Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Иркутская область Irkutskaja oblasť |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| geografie | |||
| Hlavní město: | Irkutsk | ||
| Rozloha: | 767 900 (5. místo v Rusku, z toho 2 % vody km² | ||
| Časové pásmo: | +8 | ||
| obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 2 527 000 (21. místo v Rusku) | ||
| Hustota zalidnění: | 3,3 ob. / km² | ||
| Jazyk: | ruština | ||
| Národnostní složení: | Rusové, Burjati a další | ||
| Náboženství: | Pravoslavné křesťanství, tradiční náboženství | ||
| správa regionu | |||
| Nadřazený celek: | Rusko | ||
| Druh celku: | oblast | ||
| Podřízené celky: | 43 rajónů, 23 měst | ||
| gubernátor | Aleksandr Tišanin | ||
Irkutská oblast (rusky Иркутская область) je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží na jižní Sibiři na severozápadním břehu Bajkalu. Hlavním městem je Irkutsk. Na ploše 767 900 km² zde žije 2 527 000 obyvatel, z toho 79 % ve městech.
Na jihu Irkutské oblasti ležel bývalý Usťordynský burjatský autonomní okruh. V říjnu 2005 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s Irkutskou oblastí, které se uskutečnilo k 1. lednu 2008.
Obsah |
Největšími řekami jsou Lena, Angara, na níž byla zbudována Bratská přehrada (svého času největší na světě), a Nižňaja Tunguska a jejich přítoky. Na severu do oblasti zasahuje Středosibiřská vysočina. Velkou část oblasti pokrývá tajga. Napříč oblastí prochází železniční Bajkalsko-amurská magistrála.
Irkutská oblast hraničí s Burjatskem a Tuvinskou AR (jih a jihovýchod), s Krasnojarským krajem na západě, s Jakutskem na severovýchodě, a s Čitskou oblastí na východě. Jedinečné a světově proslulé Bajkalské jezero leží na jihovýchodě regionu. Irkutská oblast je ponejvíce pahorkatinná se širokými údolími Středosibiřské vysočiny a její východní části, Patomskou vysočinou (1940 m.n.m.).
Největšími městy jsou oblastní centrum Irkutsk (575 900 obyvatel, 2007), dále Bratsk (253 200), Angarsk (244 100), Usť-Ilimsk (98 600) a Usolje Sibirskoje (86 200).
Podnebí se mění mezi teplým kontinentálním na jihu a subarktickým kontinentálním v severních částech. Skoro po polvinu roku, od poloviny Října do počátku Dubna, se průměrná teplota pohybuje pod 0°C [1]. Zimy jsou velice studené, s průměry nejvyšších teplot v Irkutsku -14,9°C a průměrná minima jsou -25,3°C v Lednu. Léta jsou teplá, ale krátká: průměrná nejvyšší teplota v Srpnu je 24,5°, průměr minim 11,2°C. Nicméně v Září se počasí výrazně ochladí na průměr denních maxim 15,3°C a průměr denních minim je jen 2,5°C [2] [3]. Více jak polovina srážkových úhrnů spadá do letních měsíců, nejvlhčím měsícem bývá Srpen, s 96.2 mm (3.79 palců) dešťů. Leden je zde nejsušším měsícem s pouhými 11 mm (0.4 palců) srážek. Průměry celkových ročních úhrnů jsou 419.8 mm. [4].
Hlavním průmyslem v oblasti jsou: těžba a zpracování kovů, energetika, dřevařství, ropný a palivový průmysl, strojírenství, chemický průmysl, potravinářství, a výroba vodní energie. Průměrné platy v Irkutské oblasti jsou deset procent nad ruským průměrem.
Ze 2,77 milionů lidí žije 79.6% ve městech a 20.4% jsou venkované. Průměrná hustota zalidnění pro celé Rusko je 8.7 ob./km², zdejších 3,3 ob./km² je tedy hluboko pod průměrem. Zajímavá je malá etnická skupina žijící ve třech vesnicích (Piktinsk, Sredne-Piktinsk, a Dagnik) v Zalarinském rajónu v oblasti, jsou to takzvaní "Bugští Holanďané": potomci polsky mluvících Lutherských zemědělců, kteří se přestěhovali na Sibiř z ruské Volyňe v letech 1911-1912 při hledání cenově dostupné krajiny. Ačkoliv dlouho toužili ztratit svůj jazyk jejich předků Němčina či Holandština, (dokonce na počátku 20 století mluvili Ukrajinsky a studovali Polštinu), byli stále považováni za etnické Němce a v průběhu Druhé Světové války byli obvykle odvedeni k práci do gulagů, namísto služby na první frontě.[1] Žijí zde také Tofalaři, jejich počet je 837 (2002), zvedl se po roce 1989 ze 722.