Interregnum

Interregnem čili mezivládím (z lat. inter- mezi a regnum vláda) se nazývá období, kdy původní mandát k vládnutí (resp. obecněji výkonu určité funkce) již zanikl a nový dosud nevznikl. V církevním prostředí se v obdobném smyslu užívá i termínu sedisvakance (z lat. vacatio sedis, doslovně „uprázdnění stolce“).

[editovat] Charakteristika

Interregnum může vyvolat určitou nejistotu o kontinuitě výkonu a směřování vlády a z toho vyplývající nestabilitu, proto obvykle existují snahy o jeho vyloučení či alespoň zkrácení na minimum.

Moderní monarchie často pro tento účel v případě panovníka aplikují maximu Král je mrtev, ať žije král, která vyjadřuje nastoupení vlády původního dědice trůnu již okamžikem smrti jeho předchůdce (a tedy bez jakékoli prodlevy) a nikoli pozdějším formálním tvrzením nebo korunovací — „úřad“ vládce přetrvává bez ohledu na osud jednotlivce.

Ve volebních monarchiích se zpravidla užívá institutu zvláštního regenta (interrex) vykonávajícího potřebné pravomoci do nástupu nové hlavy státu (typicky v období volební monarchie polské byl takovýmto regentem arcibiskup hnězdenský).

Obdobnou úpravu lze ovšem nalézt i v republikách — např. podle čl. 66 Ústavy České republiky vykonávají v takovýchto případech některé pravomoci prezidenta republiky předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny, resp. Senátu.

[editovat] Příklady interregna v dějinách

Svatá říše římská

• Interregnum (1257–1273)

nominálními vládci Richard z Cornwallu (1257–1272) a Alfons Kastilský (1257–1284)

• Interregnum (1740–1742)

Poznámka: Marie Terezie, habsburská dědička a dcera císaře Karla VI. vládla v letech 1740–1745 svým rodovým državám jako arcivévodkyně rakouská a královna česká a uherská. Po roce 1745, kdy se její muž František Štěpán Lotrinský stal císařem, byla i císařovnou-manželkou, její skutečná moc však i poté vycházela z titulu vládkyně habsburských zemí.

Anglie

• Commonwealth a cromwellovský Protektorát (1649–1660)

z monarchického hlediska typické interregnum, fakticky však vláda existovala.