Ikona

Výraz ikona má více významů.

[editovat] Náboženství

Kristus a svatý Menas, ikona, Egypt, 6. století.

Ikona je náboženský obraz (přenosný nebo součást ikonostasu) užívaný v oblasti východokřesťanských pravoslavných církví. Námětem ikon je vyobrazení Krista, bohorodičky a světců a výjevy z jejich života.

Zobrazování na ikonách i jejich technické zhotovování se řídí přesnými pravidly - tzv. kánonem. Zvláště způsob zobrazování osob na ikonách podléhá přesným definicím, stanovujícím kdo a jak může být na pravé ikoně zobrazen. Západní náboženské obrazy nepovažují pravoslavní za ikony. V pravoslavném chrámu by správně nemělo být žádné zobrazení, které není v souladu s ikonografickým kánonem, a už vůbec ne žádné sochy. Ikona je především liturgickým předmětem, který slouží při uctívání Boha.

Ikony byly malovány na dřevěné desky, nejprve tzv. enkaustikou (malířská technika helénisticko-egyptského původu užívající jako pojidlo barev vosk), později temperami.

Nejstarší ikony vznikaly koncem 5. století v koptské církvi, velkého rozkvětu dosáhla tvorba ikon v Cařihradě v 8. století (ikony z doby před 8. stoletím byly však v důsledku obrazoborectví většinou zničeny a dochovány jsou jen výjimečně).

Významná střediska maleb ikon byla do 14. století na Krétě a poté v Novgorodě a v Moskvě. Za největšího tvůrce ikon té doby je považován ruský malíř Andrej Rublev (1360? – 1430?). Od 17. století dochází ve tvorbě ikon k pozvolnému přechodu v řemeslnou manýru.

[editovat] Přenesený význam

Novodobá kovová ikona sv. Mikuláše, patrona rybářů.

V přeneseném významu znamená slovo „ikona“ člověka či věc, užívanou podobně jako výše zmíněný náboženský obraz. Jako určitý vzor, ale do jisté míry i jako ochranný, magický předmět, který má například zajistit či alespoň zaštítit obchodní, či jiný úspěch. V tomto smyslu se hovoří například o Janu Husovi či Janu Ámosi Komenském jako o ikonách českého národního obrození. Podobně se o Michelangelu Buonarottim či Leonardu da Vinci hovoří jako o ikonách Renesančního umění atp. Někdy se také mluví o „ikonickém“ charakteru určitého gesta, jednání, knihy či výtvarného díla. Označení ikona v přeneseném smyslu má někdy poněkud pejorativní význam. V této souvislosti se mluví například o ikonách komunistických či jiných totalitních zřízení, atp.

[editovat] Odvozený význam

Otázkou, co, koho a jak zobrazuje určité výtvarné dílo se zabývá obor zvaný Ikonografie. Jejím nejvýznamnějším odvětvím je Křesťanská ikonografie. Ikonografie je součástí humanitního vědeckého oboru Dějiny umění. Historik umění Erwin Panofsky navíc prosazoval také termín Ikonologie jako označení oboru rozšiřujícího ikonografii směrem k hlubšímu rozboru díla.

Termín Ikonografie se používá také v rámci zkoumání stavebních proměn památkově významných budov, například kostelů, paláců, hradů či celých měst, vesnic a podobných urbanistických celků pro označení rozboru a hodnocení historických fotografií, kreseb, grafik či maleb zachycujících zkoumané objekty.

[editovat] Výpočetní technika

Ukázka ikony pravděpodobně zpřístupňující funkci nastavení zvukových zařízení, např hlasitosti reproduktorů.

V oblasti počítačů pojmem ikona představuje grafický symbol, který reprezentuje určitou funkci. Obvykle se jedná o malou bitmapu čtvercových rozměrů, přičemž po aktivaci tohoto objektu (obvykle kliknutím myší) se provede určitý program nebo funkce.