Ignác z Loyoly

Ignác z Loyoly

Svatý Ignác z Loyoly, rodným jménem Íñigo López de Loyola (24. prosince, 1491? – 31. července 1556), byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha.

[editovat] Život

[editovat] Mládí

Ignác z Loyoly se narodil na hradě Loyola poblíž města San Sebastian v Baskicku. Byl nejmladší z 13 dětí, ve věku 7 let mu zemřela matka. V mládí vedl rozmařilý život. V roce 1517 vstoupil do armády. 20. května 1521 utrpěl vážné zranění nohy (dělovou koulí) při obraně Pamplony před Francouzi a několik měsíců se léčil na otcově hradu. Během rehabilitace si krátil čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisů svatých. Tato četba na něj zapůsobila natolik, že se rozhodl oddat duchovnímu životu.

[editovat] Příprava na duchovní kariéru

Během léčení u něj došlo k několika intenzívním duchovním prožitkům. Už v této době započal exerciciemi (duchovní cvičení) – sérii meditací, jejichž smyslem bylo očistit a pročistit mysl i ducha (exercicie – jak popisuje Ignác, jsou zápisy z jeho vlastních duchovních zkušeností, které si myslel že můžou být hodnotné i jiným). Po něm je zdědil Řád jezuitů a v současné době je přebírají i další řády. Mnoho lidí argumentuje, že právě vedení exercicií významných církevních osobností bylo důležitým prostředkem, kterým řád získává a udržuje svůj vliv.

Ignác z Loyoly vykonal pouť do Svaté země po svém rozhodnutí změnit životní cestu – po svém zranění. Cestou ho potkalo několik svízelných situací (nedostatek peněz k přepravě lodí, povolení projít městem apod.). Je zapsáno v jeho životopisných dílech, že si nenechával ani dostatek a mnohdy a mnohde rozdával i svůj oděv žebrákům – stal se poutníkem s holí.

Navštívil několik klášterů, aby se inspiroval. Šlo zejména dominikánský klášter Montserrat a klášter Manresa, kde při delším pobytu rozvinul svůj asketismus.

V roce 1528 nastoupil na univerzitu v Paříži, kde 7 let studoval a zároveň šířil své ideje a poskytoval studentům exercicie. Postupně kolem sebe vytvořil skupinu 6 následovníků (Simon Rodriguez, František Xaverský, Petr Faber, Alfonso Salmeron, Jacob Laines a Nicholas Bobedilla).

[editovat] Založení řádu jezuitů

15. srpna 1534 on a jeho šest společníků v Montmartre založili Societas Jesu – s úmyslem vést sociální a misionářskou činnost v Jeruzalémě, nebo bez otázek jít tam, kam je papež pošle. Nový řád představoval zvláštní a unikátní spojení mystiky a vojenské kázně, jedním z hlavních příkazů byl příkaz poslušnosti nadřízenému, přičemž celý řád měl být cele podřízen a plně ke službám papeži.

V roce 1537 navštívila skupina zakladatelů řádu Itálii, aby požádala papeže o schválení řádu. Papež Pavel III. tak učinil a dal jim svolení ke svěcení na kněze. 24. června je v Benátkách vysvětil biskup z Arbe. Jelikož válka mezi císařem, Benátkami, papežem a Osmanskou říší znemožňovala cestu do Svaté země, rozhodli se prozatím zahájit činnost v Itálii.

[editovat] Generál řádu jezuitů

[editovat] Význam Ignáce z Loyoly

Jako mystik proslul svou trinitární a christologickou mystikou. Filosofii začal studovat v Paříži. Jeho osoba byla známá i pro tzv. dar slz.

[editovat] Externí odkazy

• Profil na stránkách NK ČR.

Tento článek o světci je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.