James Callaghan

James Callaghan
Premiér Velké Británie
Ve funkci: 4. dubna 1976 – 4. května 1979
Panovník	Alžběta II.
Předchůdce	Harold Wilson
Nástupce	Margaret Thatcherová
Narození	27. března 1912 Portsmouth, Anglie
Úmrtí	26. březen 2005 Ringmer, Západní Sussex, Anglie
Politická strana	Labour Party
Manžel/ka	Audrey Callaghanová
Náboženství	baptista

Leonard James Callaghan, baron Callaghan of Cardiff, KG, PC (27. března 1912 Portsmouth – 26. března 2005 Ringmer), byl britským politikem, v letech 1976-1979 zastával úřad předsedy vlády.

[editovat] Mládí

Narodil se jako syn námořního důstojníka irského původu, otec však brzy zemřel. Nemohl si dovolit studium na vysoké škole, připravoval se proto na zkoušky pro státní úředníky. V 17 letech se stal daňovým úředníkem a zapojil se do odborové činnosti. Od konce 30. let se věnoval činnosti v odborech na plný úvazek. Zde se také seznámil se členy Labour Party. Za druhé světové války byl poručíkem u britského námořnictva.

[editovat] Veřejná činnost

V roce 1945 byl za Labour Party poprvé zvolen do Dolní sněmovny. Během 40. a 60. let vystřídal několik politických funkcí, v roce 1961 se stal stínovým ministrem financí. Po porážce konzervativců v roce 1964 vstoupil jako kancléř pokladu (ministr financí) poprvé do britské vlády. Od příchodu do úřadu se potýkal s vysokou nezaměstnaností, inflací, vysokým rozpočtovým schodkem a celkově nestabilní ekonomikou. Za jeho úřadování byla jako jedno z opatření v roce 1967 devalvována britská libra. Callaghan vzápětí poté podal demisi na úřad ministra financí. Byla také zavedena desítková soustava (1 libra = 100 pencí), která měla usnadnit mezinárodní obchod. Premiér Harold Wilson Callaghana přesvědčil, aby z vlády neodcházel a ten se ujal vedení ministerstva vnitra. Jeho činnost v novém úřadě byla poznamenána konfliktem v Severním Irsku. Polemiku vyvolal také jím prosazovaný Imigrační zákon (1968). Po odchodu do opozice v roce 1970 se stal jedním z hlavních tvůrců myšlenky dohody mezi vládou a odbory. V roce 1974, kdy Labour Party opět zvítězila ve volbách a Callaghan se stal ministrem zahraničí. Jeho úkolem bylo vyjednat přijetí Spojeného království do Evropského společenství. Přistoupení bylo schváleno referendem v roce 1975. 16. března 1976 Harold Wilson překvapivě odstoupil a James Callaghan se stal 5. dubna 1976 jeho nástupcem.

[editovat] Předseda vlády

Callaghanova vláda se po celou dobu své existence potýkala s vnitřními problémy. Labouristé sice zvítězili ve volbách, ale neměli v Dolní sněmovně většinu. Proto museli sestavit koaliční vládu s liberály a severoirskými unionisty; koaliční vládnutí nebylo ve Spojeném království příliš obvyklé. Ke kompromisům jeho kabinetu patřila referenda o přenesení pravomocí na Skotsko a Wales. Na podzim 1978 proto vyhlásil předčasné volby, ve kterých doufal získat parlamentní většinu. Proti jeho plánu na tlumení růstu platů se však postavily odbory a ve vlně stávek během zimy 1978/1979 klesla i důvěra v dříve oblíbeného premiéra. Ten v předčasných volbách podlehl konzervativcům vedeným Margaret Thatcherovou a 4. května 1979 podal demisi.

[editovat] Po odchodu z vlády

V roce 1983 se stal seniorem Dolní sněmovny ve které působil do roku 1987. Poté byl povýšen do šlechtického stavu (tzv. life peer) a jako baron Callaghan of Cardiff přešel do Sněmovny lordů.

[editovat] Rodina

Oženil se v roce 1938, s manželkou Audrey Elisabeth Moultonovou měli syna a dvě dcery. Jedna z nich Margaret, se stala baronkou Jay of Paddington a v letech 1998-2001 předsedala Sněmovně lordů.

[editovat] Související odkazy

• Labour Party

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

James Callaghan

• Oficiální profil na stránkách Downing Street [1]

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku James Callaghan na anglické Wikipedii.