporangiospory - nepohyblivé, ve sporangiích
• Konidie - vznik odškrcováním na speciálních hyfách (konidiofory)

[editovat] Systematika

Houby jsou prastaré organismy z karbonu či permu. Systematicky se houby nejčastěji dělí na 4 oddělení. Známo je asi 80 000 – 100 000 druhů. V České republice je zjištěno asi 10 000 druhů.

Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk.

Zmíněná čtyři oddělení, nejčastěji uváděná v literatuře (např. ^[2][3]). U každé skupiny jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky.

• Chytridiomycety (Chytridiomycota) - mají bičíkaté pohyblivé spory
• Houby spájivé (Zygomycota) - v životním cyklu je odolné zygosporangium
• Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) - pohlavní spory uložené ve vřeckách
  • Z nich většina v třídě vřeckovýtrusné (Ascomycetes)
• Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) - spory umístěné na bazidiu
• Glomeromycota (v rámci toho jediná třída Glomeromycetes)

• Houby nedokonalé (Deuteromycota) - spíše označení pro houby, které se nerozmnožují pohlavně

Někdy se uznávají ještě oddělení Neocallimastigomycota a Blastocladiomycota, malé skupiny, které byly dříve součástí chytridiomycet.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ Srovnávací tabulka nutričních hodnot základních potravin oproti houbám
2. ↑ Campbell, N.A. et Reece, J.B. (2006): Biologie, nakl. Computer press
3. ↑ Biolib, http://www.biolib.cz/cz/taxon/id14893/

[editovat] Související články

• Houby (rozcestník)
• Říše
• Otrava houbami
• WikiSpecies - houby

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Houby

Tento článek o houbách je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.