Hrom

Hrom je doprovodný efekt samotného protnutí blesku vzduchem. Vysoká teplota blesku zahřeje i vzduch podél cesty blesku. Zahřátý vzduch se prudce rozpíná a vyvolává nárazové vlny, které pak slyšíme jako hrom. Vzduchové vlny se v atmosféře vlní a odráží se od překážek, hlavně přírodních útvarů (např. kopců).

Čím je blesk delší a mohutnější, tím je i zvuk hromu výraznější a delší. Díky hromu se dá i přibližně určit vzdálenost bouřky od místa pozorovatele a posluchače. Rychlost zvuku ve volné atmosféře je přibližně 340 m/s, zvuk hromu urazí tedy zhruba 1 kilometr přibližně za 3 vteřiny. Světlo blesku se v atmosféře šíří rychlostí velmi blízkou rychlosti světla ve vakuu, čili je viditelné prakticky okamžitě, jeho zvukový doprovod v podobě hromu má oproti světlu mnohonásobné dopravní zpoždění dané relativně pomalou rychlostí šíření zvuku v atmosféře.