Inteligenční kvocient

Rozložení IQ v populaci

Inteligenční kvocient (IQ) je číslo, popisující inteligenci člověka v poměru k ostatní populaci.

[editovat] Definice a význam

Základní definici IQ vytvořil v roce 1912 německý psycholog William Stern, když definoval míru inteligence jako poměr odhadnutého „mentálního věku“ a věku kalendářního:

Pokud má tedy například desetiletý chlapec intelektuální schopnosti na úrovni třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10).

Při testování se používají úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci jsou je v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určí podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit.

Za průměrné IQ se považuje IQ v rozmezí 90–110.

Sternův výpočet však má smysl pouze u dětí; u dospělých se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jako deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace. Asi 50 % populace má průměrnou hodnotu IQ (tj. 90–110). 110 - 139 má přibližně 13% populace a mezigeniální patří 1,5% obyvytel Země. Nízkou inteligenci, to je 80 - 89%. Pod 70% procenty je postupně debilita, imbecilita a idioti. Debilové jsou vzdělatelní i vychovatelní, imbecilové pouze vychovatelní a idioti ani jedno z toho. To, že máte určitou inteligenci ale většinou v životě nehraje podstatnou roli a např. dělníci mohou mít i IQ 125.

Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte nebo alespoň nahradíte tuto šablonu nějakou konkrétnější.

---