Ido

Ido je umělý jazyk vypracovaný v roce 1908 na základě esperanta, proto se mu také někdy říká reformované esperanto. Autory byli Louis Couturat a Leopold Leau. Cílem reformy bylo odstranit některé kritizované vlastnosti esperanta, například koncovku čtvrtého pádu, a zlepšení znění jazyka. Po Idu se objevilo množství dalších reformujících projektů. Ido se vyvinulo na začátku dvacátého století a udržuje si poměrně stálé stoupence, zejména v Evropě. V současné době je Ido společně s Esperantem a Interlinguou jediným pomocným jazykem s vysokým počtem textů a relativně širokou základnou mluvčích.

[editovat] Struktura jazyka

Jelikož ido vychází z esperanta, je i většina jeho slovní zásoby shodná či podobná. V idu neexistují homonyma.

[editovat] Abeceda

K zápisu jazyka se užívá 26 písmen:

Většina písmen se tedy v idu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Pouze j se vyslovuje jako ž ve slově žába. Skupiny au, eu se v idu vyslovují jako dvě dvojhlásky, v češtině jako ve slovech auto, euro. Slabiky di, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako ve slovech diktátor (diktatoro), tinktura (tinkturo) nebo nikotin (nikotino).

[editovat] Slovní zásoba

Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků a především z esperanta. Některá nová slova i z neevropských, například z japonštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavních evropských řečí – především z latiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny. Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.

Ido je jazyk hodně založený na příponách (40) a předponách (16). Díky nim se dá z jednoho kořene vytvořit i přes 50 slov. Příklad: manjar - jíst; manjajo - jídlo; manjerio - restaurace; manjita - snězený; manjeyo - místo pro jezení;

[editovat] Gramatická pravidla

• Podstatná jména

Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -i. Ido má pouze dva mluvnické pády: nominativ (nominativo, odpovídá českému 1. pádu) a akuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky -n: la patro – la patron, la patri – la patrin. Akuzativ se vyjadřuje pouze v případech, kdy předmět předchází podmětu. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např.: kun la patro – s otcem, al patro – k otci, de la patro – od otce.

• Přídavná jména

Přídavné jméno má vždy koncovku -a a neskloňuje se. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce plu – více, třetí pomocí příslovce maxim – nejvíce; slovo než se překládá jako kam: např. plu blanka kam nivo – bělejší než sníh; la maxim blanka – nejbělejší. V idu se dá však stupňovat i dolů. min blanka kam nivo – méně bělejší než sníh; la minim blanka – nejméně bílý.

• Osobní zájmena

Osobní zájmena jsou: me – já; tu – ty,vu – Vy,vi – vy; ilu – on; elu – ona; olu – ono,lu – on/ona/ono; su – se; ni – my; li – oni, ony, ona; ili – oni; eli – ony; oli – ona; . Tu se používá při tykání si, obvykle si tykáme s dětmi, zvířaty a blízkými přátely. Zájmeno onu se užívá k vyjádření neurčitého podmětu, podobně jako německé man či francouzské on: onu dicas – říká se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a: mea – můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: men – mě, mne.

• Základní číslovky jsou nesklonné: 1 – un, 2 – du, 3 – tri, 4 – quar, 5 – kin, 6 – sis, 7 – sep, 8 – ok, 9 – non, 10 – dek, 100 – cent, 1000 – mil. Čísla se tvoří násobením a sčítáním: 20 – duadek. 20 – duadek. 27 – duadek e sep. 854 – okacent e kinadek e quar. 15698 – dek e kin mili e sisacent e nonadek e ok. Řadové číslovky mají příponu -esm-: kvaresma – čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -opl-: kvaropla – čtyřnásobný, kvarople – čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -im-: kvarimo – čtvrtina, hromadné číslovky -op-: kvarope – čtyři a čtyři (čtyřmo, ve čtveřicích), podílné po: po kvar – po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: quaro – čtyřka, quare – za čtvrté.

• Slovesa

Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: me facas – dělám, la patro facas – otec dělá, li facas – oni/ony/ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -ez, neurčitý způsob -ar.

Příčestí a přechodníky mají v idu větší rozlišovací schopnost:

• • přítomné činné končí na -ant: drinkanta – pijící
  • minulé činné končí na -int: drinkinta – který pil
  • budoucí činné končí na -ont: drinkonta – hodlající pít
  • přítomné trpné končí na -at: drinkata – pit
  • minulé trpné končí na -it: drinkita – vypit
  • budoucí trpné končí na -ot: drinkota – mající být pit
  • Přechodníky končí na -e: drinkante – při pití, drinkinte – po pití, drinkonte – před pitím
  • Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esar – být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se pro konatele používá předložky da: elu esas amata da omni – (ona) je milována všemi.

• Souvztažná slova

Mezi souvztažná slova patří korelativní zájmena a zájmenná příslovce. Systém jejich odvozování přehledně ukazuje tabulka.

• Příslovce

Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku -e, stupňují se také jako přídavná jména: bona – dobrý, bone – dobře; Mea fratulo kantas plu bone kam me. – můj bratr zpívá lépe než já.

• Předložky se všechny pojí s nominativem, některé (při určování směru) také s akuzativem.

• Spojky jsou užívány stejně, jako ve slovanských jazycích.

• Člen určitý (la) je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném.

• Každé slovo se čte tak, jak je psáno.

Existuje i člen le pro vyjádření množného čísla tam, kde to nejde pomocí koncovky. Například u přídavných jmen, která nejsou spojena s podstatným jménem. le blanka = ti bílí

• Přízvučná slabika je u víceslabičných slov vždy předposlední, vyslovuje se tedy: Me' plu am'as habitar' hi'ke kam habitar' i'be.; U sloves je přízvuk na poslední slabice. V i*, u* skupinách, kde * je samohláska se i*, u* vyslovuje jako jedna slabika. Příklad studiar' (studovat).

• Složená slova se tvoří prostým spojením slov, přičemž lze odvrhnout koncovku: vapor-navo – parník, vaporo = pára, navo = loď.

• Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl – Nulu to vidis. (Nesprávně: Nulo to ne vidis).

• Na otázku „kam“ se odpovídá akuzativem s -a(d): adheme – domů, a Praha – do Prahy.

• Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.

[editovat] Užitečné fráze

Několik užitečných frází, s fonetickou transkripcí:

[editovat] Souvisejí články

• Srovnání esperanta a ida

[editovat] Ido v internetu

• Škola ida (v angličtině)
• Unie pro mezinárodní jazyk(IDO) (v angličtině)

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova ido.

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.