Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Humanismus nebo také humanizmus (z latinského humanus, lidský) označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřené na člověka, lidství a lidstvo. Zhruba je lze rozdělit takto:
Obsah |
Pojem humanismu vznikl sice až v novověku, zájem o člověka a lidskou společnost charakterizuje už klasické období řeckého myšlení. Jeho vznik, často spojovaný s tzv. Sókratovským obratem od zkoumání prapříčin světa u předsókratiků k člověku a společnosti, souvisí s postupnou individualizací zejména městských lidí: člověk se už nechápe jako především součást rodu, kmene nebo obce, ale jako samostatná bytost, která žije také svým vnitřním životem. Tento obrat se v antice vyjadřuje pojmem duše.
V této souvislosti se často cituje Prótagorův výrok
Prótagoras ale patrně nepřikládá člověku svrchovanou moc určovat hodnotu věcí, nýbrž jen říká, že je na člověku, aby to, co poznává, vyslovoval v soudech; nikdo jiný to totiž dělat nemůže.[2] Také Platón a Aristotelés jsou pevně přesvědčeni, že člověk „patří“ své obci, na níž závisí a za niž je tedy povinen i položit život. Větší příklon k hodnotě jednotlivého života můžeme sledovat u stoiků a epikurejců, kteří více přemýšlejí o povaze lidského štěstí a o tom, co mu překáží.
Podstatnou změnu v chápání a hodnocení člověka přineslo křesťanství, a to hned v několikerém ohledu:
Tento náboženský, nikoli ryze humanistický program ovšem křesťanství nikdy zcela nenaplnilo, položilo však základ pro evropský humanismus.
Společenský vývoj vrcholného a pozdního středověku, zejména rozvoj měst a soukromé zbožnosti, výrazně podpořil jistou emancipaci jednotlivého člověka, která se nejprve projevuje v křesťanském umění. Tváře andělů a světců, dříve vznešené a přísné, jsou od 12. století spíše krásné a někde dokonce i s úsměvem (například sochy v katedrále v Chartres, v Remeši, dóm v Naumburgu). Humanistický program pak pregnantně vyjádřil Dante; když se s ním na konci Očistce loučí jeho pohanský průvodce Vergilius, vybízí ho k plné emancipací člověka takto:
“Slov ani pokynů už ode mne nečekej, tvá vůle je svobodná, je zdravá i pravá; tu poslouchej. A ode mne teď přijmi korunu i mitru, vládu nad sebou.“ [3]
Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě:
Humanismus si vynutil daleko větší míru autonomie, i když jen pro zámožné a svobodné. V bohatých městech se rozvinulo peněžní hospodářství, finance i právo. Humanismus přinesl jiný ideál krásy a umění, rozvinul znalost klasické antiky a zároveň se přičinil o rozvoj národních jazyků: po italském vzoru začali básníci používat lidový jazyk, který se tak stával spisovným. Pozornost věnovaná světu se projevila i v nové orientaci vědy, v počátcích moderní fyziky, astronomie i biologie. Humanistický program emancipace a svobody narazil pochopitelně na odpor, ale vyvolal také prudké spory a násilné konflikty, které vyvrcholily v občanských a náboženských válkách. Ty znamenaly konec renesančního humanismu.
Po období občanských a náboženských válek, vyvolaných konflikty mezi vznikajícími národními státy i rozpadem náboženské jednoty, následovalo období absolutismu a pevné konsolidace státní moci. Humanistické myšlenky nicméně žily dál mezi vzdělanci a šlechtici, dostávaly však polemičtější ráz a zejména ve Francii vedly až k výbuchu revoluce. Po pádu revoluce se však začal v Evropě ustavovat jakýsi obecně sdílený nenáboženský nebo i protináboženský humanismus, navazující hlavně na Rousseaua, Goetha a Kanta, a díky Hegelovu objevu dějinnosti se soustředil kolem myšlenky pokroku.
Humanismus 19. století dosáhl velkolepých výsledků v podobě rozvoje lidských svobod, právní a sociální ochrany jednotlivců, pokroků lékařství i dalších věd, byl však také kritizován za jistou průměrnost a mělkost. Těžkou ránu zasadily humanistickým nadějím obě světové války, Šoa a Gulag, které prakticky diskreditovaly optimistické představy o pokroku lidstva. Nicméně společný široký základ humanismu v podobě lidských práv, svobody, lidského univerzalismu, demokracie a snahy o lepší sociální postavení chudých nebo znevýhodněných zůstává myšlenkovým základem současných společností a jejich snah o omezování násilí po celém světě.
Zejména v USA se výraz humanismus často používá v polemickém, protináboženském významu; v Evropě je toto spojení méně obvyklé, i když slovo v tomto smyslu užívali marxisté.[4]
 |
Související články obsahuje Portál Filosofie |