Genetika

Genetika (z řeckého genno γεννώ= plodím, rodím) je biologická věda, zabývající se dědičností, geny a proměnlivostí organismů. Název souvisí též se slovem gen, které označuje jednotku dědičné informace. Název genetika byl navržen Williamem Batesonem v roce 1906, když ji definoval jako: „Studium křížení a šlechtění rostlin“ a až později se vyvinula představa o genetice jako o vědě zabývající se dědičností všech organismů^[1]. Základy genetice položil Gregor Johann Mendel, když dělal pokusy na rostlinách. Snažil se je křížit a předpokládal, že část genetické informace dědí rostlina po jednom rodiči a druhou část po druhém rodiči. Zkoušel to v klášteře na hrachu. Jeho poznatky nebyly pro tehdejší společnost přijatelné a tak zůstaly na delší dobu zapomenuty.

Dědičnost a proměnlivost organismů tvoří podstatu genetiky. Lidé používali základní poznatky týkající se genetiky již od prehistorie při postupné domestikaci hospodářských zvířat a užitkových rostlin.

V současnosti již genetika poskytuje účinné nástroje jak pro vyhodnocení funkce jednotlivých genů, tak i pro pochopení její molekulární podstaty a tím mimo jiné, umožňuje kvalitativně zcela odlišnou práci v současném šlechtění a v práci s dědičností.

V každém organismu je genetická informace přechovávána v chromozómech, v nichž je reprezentována chemickou strukturou obsažených molekul DNA (deoxyribonukleové kyseliny).

Imunogenetika je poměrně mladý vědní obor, vzniklý průnikem imunologie a genetiky. Zabývá se studiem genetické podmíněnosti složek imunitního systému a genetickou regulaci imunitních reakcí.

[editovat] Historie genetiky

V komunistickém bloku byla genetika pod vlivem sovětského politika a pseudovědce Trofima Denisoviče Lysenka označována za „buržoazní pavědu“. Její rozvoj se tak v SSSR i v zemích pod sovětským vlivem na desítky let zastavil. Zastánci genetiky byli pronásledováni a dokonce i fyzicky likvidováni (např. N.Vavilov).
Roční ceny „Le prix Lyssenko“ pojmenované po T. Lysenkovi uděluje francouzský Club de l'Horloge tomu, kdo „nejvíce přispěl k vědeckým a historickým dezinterpretacím s využitím ideologických metod a argumentů".

[editovat] Členění genetiky

[editovat] Dle metod studia a cíle zkoumání

• Lékařská genetika
• Veterinární genetika
• Genetika rezistence
• Imunogenetika
• Ekologická genetika
• Populační genetika
• Cytogenetika
• Evoluční genetika
• Obecná genetika

[editovat] Obecné členění na oblasti

Celkově rozeznáváme tři logické oblasti genetiky.

• Klasická genetika zahrnuje výzkum v oblasti chromozomální teorie a jejích metod, což znamená klasickou mendelovskou genetiku a cytogenetiku…
• Molekulární genetika se soustředí na studium struktury, funkcí a variability nukleových kyselin. V návaznosti na to dále řeší principy a řízení genové exprese, různé metody založené na práci s DNA, genové manipulace atd…
• Evoluční genetika sleduje výskyt jednotlivých alel v populaci a jeho změny, zkoumá mechanismy evolučního vývoje, faktory genetické diverzity v populaci a další. V praxi to zahrnuje hlavně evoluční a populační genetiku.

[editovat] Členění dle objektu výzkumu

• Genetika člověka
• Genetika virů
• Genetika prokaryot
• Genetika rostlin
• Genetika živočichů
• Cytogenetika
• Molekulární genetika

[editovat] Reference

1. ↑ Miloš Ondřej, Jaroslav Drobník: Transgenoze rostlin. Academia, Praha 2002, 1. vydání, ISBN 80-200-0958-2

[editovat] Externí odkazy

• http://www.genetika.wz.cz – Česky psané stránky o genetice
• Cytology and Genetics
• [1] - Novinky z genetiky

[editovat] Jak dokázat DNA z kontaminovaného vzorku

Američtí vědci představují novou metodu, která dokáže odhalit DNA konkrétního jedince i v kontaminovaném vzorku.

Identifikace na základě DNA analýzy si již plně dokázala vydobýt své čestné místo (nejen) v kriminalistice. Mnohé případy by bez těchto metod zůstaly nevyřešeny a jejich pachatelé nepotrestáni. Stejně tak by nebylo možné identifikovat mnohé oběti hromadných neštěstí a jiných katastrof. Nicméně i tyto metody mají svá omezení a – ač na to v některých populárních krimi-seriálech zapomínají – velkým nepřítelem těchto metod je kontaminovaný vzorek. Vzorek biologické stopy, který je znehodnocen cizím biologickým materiálem, je obtížně vyšetřitelný až nevyšetřitelný. Nicméně i takovéto případy by zasloužily vyřešit, jak ale dokázat přítomnost něčí DNA v silně kontaminovaném vzorku?

Tuto otázku si zřejmě dlouho kladli i američtí vědci z Translational Genomics Research Institute. Jejich studie, uveřejněná na serveru PLOS Genetics, přibližuje novou a zdá se revoluční metodu. Jde o nový genotypizující genový čip (microarray) s vysokou denzitou (pro zájemce o podrobnosti odkazuji na výše uvedený odkaz). Autoři uvádějí, že s pomocí této metody jednoznačně identifikovali DNA konkrétní osoby, ačkoliv vzorek obsahoval DNA přibližně 200 osob a hledaný vzorek tvořil jen asi 0,1% z celku. Tímto způsobem bychom mohli získat jistotu o přítomnosti konkrétní osoby na určitém místě, ačkoliv tam své stopy zanechalo i množství dalších lidí. Taková metoda by byla vskutku revoluční, neboť by umožnila dořešení mnoha případů, kde nebylo možné zajištěné biologické stopy z důvodů kontaminace jednoznačně vyšetřit. Řada nepolapených zločinců by se tak mohla v blízké době dočkat nemilého překvapení (tedy alespoň v USA).

Článek přinesl server MedicalNewsToday.

Zdroj : http://genetika.bloguje.cz/