Italské tažení

Italské tažení
Konflikt:
Trvání: červenec - 1943 – květen 1945 Místo: Itálie Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství spojenců Změny území: {{{Území}}}
Strany
Spojené království Britská Indie USA Polsko Brazílie Nový Zéland Kanada Jižní Afrika Itálie (po 8. září) Italští partyzáni	Třetí říše Itálie (do 8. září 1943) RSI
Velitelé
Dwight D. Eisenhower (do ledna 1944) Henry Maitland Wilson (leden až prosinec 1944) Harold Alexander  (od prosince 1944)	Albert Kesselring Heinrich von Vietinghoff (říjen 44 až leden 45 a od března 45)
Síla
Ztráty
USA: 114 000 jednotek Britský Commonwealth: 198 000 jednotek Celkem: 92 000 padlých a pohřešovaných, 220 000 zraněných a zajatců	47 873 padlých 97 154 pohřešovaných a zajataců 163 600 zraněno
{{{poznámky}}}

Italské tažení představuje hlavní část poslední fáze druhé světové války ve Středomoří, během které byla Osa systematicky vytlačována z oblasti, aniž by měla sebemenší šanci na zvrat. Zahrnuje tažení jednotek Spojenců napříč Sicílií a Apeninským poloostrovem.

Italské tažení zahájila Invaze na Sicílii (Operace Husky), která začala v noci z 9. na 10. července 1943, a po vládnutí tohoto ostrova spojenci pokračovalo vyloděním přímo na Apeninském poloostrově v září téhož roku (první britské a kanadské jednotky se vylodily 3. září, hlavní fáze operace byla zahájena 9. září). Počáteční drtivé úspěchy Spojenců byly usnadněny váhavostí Italů, kteří postrádali bojové nadšení a hodlali od Německa zběhnout, a hrubými chybami Hitlera, který většinu použitelných jednotek Osy ve Středomoří nechal nahnat do předem ztracené bitvy o Tunis, odkud už je nedokázal dostat, takže v prvních fází bojů, zejména na Sicílii, neměla Osa dost jednotek na jakýkoliv smysluplný boj.

Spojenci zpočátku relativně rychle postupovali, ale postupem času, zejména po kapitulaci Itálie a rychlém obsazení severní a střední části Apeninského poloostrova německými jednotkami, se podoba bojů silně změnila. Němci, jimž velel maršál Albert Kesselring, obratně využívali hornatou krajinu střední Itálie k zdržovacím a ústupovým bojům. Tento postup byl potenciálně velice riskantní, pokud by se Spojenci rozhodli provést větší vylodění hluboko v jejich týlu a frontové jednotky prostě odříznout (na tuto možnost Kesselring Hitlera opakovaně upozorňoval), ovšem Spojenci se o to vážně pokusili jen jednou (viz vylodění u Anzia) a celou operaci zbabrali natolik, že se už o nic podobného znovu nepokusili.

Boje v Itálii tak trvaly až do konce války, v době jejího ukončení se trosky Kesselringových jednotek nacházely v Pádské nížině.

[editovat] Bitvy italského tažení

• Invaze na Sicílii
• vylodění v Itálii
  • bitva o Monte Casino
  • vylodění u Anzia

Tento válečnický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.