Ilja Repin

Autoportrét, 1878 (Ruské národní muzeum, Petrohrad)

Ilja Jefimovič Repin (5. srpna 1844 Čuhujiv, Ruské impérium – 29. září 1930 Kuokkala, Finsko), ukrajinsky Ілля Юхимович Рєпін, rusky Илья Ефимович Репин, byl ruský malíř a sochař. Ve 20. letech byl postupně vybudován kult jeho realistického umění a byl vydáván za předobraz a vzor socialistického realismu.

V letech 1864–1871 studoval Akademii v Petrohradu, v letech 1873–1876 jako stipendista pobýval v Itálii a Francii. Po návratu pracoval v Moskvě, od roku 1882 opět v Petrohradu a od r. 1900 v Kuokkala. V letech 1894–1907 byl profesorem petrohradské Akademie; 1898–1899 rektorem tamtéž.

[editovat] Život a dílo

Rjepinův venkovský dům ve Zdravněvě, Bělorusko

Rjepin se narodil ve městě Čugev nedaleko Charkova v srdci historického regionu nazývaného Sloboda Ukrajina. Jeho rodiče byli ruskými vojenskými osadníky. V roce 1866, po učňovských létech u místního malíře ikon Bunakova a přípravném studiu malířství portrétů odešel do Petrohradu a krátce nato byl přijat jako student na Císařskou akademii umění. V letech 1873 - 1876 pobýval na náklady Akademie dočasně v Itálii a žil v Paříži, kde propadl francouzskému impresionistickému malířství, které měli velký vliv na použití světla a barev v jeho díle. Nicméně jeho styl zůstal blíže starým evropským mistrům, obzvláště Rembrandtovi, a nikdy se sám nestal impresionistou. Během své kariéry byl táhnut k obyčejným lidem, podle kterých črtal svůj původ a často maloval lidové umění, jak ukrajinské tak ruské, ačkoliv v pozdějších letech maloval i členy ruské císařské elity, inteligenci a aristokracii, včetně cara Mikuláše II.

[editovat] Kočovník

V roce 1878 Rjepin vstoupil do svobodomyšlenkářské "Asociace Peredvižnických umělců", která se obecně nazývala "Tuláci" nebo "Kočovníci". V době Rjepinova příchodu do hlavního města protestovali tito umělci proti akademickému formalismu oficiální Akademie. Jeho sláva byla založena na jeho kresbě "Tahači bárky na Volze", díla, které zachycovalo těžkou práci tohoto chudého lidu, ale které nebylo bez naděje pro mladé Rusy. Od roku 1882 žil v Petrohradě, ale navštěvoval svoji ukrajinskou domovinu a příležitostně cestoval do zahraničí.

Velikonoční procesí v regionu Kursk, 1880-83 (Treťjakova galerie, Moskva)

[editovat] Historická a současná témata

Krátce před atentátem na cara Alexandra II. v roce 1881 začal kreslit sérii obrazů zabývajících se tématem ruského revolučního hnutí: "Odmítnutí zpovědi", "Zatčení propagandisty", "Setkání", "Neočekávají ho"; poslední z těchto děl je nepochybně jeho mistrovským dílem na toto téma, míchajíc rozdílné psychologické stavy s ruskými a ukrajinskými národními motivy. Jeho rozměrově velké dílo "Náboženský proces v provincii Kursk" je někdy považován za archetyp "ruského národního stylu". Dílo ukazuje různé sociální třídy a napětí mezi nimi posazené do kontextu tradičních náboženských rituálů a spojené s pomalým, ale neúprosným pohybem vpřed.

V roce 1885 dokončil Repin jedno z jeho nejvíce psychologicky silných děl, kresbu Ivan Hrozný a jeho syn. Toto plátno zachycuje děsivého Ivana objímajícího svého umírajícího syna, kterého právě udeřil a smrtelně zranil v nekontrolovatelném návalu vzteku. Podoba Ivana je v značném kontrastu s podobou jeho klidného, skoro kristovsky vyhlížejícího syna.

Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi, 1880-91 (Ruské národní muzeum)

Jedna z Repinových nejkomplexnějších kreseb, Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi zabrala mnoho let jeho života. Toto dílo vytvořil jako studium smíchu, ale také věřil, že zahrnuje ideály svobody, rovnosti a bratrství; v krátkosti kozákovo republikánství. S dílem začal koncem 80. let 18. století a celé ho dokončil v roce 1891, a ironií osudu, bylo okamžitě koupeno carem. Car za tuto kresbu zaplatil 35 000 rublů, na tu dobu obrovskou sumu peněz.

Během svého dospívání kreslil Repin mnoho z jeho nejvíce oslavovaných současníků, včetně novelisty Lva Tolstého, vědce Dmitrije Mendělejeva, císařského úředníka Pobedonoceva, skladatele Musorgského, filantropa Pavla Treťjakova a ukrajinského básníka a malíře Tarase Ševčenka.

V roce 1903 mu ruská vláda udělila zakázku na kresbu jeho nejgrandioznějšího díla, 400x877 cm velkého plátna ukazujícího ceremoniální schůzi Státního koncilu ruské říše.

[editovat] Pozdější život

Repin si sám vymaloval jeho dům Penaty nebo římský "domov bohů", umístěný hned severně od Petrohradu v Kuokkale ve finském velkovévodství. Po roce 1917 a říjnové revoluci vyhlásilo Finsko nezávislost. Různé sovětské instituce ho pozvali k návratu zpět do vlasti, ale pozvání odmítl s omluvou, že je na cestu příliš starý. Během tohoto období věnoval Repin spoustu času k malování náboženských předmětů, ačkoliv jeho pojetí v tomto směru bylo obvykle inovativní a netradiční. S výjimkou portrétu hlavy provizorní vlády Alexandra Kerenského nikdy nemaloval nic, co by se týkalo tématu revoluce z roku 1917 anebo sovětského pokusu, který poté následoval. Jeho poslední kresba, radostné a bohaté plátno nazývané "Hopák" byla na téma ukrajinského kozáka. V roce 1930 zemřel v Kuokkale ve Finsku. Pro prolongační válce byla Kuokkala postoupena Sovětskému svazu a byla přejmenována na Rjepino (Leningradská oblast). Penaty jsou součástí Petrohradu a příbuzné skupiny památek, který je zapsán na listinu Světového a přírodního dědictví. V roce 1940 byli Penaty otevřeny pro veřejnost jako muzeum. Orientální rapsodie, op. 29 Alexandra Glazunova z roku 1889 je věnována Iljovi Repinovi.

[editovat] Galérie

Ivan Hrozný a jeho syn Ivan v pátek 16. listopadu 1581, 1870-1873 (Treťjakova galerie, Moskva)	Burlaci na Volze, 1870-73 (Ruské národní muzeum, Petrohrad)	Sadko v Podvodním království, 1876 (Ruské národní muzeum)	Jablka a listí, 1879 (Ruské národní muzeum)
Party 1883	Velkovévoda vybírající si nevěstu 1885	Portrét Lva Tolstého 1887	Svatý Mikuláš z Myry v Lyceu 1889
Portrét Mendělejeva	Portrét Lva Tolstého 1893	Portrét spisovatele Alexandra Žirkeviče 1894	Svatba Mikuláše II. a Alexandry Fjodorovny, 1894
Ceremoniální sekce státního koncilu 1900	Skladatel Modest Musorgskij	Anton Rubinstein	Malířova dcera
Konstantin Pobedonocev (skica)	Sofie Alexejevna	Afanasy Fet	Vladimír Stasov
Pavel Michajlovič Treťjakov	Alexej Písemskyj	Puškin recitující svoji báseň před starým Deržavinem (1911)	17. říjen 1905, 1906-1911
Císař Mikuláš II. (skica)	Protodeacon, 1877 (Treťjakova galerie)	Portrét profesora Ivanova 1882

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Ilja Repin

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Ilja Repin

• Шишанов В.А. К истории коллекции работ Репина в Витебском областном краеведческом музее
• Шишанов В.А.РЕПИН И БЕЛАРУСЬ
• Художественно-мемориальный музей И.Е. Репина (г.Чугуев)

[editovat] Reference

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Ilya Repin na anglické Wikipedii. Číslo revize nebylo určeno.