Hra dvou jezdců v obraně

Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.

Tahy

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6

ECO

C55-C59

Původ

Giulio Cesare Polerio,1590

Pojmenováno po

Kategorie

Otevřené hry

Hra dvou jezdců v obraně, ojediněle též nazývána Pruská hra ^[1] (ECO označení C55 - C59) je šachové zahájení spadající do skupiny otevřených her, charakterizované tahy 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6. Kromě označení Hra Dvou jezdců v obraně a Pruská hra se však v historii i v současnosti objevují snahy ještě o jiná pojmenování. Například David Bronštejn ve své knize 200 otevřených partií vyslovil výzvu systém pojmenovat jako Čigorinova obrana.^[2] Existují i šachoví teoretici, kteří postup 3..Jf6 za samostatné zahájení vůbec nepovažují, ale označují ho pouze jako variantu Italské hry, jenž obvykle začíná tahem 3..Sc5.

Jedná se o jeden z nejstarších zahajovacích systémů. První zaznamenané zmínky o něm pocházejí již od G.C. Poleria ^[3] z roku 1590. Roku 1839 ho podrobným analýzám podrobil Bilguer, který následně své závěry uveřejnil ve svém šachovém Handbuchu. Tah 3..Jf6 je z pohledu černého více agresivní než italské 3..Sc5. Do svého repertoáru díky tomu systém zařadila řada hráčů tíhnoucích k ostrému boji, např.:Čigorin a Keres, či mistři světa Tal a Boris Spasskij. Ze současných hráčů z absolutní top špičky pak například Alexej Širov. O rozvoj teorie tohoto zahájení se velkou měrou zasloužili též korespondenční šachisté, zejména Hans Berliner a Yakov Estrin.

Obsah

1 Hlavní varianty - grafický přehled
- 1.1 4.Jg5
- 1.2 4.d4
- 1.3 4.0-0
- 1.4 4.Jc3
- 1.5 4.d3
2 Reference

[editovat] Hlavní varianty - grafický přehled

Zahájení se skládá z několika základních variant. Po úvodních tazích 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 vzniká následující základní variantový strom:

	4	5	6	7	8	9	10
Traxlerův protiútok	Jg5 Sc5!?	Sxf7+ Ke7	Sd5! -	- -	- -	- -	- -
2	... ...	... ...	Sb3 -	- -	- -	- -	- -
3	... ...	Jxf7 Sxf2+!	Kxf2 Jxe4+	Kg1 Dh4	g3 Jxg3!	Jxh8! d5!	- -
4	... ...	... ...	... ...	Ke3!? -	- -	- -	- -
5	... ...	... ...	Kf1 De7	Jxh8 d5!	- -	- -	- -
6	... ...	d4 d5!	- -	- -	- -	- -	- -
Lolliho varianta	... d5	exd5 Jxd5?!	d4 -	- -	- -	- -	- -
Varianta smažená játra	... ...	... ...	Jxf7!? Kxf7	Df3+ Ke6	Jc3 Jb4	a3! Jxc2+	Kd1 Jd4!	- -
Morphyho varianta	... ...	... Ja5	d3 h6	Jf3 e4	De2 Jxc4	dxc4 Sc5	- -
Hlavní linie	... ...	... ...	Sb5+ c6	dxc6 bxc6	Se2 h6	Jf3 e4	Je5 -
Steinitzova varianta	... ...	... ...	... ...	... ...	... ...	Jh3 -	- -
Ulvestadova varianta	... ...	... b5	Sf1! -	- -	- -	- -	- -
Fritzova varianta	... ...	... Jd4	c3 b5	Sf1! Jxd5	Je4 -	- -	- -
Boden-Kieseritzkyho gambit	Jc3 Jxe4!	O-O Jxc3	dxc3 -	- -	- -	- -	- -
přechod do Italské hry	d3 Sc5	- -	- -	- -	- -	- -	- -
Moderní střelcova hra	... Se7	- -	- -	- -	- -	- -	- -
2	... h6	- -	- -	- -	- -	- -	- -
Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.d4 exd4 5.0-0 Jxe4	d4 exd4	O-O Jxe4	Ve1 d5	Sxd5 Dxd5	Jc3 -	- -	- -
Útok Maxe Langa	... ...	... Sc5	e5 d5	exf6 dxc4	Ve1+ Se6	Jg5 Dd5	Jc3 Df5
Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.d4 exd4 5.e5	... ...	e5 d5	Sb5 Je4	Jxd4 Sc5	- -	- -	- -
2	... ...	... Je4	- -	- -	- -	- -	- -
3	... ...	... Jg4	- -	- -	- -	- -	- -

[editovat] 4.Jg5

Slavný německý teoretik Siegbert Tarrasch kdysi postup 4.Jg5 označil za "tah packalů" (ein richtiger Stümperzug), neboť v něm viděl ztrátu tempa v honbě za ziskem otráveného pěšce. Podobně nelichotivě se o něm vyjádřil i Vasily Panov, jenž ho obdařil nálepkou "primitivní." Ovšem existovaly i opačné názory a tak v průběhu dvacátého století bylo pokračování 4.Jg5 jedněmi vyzdvihováno, druhými zatracováno. V současnosti však teorie nelichotivým nálepkám nedává za pravdu a útok na bod f7 je považován za nejlepší možnost bílého, jak se pokoušet získat v tomto zahájení převahu i když je to za cenu značného rizika. Tento výpad se objevil v partiích několika mistrů světa, počínaje Steinitzem, dále byl použit Fischerem, Karpovem, Kasparovem i Anandem.

Za černého existují tři obrany, kterými může tahu 4.Jg5 čelit. První z nich je pokračování 4..Jxe4, které je však současnou teorií považováno za nekorektní.

Jinou možností je super ostrý výpad 4..Sc5, čímž vzniká základní postavení extrémně agresivního a nejasného Traxlerova protiútoku (občas nazývaného též Wilkes Barre), vynalezeného na přelomu 19. a 20. století československým mistrem Karlem Traxlerem.

Poslední možností je rovněž ostré klasické pokračování 4..d5, s tím, že po 5.exd5 obvykle černý nepokračuje tahem 5..Jxd5, na což má bílý dvě nebezpečné odpovědi, starobylé 6.Jxf7 Kxf7 7.Df3 s ostrým a složitým útokem (varianta humorně nazývaná Smažená játra^[4]), nebo novější 6.d4 (Lolliho útok a pokud černý odpoví tahem 6..Sb4 Pincusova varianta) rovněž s útočnými šancemi, ale pokračuje sám gambitově a to nejčastěji třemi postupy, buďto nejstarším tahem 5..Ja5, nebo novějším Fritzovým útokem 5..Jd4, případně zvolí Ulvestadovu variantu 5..b5, kterou v roce 1941 uveřejnil americký mistr Olav Ulvestad v časopise Chess Review.

Traxlerův gambit

Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.Jg5 d5 5.exd5 Ja5

Ulvestadova varianta

Fritzův útok

[editovat] 4.d4

Kromě výpadu 4.Jg5 však má bílý k dispozici i řadu jiných pokračování. Dalším ostrým postupem je výpad 4.d4, na což po nějčastější odpovědi 4..exd4 pokračuje bílý obvykle buď tahem 5.e5 (používané například Svěšnikovem) s dalšími bohatými možnostmi pro obě strany, nebo zahraje 5.Jg5 (Perreuxova varianta), na což má však černý silnou odpověď 5..d5, a nebo postupuje gambitově 5.O-O, po čemž vznikají dvě hlavní varianty, buď černý nabízeného pěšce na e4 odmítne a zvolí 5..Sc5, což je základní pozice Útoku Maxe Langa a nebo oběť přijme, což je dnes preferovanější postup, a zahraje 5..Jxe4, na což bílý po 6.Ve1 d5 může reagovat jedovatou, ale ne zcela korektní Canalovou variantou 7.Jc3?!, nebo pokračuje hlavní variantou 7.Sxd5! Dxd5 8.Jc3, kde vznikají při oboustraně přesné hře pozice s rovnými šancemi pro obě strany.

Varianta Hry dvou jezdců v obraně s 4.d4 exd4 5.e5