Metalurgie

Ruční zpracování kovu.

Průmyslová velkovýroba

Metalurgie (česky též hutnictví; z řeckého metallourgos, pracovník s kovem < metallon, kov + ergon, práce) je věda a výrobní odvětví zabývající se získáváním a zpracováním kovů a jejich slitin.

Prakticky se jedná o výrobu železa a oceli, výrobu barevných kovů, a jejich následné zpracování. Významnou úlohu při pochopení a vysvětlení dějů probíhajících v kovech zde sehrává fyzikální metalurgie a též také fyzika kovů.

[editovat] Historie

Prvním člověkem opracovaným kovem bylo pravděpodobně zlato. V jeskyních, jenž se nacházejí na území dnešního Španělska, byla nalezena malá množství metalurgicky nezpracovaného zlata z doby pozdního paleolitu (asi 40 000 př.n.l.). Používání metalurgických postupů při zpracovávání kovů jsou doloženy u mnoha kultur a civilizací. Příkladem jsou antická a středověká království a říše Středního a Blízkého východu, antický Egypt a Anatolie (dnešní Turecko), Incká říše, Řecká i Římská říše v antické Evropě, středověká Evropa, antické i středověké Japonsko, Čína a Indie, atd. Dlouho před tím, než se staly běžnými v Evropě byly mnohé výrobní postupy a zařízení používané v metalurgii známé v antické Číně (jde například o vysokou pec, lití železa, výrobu oceli, ale i hydraulické kovací lisy).

[editovat] Výroba kovů používaných ve strojírenství

Kovy se zpracovávají litím, kováním, tvářením za studena, válcováním, protlačováním, slinováním, kovoobráběním, stříháním a ohýbáním.

Lití Roztavený kov nalije do připravené formy.

Kování Rozpálený kus kovu, tzv. náboj,vytvaruje nárazy kladiva či v kovacím lisu (bucharu).

Válcování Při procesu válcování se náboj posouvá mezi proti sobě položenými válci. Válcování se může provádět za studena i za tepla. Odstup mezi válci je postupně snižován, až se dosáhne plechu požadované tloušťky.

Protlačování U této metody dosáhneme požadovaného tvaru protlačováním rozpáleného temperovaného (tzn. kujného) kovu přez matrici.

Slinování Jako slinování se označuje metoda stlačování kovového prášku ve formě za vysokých teplot.

Kovoobrábění Kovoobráběcí stroje jsou soustruhy, frézky a vrtačky. Kovoobráběcí postupy se uplatňují pro tvarování kovů pouze za studena, a to řezáním a broušením.

Stříhání a ohýbání Plechy a tyče jsou stříhány na lisech nebo hydraulických nůžkách a ohýbány do požadovaného tvaru.

Zpracování kovů za studena, jako je válcování a ohýbání, zlepšuje tvrdost materiálu. V materiálu dochází k mikroskopickým změnám, defektům, a ten se tak stává odolnějším proti dalšímu tvarování.

Pokud je kov zpracován za tepla, a to žíháním, kalením, temperováním a cementováním, ovlivní se jeho odolnost proti korozi i mechanické vlastnosti, jako tvrdost a houževnatost.

Žíhání kov změkčuje a zároveň jej činí houževnatějším.

Kalení a cementování zvyšují tvrdost. Zakalený kov je velice tvrdý a křehký.

Temperování se provádí až po kalení a vede ke snížení křehkosti a celkovému zlepšení vlastností kovu.

Lití existují různé druhy. Příkladem je lití do pískových nebo voskových forem, tlakové lití, nebo plynulé lití.

[editovat] Svařování a pájení

Je technika používaná ke spojování některých železných kovů s použitím slitin hliníku jako svarového kovu. Spojované materiály jsou obvykle vzájemně podobné slitiny. Tvrdé pájení je technika používaná při spojování železných i neželezných kovů. Svarovým kovem je pak slitina mědi (obvykle mosaz nebo bronz).

[editovat] Pokovování

Pokovování je nejpoužívanější metoda povrchové úpravy kovů. Metoda spočívá v nanášení tenké vrstvy zlata, stříbra, chromu, zinku nebo jiného kovu na povrch produktu. Pokovování se používá pro zvýšení korozivzdornosti a zlepšení estetických vlastností produktu.

Hutnictví je samostatný průmyslový obor, jenž se zabývá výrobou surových kovů a výrobků z nich. Pod pojmem hutnictví spadá veškerá hutní výroba a to včetně výroby neželezných respektive barevných kovů. Nejznámějším podoborem hutnictví je obor hutnictví železa. Hutnictví je velmi starým oborem lidské činnosti a jako takové je známo už od starověku z doby bronzové.

Na hutnictví často navazuje příbuzný obor slévárenství respektive těžké strojírenství a další obory lidské činnosti jako např. koksárenství, plynárenství popřípadě i chemický průmysl.

[editovat] Charakteristika hutnictví železa

• suroviny : železná ruda, koks, vápenec, voda, kovový šrot, vzduch
• nejčastější výrobky : trubky, roury, ocel, kolejníce, traverzy, strojní součásti, odlitky, dráty, plechy, ocelové profily a nosníky
• staví se : v místě těžby železné rudy nebo uhlí, v blízkosti dopravních cest
• rozmístění : Třinec, Frýdek-Místek, Ostrava, Nový Bohumín a okolí, v minulosti též Kladno
• obvyklé technologie : kontinuální lití, válcování za tepla, válcování za studena, výroba odlitků (slévárny)
• doprovodné obory : koksárenství, plynárenství, slévárenství, těžké strojírenství

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Metalurgie

Tento technologický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.